V České republice už byly nalezeny izolované zuby ptakoještěrů, ale žádné další kosterní fosilie, které by bylo možné bezpečně přiřadit. „Choceňský ptakoještěr“ je tedy v tomto ohledu zcela unikátním objevem, kterému by se nepochybně mělo dostat více pozornosti.
Za zmínku určitě stojí i skutečnost, že tento taxon se stal už vícekrát objektem vědeckého zájmu zahraničních paleontologů, kteří se snažili a stále snaží zařadit kretornise co nejpřesněji do pterosauří systematiky. Připomeňme si nejdřív ve stručnosti, jaká byla historie systematického zařazení tohoto druhu.
Jak vypadal český drak? Jediné kosti ptakoještěra zachránila Tomková |
Profesor Antonín Frič popsal nález stručně v roce 1881, kdy se ještě domníval, že objevené fosilie patřily jakési primitivní formě pozdně křídového praptáka (což vysvětluje také význam rodového jména Cretornis, znamenajícího v překladu „křídový pták“). V roce 1888 přehodnotil Fričovo zařazení materiálu britský paleontolog Richard Lydekker, který jej přejmenoval jako Ornithochirus (správně Ornithocheirus) hlavaci.
Český ptakoještěr se tak stal domnělým zástupcem vývojově relativně primitivní čeledi Ornithocheiridae, dnes spadající do kladu Ornithocheiromorpha. Samotný rod Ornithocheirus, známý podle objevů fosilií ze západní Evropy a severní Afriky, žil asi o 10 milionů let dříve než český pterosaur a v rozpětí křídel dosahoval kolem šesti metrů. Příbuzný brazilský rod Tropeognathus dokonce s rozpětím 8,2 metru představoval dosud vůbec největšího známého „zubatého“ pterosaura.
Dnes už však nicméně víme, že těmto převážně raně křídovým ptakoještěrům ve skutečnosti nebyl kretornis nijak blízce příbuzný. Od začátku 20. století se pak na tento taxon pohlíželo jako na nomen dubium (pochybné vědecké jméno) s nejistým zařazením. Teprve v roce 1997 se o reklasifikaci pokusila trojice paleontologů, kteří v rámci své prezentace na workshopu věnovaném evropské vertebrátní paleontologii přisoudili českému objevu překvapivě příslušnost k čeledi Pteranodontidae.
Ptakoještěr od Chocně by se tak stal poměrně blízkým příbuzným populárních severoamerických pterosaurů, jakými jsou obří rody Pteranodon nebo Geosternbergia s až sedmimetrovým rozpětím křídel. Ani mezi pteranodontidy však Cretornis nejspíš nepatřil, což doložily pozdější výzkumy.
Český drak byl mládě
V roce 2010 pak fosilie druhu C. hlavaci prozkoumal ruský paleontolog Alexandr Averjanov, který usoudil, že se jednalo o zástupce čeledi Azhdarchidae. Do této skupiny přitom patří vůbec největší známí ptakoještěři, představující zároveň největší létající živočichy všech dob. Vždyť například obří azdarchidi, jako byl severoamerický Quetzalcoatlus nebo rumunský Hatzegopteryx, mohli disponovat rozpětím křídel až kolem 11 metrů.
Takto nějak vypadal Hatzegopteryx podle vědecké rekonstrukce.
Cretornis byl však malým ptakoještěrem a s rozpětím křídel asi 1,6 metru typový exemplář navíc představoval mládě. Podrobnější výzkum z roku 2015 vedl Averjanova a jeho českého kolegu Borise Ekrta k přesvědčení, že se jednalo spíše o neazdarchidního azdarchoida (zástupce většího kladu Azhdarchoidea, nespadající ale do čeledi Azhdarchidae). Autoři zmíněné odborné práce se domnívali, že Cretornis nejspíš spadal do kladu Neoazhdarchia, s jehož zástupci měl množství společných anatomických znaků.
Měl to být druh vývojově vyspělejší, než jsou příslušníci čeledi Thalassodromidae, kam patří například brazilský rod Tupuxuara s extrémně velkým lebečním hřebenem. Za jednoho z nejbližších příbuzných kretornise byl označen geologický mladší severoamerický rod Montanazhdarcho. Mohlo by se zdát, že situace se systematickým zařazením českého ptakoještěra byla s tímto výzkumem v podstatě vyřešena.
Ještě v roce 2018 však byla publikována odborná práce paleontologa Nicholase Longriche a jeho kolegů, v níž publikovaná fylogenetická analýza přinesla opět jiný výsledek. Cretornis v ní vyšel jako zástupce čeledi Nyctosauridae, skupiny ptakoještěrů z kladu Pteranodontia. Český pterosaur by přitom byl vývojově vyspělejší formou, než je severoamerický rod Alamodactylus i ruský rod Volgadraco.
Jeho blízkými příbuznými by pak byly také severoafrické rody Alcione, Simurghia a Barbaridactylus, formálně popsané právě ve zmíněné studii. Zajímavé přitom je, že tito maročtí příbuzní kretornise byli vůbec posledními známými ptakoještěry, žijícími krátce před osudnou katastrofou na konci křídy. Objevili se tedy asi o 26 milionů let později než choceňský ptakoještěr, jehož fosilie datujeme do období věku turon, asi před 92 miliony let.
Je pravděpodobné, že ani v tomto případě ještě věda neřekla své poslední slovo a systematická pozice rodu Cretornis bude nadále upravována a zpřesňována. Jednou se tak snad již s jistotou dozvíme, do které ptakoještěří „rodiny“ vlastně choceňský pterosaur patřil.
Článek vznikl pro Dinosaurusblog Vladimíra Sochy a byl redakčně upraven. Původní verzi včetně bohatého odkazového rejstříku najdete zde.
