Nositeli Nobelovy ceny za medicínu a fyziologii pro rok 2020 jsou tři vědci, kteří měli hlavní zásluhu na objevu viru způsobujícího hepatitidu („žloutenku“) typu C. Oceněni byli Harvey Alter, Michael Houghton a Charles Rice, kteří každým vlastním dílem a vlastním způsobem postupně přispěli k poznání tohoto viru.
Hepatitida C je infekční onemocnění, které postihuje především játra. Nositelé ceny přispěli zásadním způsobem k objevu viru, který ji způsobuje, tedy viru hepatitidy C (HCV).
Hepatitida C se označuje často za „neviditelnou epidemii“, protože infekce je dlouho v podstatě bezpříznaková. Chronická infekce však může vést ke zjizvení jater a po mnoha letech až k cirhóze. Na celém světě infekcí trpí desítky a možná až stovky milionů lidí.
Objev ve třech krocích
Komise pro udílení Nobelových cen výběrem vítězů chtěla zdůraznit, že podobné objevy jsou mnohdy složitější, než bychom čekali. První krok ze tří, ze kterých se podle švédských akademiků objev skládá, podnikl Američan Harvey Alter.
Nebyl vědec, byl praktikem medicíny. Pracoval v krevní bance v USA, věnoval se sledování pacientů po transfúzích a zjistil, že celá řada pacientů po podání cizí krve trpí chronickou „žloutenkou“. Také zjistil, že nemoc nemá na svědomí virus hepatitidy B, který již byl v té době známý. Díky pokusům na zvířatech věděl, že se skutečně přenáší krví nakažených pacientů, ovšem o jaký patogen přesně jde, se mu zjistit nepodařilo.
BREAKING NEWS:
The 2020 #NobelPrize in Physiology or Medicine has been awarded jointly to Harvey J. Alter, Michael Houghton and Charles M. Rice “for the discovery of Hepatitis C virus.” https://t.co/MDHPmbiFmS
Řada údajů naznačovala, že jde o nový, zatím neznámý virus, ovšem vědcům se ho nedařilo izolovat. Uspěl až kolektiv kolem Michaela Houghtona, který pracoval ve farmaceutické společnosti Chiron. Těm se podařilo virus nakonec sestavit doslova z odpadu.
Z krve nakažených šimpanzů (které by dnes již používat pro tyto účely téměř jistě nemohli) izolovali vědci co největší množství DNA. V drtivé většině případů šlo o úlomky šimpanzí DNA, jak ale Houghton a spol. správně odhadovali, mezi nimi by se měly vyskytovat i „zbytky“ (tj. úlomky genetického materiálu) z viru. K jejich nalezení použili protilátky z krve pacientů, kteří hepatitidou C trpěli a jejichž imunitní systém si tedy vytvořil protilátky proti viru, který ji způsobuje.
Stejného principu pak využili k vytvoření spolehlivého testu na přítomnost viru v krvi. Díky tomu se v podstatě odstranilo riziko, že se při transfúzi pacienti nakazí žloutenkou typu C a tento objev tedy bezprostředně pomohl doslova milionům potenciálně nemocných. Jak zaznělo na oznámení Nobelových cen, před tímto objevem byly krevní transfúze tak trochu „ruskou ruletou“,
Zbývala poslední otázka: stačil k nákaze samotný virus? Není ve hře ještě něco jiného (jiná infekce, genetika atp.)? Na to odpověděl Charles Rice s kolegy z univerzita v St. Louis. Ti připravili pokus, ve kterém v laboratoři vytvořili přesně geneticky specifikované klony viru a prokázali, že ve zvířatech pouze a jen přítomnost viru stačí k rozběhnutí infekce.
Jejich práce je mimochodem dobrou ilustrací toho, k čemu jsou zapotřebí nástroje genetického inženýrství. Není to proto, že by si vědci „chtěli hrát na bohy“, ale protože nástroje na úpravu genů mohou odpovědět na konkrétní výzkumné otázky, právě typu „způsobuje tento virus konkrétní onemocnění?“.
Předseda Nobelovy komise Thomas Perlmann (zcela vpravo) oznamuje nositele Nobelovy ceny za medicínu pro rok 2020. Ti jsou na obrazovce (zleva) Harvey J. Alter, Michael Houghton a Charles M. Rice.
Dohromady tento „objev ve třech krocích“ otevřel cestu k dalšímu pokroku, vyvinutí účinných léků proti viru hepatitidy C. Díky nim dnes proti nemoci máme účinné zbraně: 95 procent diagnostikovaných pacientů infekce zbaví.
Na těch již pracovali jiní vědci, například tým kolem Antonína Holého na pražském ústavu ÚOCHB. Díky němu a dalším týmům udělal vývoj antivirotik v posledních několika desetiletích velký skok kupředu. A tak je například dosti pravděpodobné, že hepatitida typu C bude první virovou nákazou, kterou by se mohlo podařit vymýtit i bez toho, aby existovala účinná vakcína.
Nejvyšší cena
Ocenění je v roce 2020 dotované deseti miliony švédských korun (25,9 milionu korun českých), což je o milion švédských korun více než dosud.
Slavnostní předávání ocenění plánované na 10. prosince, tedy výročí úmrtí zakladatele ceny a vynálezce dynamitu Alfreda Nobela, který zemřel v roce 1896, letos kvůli koronaviru rovněž změní podobu a namísto ve stockholmské koncertní síni bude vysíláno v televizi ze stockholmské radnice. Také laureáti by se měli připojit virtuálně. Udělování Nobelových cen za mír v Oslu bude také menší.
Loňskými nositeli Nobelovy cenu za medicínu se stali Američané William Kaelin, Gregg Semenza a Brit Peter Ratcliffe za objev molekulárních mechanismů, jejichž prostřednictvím buňky vnímají dostupnost kyslíku a přizpůsobují tomu své fungování.
