Ve světě zvířat není sex zdaleka taková zábava, na jakou jsou zvyklí lidé. I naši blízcí příbuzní, šimpanzi, mají na špičce penisu malé, tuhé ostny. Ty samicím pohlavní styk nepochybně znepříjemňují.
Ostny však pomáhají zvýšit šanci samců na oplodnění samice, u které musí soupeřit s mnoha dalšími. Nepříjemné podráždění samičí sliznice u samic některých druhů například vyvolá ovulaci.
U lidí (stejně jako jednoho z druhů šimpanzů, šimpanzů bonobo) tento drobný anatomický detail chybí, a i díky tomu patrně můžeme být monogamní, domnívají se biologové. Ale jak k tomuto výpadku u člověka došlo, vědci zatím nevěděli. Změnila to práce týmu Davida Kingsleyho ze Stanfordovy univerzity, uveřejněná ve čtvrtečním vydání časopisu Nature.
Oklikou do slabin
Věhlasný biolog Kingsley se vlastně nechtěl pustit přímo do záhady chybějících ostnů. Jeho tým srovnával genetickou informaci šimpanzů a člověka a hledal rozdíly. Skupina pátrala po kusech DNA, které u šimpanzů fungují, ale u člověka se během vývoje ztratily.
I kolegové z oboru přiznávají, že je tenhle přístup poměrně neobvyklý. Genetici obvykle začínají podobná srovnání od člověka. Hledají geny "lidství", tedy genetickou informaci, kterou má Homo sapiens navíc. Kingsley v podstatě ověřoval úplný opak: snažil se zjistit, co dělá šimpanze šimpanzem.
Vědci našli něco kolem pěti set částí DNA, které se tiše vytratily během lidského vývoje. Nejde o 500 genů, naopak. Téměř všechny u člověka chybějící pasáže leží v oblasti "genetického odpadu."
Důležitá hlušina
Výraz "odpad" je v tomto případě přinejmenším zavádějící, protože ve skutečnosti do "odpadu" patří zhruba 95 procenta naší genetické informace. Jen zbylých pár procent tvoří geny, což jsou podle definice části DNA, podle nichž se vyrábí bílkoviny, které řídí chod buňky.
Vědci se neshodují, co všechno genetická hlušina má na starosti. Jisté ale je, že některé pasáže mimo jiné "šlapou na plyn" jednotlivých genů, tedy regulují jejich činnost. To byl i případ několika pasáží, které Kingsley a kolegové identifikovali jako ryze šimpanzí.
Zjišťovat funkci všech pěti set částí DNA by trvalo věčnost, američtí biologové se proto podívali na zoubek jen dvěma z nich. Pokusili se přesně zjistit, k čemu slouží.
Odpad se zajímavými sousedy
Jedna ze sledovaných oblastí sousedí s genem spojovaným s růstem buněk a potlačováním nádorového bujení. Druhá byla umístěna blízko genu, který se podílí na testosteronovém koloběhu v těle.
Oba geny stále máme. Ale dané pasáže podle všeho posilují jejich činnost během vývoje plodu, a to ještě pouze v určitých částech těla.
Pokusy na myších zárodcích ukázaly, že chybějící "regulátory" mají na svědomí hned tři typicky lidské rysy. Vložení první sekvence do myších embryí ukázalo, že tenhle konkrétní genetický "balast" vede k potlačení růstu mozku.
Druhá pasáž pak u myší vyvolala růst citlivých chloupků v obličeji. A zároveň vytvoření tuhých ostnů na špici penisu.
Díky první chybějící pasáži náš mozek mohl během vývoje zřejmě narůst do dnešních rekordních rozměrů. Není to zřejmě jediný gen, který se na tom podílel, ale pro "odbrzdění" růstu mozku patrně velmi důležitý.
Vymizení ostnů na penise zase výrazně pomohlo našemu milostnému životu. Sex se stal příjemnějším. Biolog Stanislav Mihulka upozorňuje ve svém článku o objevu na serveru Osel.cz, že podle některých badatelů odstranění ostnů na penise prodlužuje pohlavní styk i u zvířat.
Krásný ztráty
Studie ukazuje, jak mohou být v evoluci ztráty důležité, komentují odborníci. Kdybychom nebyli geneticky vybaveni o něco méně než šimpanzi, nikdy bychom nebyli lidmi. Pokrok totiž není jen nárůst složitosti.
Příjemnější sex díky odpadlým ostnům usnadnil vznik emocionálního pouta, které je základem partnerského života. "Všechny páry světa by měly být vděčné, že vypadl zrovna tenhle kousek DNA," shrnul názor (nejen) odborné veřejnosti molekulární biolog David Haussler, který práci komentoval pro časopis Nature.
Navíc, jak upozorňuje Mihulka, oba objevy se krásně doplňují: člověk žije v dlouhodobých svazcích patrně proto, že jen tak se dokážeme postarat o svá dlouho nesamostatná mláďata. Děti se totiž bez pomoci rodičů neobejdou déle než jakýkoliv jiný druh. Je to dáno i tím, že jejich velký mozek potřebuje k vývoji velmi dlouhou dobu .
Je jasné, že obě změny nebyly jediným důvodem, proč se člověka od ostatních druhů primátů v tolika ohledech odlišuje. Například šimpanz bonobo je na tom v anatomii choulostivých oblastí podobně a stejně zůstává blíže primátům než člověku.
Svou roli ale jistě hrály. A ztráta hmatových vousů na tváři, to už je jen malý bonus pro ženy, které nerady cítí šimrání vousů na tváři.
