Když se zeptáte na příklad parazitismu se zvířecí říši, asi brzy narazíte na kukačky. Tito ptáci jsou pověstní tím, že kladou vejce do cizích hnízd, a péči o potomstvo, které se z něj vylíhne, nechávají na majitelích tohoto hnízda. Selský rozum by napovídal, že něco takového hostiteli nikdy nemůže pomoci.
"Selský rozum" ovšem postavila na hlavu 16 let trvající studie, kterou na španělských kukačkách prováděla Italka Daniela Canestrariová z univerzity ve španělském Oviedu. Vyšla v časopise Science (placený přístup odsud). Předmětem jejího zájmu byly kukačky chocholaté. "To je v podstatě africký druh kukačky, který ale žije i v nejjižnější části Evropy," říká etolog Tomáš Grim z Univerzity Palackého v Olomouci.
Naše a "španělské" kukačky se liší velikostí, zbarvením i výběrem hostitelů. České kukačky parazitují na malých pěvcích, několikanásobně menších než jsou samy, španělské hlavně na strakách a vránách. Nejdůležitější je ovšem rozdíl v přístupu k nevlastním sourozencům. Kukačky chocholaté se k nim nechovají agresivně a nevytlačují je z hnízda. Žijí s nimi až do vylétnutí z hnízda a konkurují si především při rozdělování potravy od rodičů.
Přesto se vrány kupodivu příliš nebrání. Na rozdíl od strak (které jsou obětí kukaček ještě častěji), nevyhazují z hnízda kukaččí vejce, i když jsou velmi nápadně odlišná od těch jejich. Také nenapadají kukačky potulující se v okolí hnízd. A to přesto, že jde o velmi rozšířený jev. V severním Španělsku, kde pracovala Canestrariová s kolegy, kukačky chocholaté nakladou vejce zhruba do dvou ze tří vraních hnízd.
I když je tento způsob parazitismu méně krvavý než u českých kukaček, málokdo by asi pochyboval, že konkurence navíc bude pro hostitele vždy nevýhodná. Zdá se jasné, že v hnízdech s kukaččími mládaty musí přežít méně mláďat než v hnízdech bez parazitů.
Mladý jedinec kukačky chocholaté
Ale skutečnost je jiná, než by se mohlo zdát. Data za celých 16 let sledování nedokazují žádný statisticky významný rozdíl v počtu odchovaných mláďat mezi hnízdy tzv. "neparazitovanými" a těmi, do kterých příslovečný čáp přinesl rodičům kromě vráňat i kukačku. Statistiky dokonce naznačují, že z hnízd s kukaččím vejcem vylétne více vran než z hnízd "čistých", ale rozdíl je tak malý, že může jít o náhodu.
Kukačka vs. kočka
Vliv kukaček každopádně není úplně jednoduchý a jednoznačný. Když jsou v hnízdě, mladých vran z nich v průměru vylétne méně, ale s větší pravděpodobností. V některých letech se dokonce hnízdům s mladými kukačkami vedlo podstatně lépe než hnízdům bez nich. Šance na přežití byla u mláďat vyrůstajících s kukačkami v některých letech vyšší o desítky procent.
Tajemství úspěchu kukaček odhalil pohled do statistik a přičichnutí k hnízdu. Roky, kdy se vyplatilo žít s kukačkou, byly roky, kdy nejvíce hnízd padlo za oběť nejrůznějším dravcům, od polodivokých koček po dravé ptáky. Napadení a zničení hnízda nějakým dravcem je zcela běžný osud, který potká každou szónu většinu párů vran i jiných pěvců. Zvláště třeba v letech, kdy je (třeba kvůli teplé zimě) dravců více než obvykle. Během takového jara by bylo pro vrány nejlepší lepší pozvat kukačku na návštěvu.
Téměř jistě za to může výměšek kukaččích mláďat. Ten obsahuje celou řadu páchnoucích látek, které z mláděte činí opravdu nechutné sousto. "Podobně je to i u českých kukaček obecných, a můžu potvrdit, že smrdí opravdu pekelně," říká Tomáš Grim. Že to není jen jeho osobní hodnocení, si autoři studie ověřili, když nabídli devíti kočkám kousek masa "dochuceného" výměšky mladé kukačky. Kousla si jediná a ani ta sousto nakonec nepozřela.
Odporné výměšky jsou určeny především pro obranu samotné kukačky, ale v případě španělských kukaček se ukázaly být "bonusem". Nedá se jednoznačně říct, že by byly hostitelům jen prospěšné, ale rozhodně nejsou tak velké příživnice, aby vrány (či spíše evoluce) měly potřebu s tím za každou cenu něco dělat.
Není to úplně ojedinělá strategie. Teorie i pár příkladů ukazují na to, že parazitům se vyplácí do jisté míry být prospěšnými. Tomáš Grim uvádí příklad jiných ptáků, amerických vlhovců, který je také (sice spoře, ale přece) doložen v odborné literatuře. I u nich existuje jeden parazitický druh, který bez skrupulí klade vejce příbuzným do hnízda.
Mláďata na "sourozence" také neútočí, naopak o ně pečují. Na rozdíl od hostitelského druhu se u nich vyvinula schopnost pojídat larvy a vajíčka, která na holátka klade jeden druh střečka. Larvy se zavrtají do těl mláďat a mohou je snadno zabít (sedm a více larev na mládě je prakticky jistý rozsudek smrti). Pokud tedy v hnízdě není žravé mládě parazitického vlhovce, které obvykle alespoň část hmyzích cizopasníků zastaví. Statistiky ukázaly, že parazit tak zvyšuje pravděpodobnost přežití všech mláďat v hnízdě.
Mafiáni, nebo paraziti?
Pach také nemusí být jediná zbraň, kterou mají kukačky v arzenálu. Mezi biology si získal jistou proslulost i obraz kukaček jako mafiánů ptačího světa. Podle hypotézy podepřené dvěma studiemi kukačky trestají ptáky, kteří se proti příživníkům brání stejně jako organizované zločinecké skupiny.
Podle záznamu z vysílaček umístěných na těle se zdá, že kukačky si pravidelně kontrolují hnízda, kam nakladly vejce, a pokud v nějakém vejce není, hnízdo vyplení a snůšku zničí. Když pak jeho majitel znovu zahnízdí, kukačka do něj nasadí vejce znovu a jeho "majitel" už se o vyšoupnutí vetřelce pokusí s mnohem menší pravděpodobností.
Tato myšlenka vypadá komplikovaně, ale odborníci ji jen tak neodmítají. "Podle mého názoru ji mají autoři podloženou velmi dobře čísly," říká Tomáš Grim. Jestli jsou kukačky opravdu tak duchaplní a přizpůsobiví zloduši, to se patrně jen tak nedozvíme. Studium chování ptactva není disciplína, do které by se sypaly peníze ve velkém, a tak se musíme stále spoléhat na dvě původní studie.
