Astronauti ohřáli Měsíc i pod povrchem. A NASA o tom ztratila záznamy

aktualizováno 
Detektivní pátrání po ztracených páskách pomohlo najít zatím nejlepší vysvětlení zajímavé otázky, proč v místech přistání modulů Apollo stoupala v následujících letech podpovrchová teplota.

Zaprášený skafandr Harrisona Schmitta během letu Apollo 17 | foto: NASA

Mise Apollo 15 a 17 nám poskytly mimo jiné i velmi vzácný pohled pod povrch Měsíce. Astronauti při nich totiž udělali mělké vrty, do kterých v rámci pokusu nazvaného Apollo Heat Flow Experiment (HFE) vložili soupravy s teplotními čidly. Vrty nebyly nijak hluboké, hloubka je od 1 do 2,4 metru. Tak veliký rozptyl nebyl úmyslný, vrtná souprava na Apollu 15 se prostě do cílové hloubky nedostala a před dalším letem musela projít konstrukčními úpravami. Posádce Apolla 17 se tak už podařilo úspěšně dosáhnout cílové hloubky.

Měření byla ukončena do roku 1977 a probíhala tedy zhruba šest (Apollo 15) a pět let (Apollo 17). Zjistilo se při tom například, že už v relativně malých hloubkách (1,5 metru pod povrchem) je teplota Měsíce v podstatě stálá, zhruba kolem -35°C. Pro zajímavost dodejme, že podle seismických měření v rámci jiných experimentů se zdá, že teplota samotného nitra měsíce je zhruba 1300 až 1400°C. V jádru naší oběžnice se zřejmě skrývá rozžhavené jádro s vysokým obsahem železa o průměru zhruba nějakých 300 kilometrů.

Pohled na teplotní čidla umístěná posádkami Apolla 15 a 17 do měsíční horniny.

Pohled na teplotní čidla umístěná posádkami Apolla 15 a 17 do měsíční horniny.

Ale vraťme se blíže k povrchu. Byť teploty pod povrchem byly poměrně stálé, už v první analýze zveřejněné v roce 1977 se v nich objevila velmi zajímavá „anomálie“. Teplota měsíční horniny kolem čidel stoupla přibližně o stupeň.

Zmíněná první analýza se opírala pouze o údaje naměřené do konce roku 1974, data z dalších dvou let měření zcela pomíjela a původní tým tento nedostatek nikdy nenapravil. Otázkou se nezabýval ani nikdo jiný i proto, že výsledky původních měření nebyly k dispozici. Existovala sice digitální záloha týdenních výsledků, ale magnetické pásky s každodenními výsledky měření z let 1975 a 1977 se ztratily, stejně jako například originální záběry z prvního přistání na Měsíci.

V roce 2010 se Sejdži Nagiharovi z Texaské univerzity podařilo zhruba desetinu ztracených pásek najít ve federálním archivu v Marylandu. Proč doputovaly tam a ne do archivů NASA, není jasné. Objevené pásky nepokrývaly celé „temné období“, pouze část roku 1975, ale i to je důležité. Už proto, že potvrzují přesnost digitální zálohy. Nagihara a jeho kolegové navíc ze starších technických zpráv získali i podrobnosti o kalibraci jednotlivých teplotních čidel, která pocházela od různých výrobců, a tak se v měření rozcházela.

Takto vybaveni mohli Nagihara s kolegy zveřejnit svou analýzu měření teplotních čidel pod povrchem Měsíce. Potvrdili, že původně odhalené oteplení nebylo výjimečné a stejný trend pokračoval i v dalších letech. Celkem se hornina v místech měření ohřála za celou dobu zhruba o dva stupně.

Záznamy z měření čidel na jedné ze sond, které do povrchu Měsíce umístila...

Záznamy z měření čidel na jedné ze sond, které do povrchu Měsíce umístila posádka mise Apollo 15. Na svislé ose je teplota, na vodorovné čas (dny od umístění sondy). Graf zobrazuje výsledky ze dvou čidel na sondě, jednoho v hloubce půl metru pod povrchem (červeně), druhého metr pod povrchem. V záznamech je také evidentní „díra“ z doby, ze které se nedochovaly denní záznamy.

Autoři navrhli několik možných vysvětlení od vlivu pravidelných změn v rotaci až po nápad, že Slunce jednoduše svítí do vyvrtaných děr, a tak místo měření ohřálo. Ale výsledkům měření podle nich nejlépe odpovídá hypotéza, podle které za oteplení mohou astronauti, přesněji jejich nohy. Stejné vysvětlení nabízeli už i autoři původní analýzy z roku 1979, Nagihara a spol. ho dokázali lépe doložit. (A z hlediska vědy je důležité i to, že na rozdíl od práce ze 1979 je ta jejich dostupná a dohledatelná i ve vědeckém časopise, ne pouze v materiálech NASA.) 

Při pohybu kolem vrtů a v blízkosti modulu zřejmě astronauti „odkopali“ prach na povrchu Měsíce a ten je díky tomu tmavší. Není to proto, že by astronauti odhalili nějaké tmavší vrstvy pod povrchem, mohou za to zřejmě vlastnosti měsíčního prachu, který se po narušení „lepí“ dohromady do větších částeček. 

Pohled na místo přistání Apolla 17 kamerou sondy Lunar Reconnaissance Orbiter s...

Pohled na místo přistání Apolla 17 kamerou sondy Lunar Reconnaissance Orbiter s vyznačenou pozicí teplotního čidla (ALSEP Equipment) a přistávacího modulu (Challenger Descent Stage). Všimněte si tmavších oblastí v místech, kde se astronauti pohybovali. Právě změna jejich odrazivosti (tzv. albeda) by měla vysvětlovat i zvyšování podpovrchové teploty v blízkosti měřicích čidel.

I z fotografií místa přistání je konečně zřejmě, že „cestičky“ kolem modulů Apollo jsou tmavší (protože pohltí více světla) než okolní terén. Množství odraženého světla se snížilo natolik, aby podle uznávaných modelů šíření tepla v hornině dokázalo vysvětlit vzestup teploty i v hloubkách, kde jsou umístěna čidla. 

Informace: Článek původně nepřesně uváděl, že měsíční hornina se nazývá regolit. Regolit ve skutečnosti velmi široké označení pro veškerý materiál, který se nachází mezi pevnou horninou, tedy např. měsíční prach vzniklý při dopadech jiných těles na jeho povrch, ale například také pozemská půda. Za nepřesnost se omlouváme. 

Autor:

Nepřehlédněte:

Nejčtenější

Smrt přišla rychleji než zvuk. První rakety V-2 udeřily 8. září 1944

raketa V-2

Nebylo proti nim obrany a podle planých nadějí návykovými látkami „udržovaného“ vůdce třetí říše měly srazit zarputilé...

Kdy ani ochranný oblek nepomůže. Co dokáže granát nebo zákeřná motýlí puma

Podívejte se s námi k pyrotechnikům PČR

„Pokud mě uvidíte utíkat, snažte se mě předběhnout.“ Vtip, který laika pobaví, ale z pohledu pyrotechnika je otřepaný a...

Proč byli někteří dinosauři tak velcí? Měli něco, co savci ne

Jedním z evolučních důvodů gigantických rozměrů sauropodů byla pasivní obrana...

Největší suchozemští tvorové všech dob, pravěcí sauropodi, byli výrazně větší než všechna zvířata, která známe z naší...

Konec krádeží kol? Invoxia představila stopovací zařízení pod sedlo

Invoxia Bike Tracker

Vypadá jako obyčejná odrazka na kolo. Ukrývá však v sobě stopovací zařízení, které vás upozorní, pohne-li se vaše kolo...

Redaktor vibouch! Nevibouch! Jak to bylo v Černobylu podle Oprásků

Opráski z historje svjeta - Černobyl

Od jaderné katastrofy v Černobylu uplynulo letos třicet tři let. Kremelský režim výbuch nejprve tajil a posléze...

Další z rubriky

Většinu dinosaurů jsme popsali až v novém tisíciletí, prvního před 195 lety

Nákres zubů a fragmentu spodní čelisti megalosaura, objevené roku 1797 ve...

O současnosti coby zlaté éře dinosauří paleontologie se mluví již nějaký ten rok. Je to však pravda? Skutečně prožíváme...

V Jižní Americe objevili unikátního dinosaura. Běhal jen po dvou prstech

Možná rekonstrukce druhu Vespersaurus paranaensis

Vědci na základě zkameněliny z Brazílie popsali prvního dinosaura, který nosil celou svou hmotnost na jediném prstu....

Geneticky upravení kozlové planetu neovládnou, řekl vědec v Rozstřelu

Petr Svoboda z Ústavu molekulární genetiky AV ČR v diskusním pořadu Rozstřel....

Petr Svoboda z Ústavu molekulární genetiky AV ČR byl hostem pondělního Rozstřelu na téma výzkum kmenových buněk, při...

Akční letáky
Akční letáky

Prohlédněte si akční letáky všech obchodů hezky na jednom místě!

Najdete na iDNES.cz