Kdo je Filip MatějkaVystudoval fyziku na Univerzitě Karlově a získal doktorát z aplikované matematiky na Princetonské univerzitě v USA. Od roku 2010 působí jako výzkumný pracovník Národohospodářského ústavu AV ČR. Od roku 2011 je členem akademického sboru CERGE-EI, společného pracoviště Univerzity Karlovy a Akademie věd ČR. K ekonomii přešel na začátku doktorských studiích na Princetonu. Studuje zejména makroekonomii, ekonomickou teorii, ekonomii informací a behaviorální ekonomii. V roce 2015 získal Starting grant Evropské výzkumné rady ve výši 30 milionů korun. |
Filip Matějka se věnuje výzkumu, ve kterém teorii racionální nepozornosti kombinuje s klasickou ekonomií. Jedním z cílů jeho budoucího pětiletého projektu je nastavovat zákony srozumitelné pro reálné, tedy nepozorné lidi. V loňském roce byl jako první Čech vybrán Evropskou radou pro výzkum mezi sedm evropských ekonomů, kteří na další rozvoj svého dosavadního výzkumu získali grant 30 milionů korun. V květnu převzal Cenu Neuron v oboru společenských věd a spolu s ní prémii 250 tisíc korun.
V čem je váš projekt unikátní?
Propojuje dlouhodobě ověřené přístupy ekonomie založené na racionálním chování s poznatky psychologie. Vycházíme z předpokladu, že lidé věnují pozornost jen něčemu. To umožňuje trochu lépe popsat chování reálných nedokonalých lidí. A protože využíváme i klasické ekonomie, tak rozumíme i tomu, jak reagují na standardní ekonomické události, jako na změnu daní, úrokových měr nebo jak se orientují na trhu práce. Na všech těchto aplikacích jsem pracoval. Ten současný projekt se pak netýká jenom porozumění, proč ekonomika funguje tak, jak funguje, ale co s tím tedy uděláme. Potřebujeme jiná ekonomická pravidla, strukturu trhů nebo formu daní, když jsou lidé, vlády i voliči nepozorní?
V jednom z rozhovorů jste řekl, že teorie racionální nepozornosti se nevztahuje na intuitivní rychlá rozhodnutí, protože emoce ještě neumíme dobře popsat. Není to slabina, která ovlivní výsledky vašeho projektu?
Umíme popsat, jak lidé při rozhodování berou emoce v úvahu, třeba aby byli šťastnější. Nerozumíme ale tomu, jak emoce ovlivňují aktuální úsudek, tedy jak se lidé odchýlí od toho, co by pro ně bylo výhodné. Proto ekonomie popisuje racionální chování. Ekonomové si povětšinou nemyslí, že se tak lidé opravdu chovají, ale svět je složitý, musíme někde začít. Nevíme, jak rozhodnutí konkrétního poslance nebo manažera ovlivňuje počasí. Absence emocí v modelu je slabina, ale když chceme svět popsat co nejlépe, musíme si říct, kde je výchozí bod. My za tento bod bereme racionalitu. Posledních 15 let některé části ekonomie například pracují s modely, do kterých zahrnují cosi jako nutkání. Udělám něco, i když mi to neprospívá. Například sním čokoládu a druhý den toho lituji; spotřebuji všechny peníze, i když by si je měl rozdělit na celý měsíc.
Kdy hrají emoce nepříliš významnou roli?
Při dlouhodobějším rozhodování, když máme čas se zamyslet, nebo když děláme stejné rozhodnutí opakovaně. Investor laik podléhá emocím, zkušený bankéř ne. Extrémismus nebo radikalismus vzniká často proto, že informacím věnujeme málo pozornosti. Vytváří se tak prostor pro emoce, které začnou ovlivňovat chování lidí a ještě se násobí komunikací mezi nimi. Před volbami můžeme sice čtyři roky přemýšlet, koho zvolíme, ale zároveň to není příliš důležité, protože naše osobní rozhodnutí tolik neovlivní, kdo volby vyhraje. Proto i v politice přinášejí emoce veliký efekt.
Kde všude lze teorii racionální nepozornosti využít?
Pracoval jsem na využití pro monetární politiky, trhy práce i vhodné fungování monopolních prostředí. Náš tým ji nyní aplikuje třeba na politickou ekonomii. Snažíme se zjistit, co vyplývá z faktu, že jsou voliči nepozorní a jak to ovlivňuje politické systémy. Teorie se může využívat pro studium extrémismu a radikalismu. Zajímá nás, jak se změní politické tlaky, když přijde ekonomická krize, jestli je tlak na větší přerozdělování, jak se to projeví na kutilství v ekonomických zákonech nebo jestli lépe fungující centrální banka neumožňuje vládě zadlužovat společnost. Další aplikací je výzkum růstu životní úrovně, jak si lidi všímají nových investičních možností, jak nakupují, vybírají hypotéky. Teorii lze uplatnit ve všech situacích, kde hraje roli rozhodování člověka.
Jedním z cílů vašeho projektu je nastavovat zákony srozumitelné pro reálné, tudíž nepozorné lidi. Ale je to vůbec možné? Zákony vznikají v parlamentu a na poslance mají podstatný vliv lobbisté prosazující svoje zájmy.
Mým cílem je o tom zjistit více. Ale srozumitelnost se lobbingu také týká. Z mého dosavadního výzkumu zatím vyplývá, že čím je zákon složitější, tím dává větší prostor pro lobbistické tlaky. Komplikovanost právní normy může mít z dobrých úmyslů podobu velkého počtu případů, které pak vedou k velkému počtu výjimek.
Co by měl tedy člověk při volbách sledovat, aby vybral kandidáta nejvhodnější politické strany?
Jako volič bych měl sledovat, jestli politik nenavrhuje třeba několik sazeb DPH. Pak se mu totiž otevírají dveře pro společensky neefektivní změny. Výjimky mohou být politicky velice výhodné, protože nějaká úzká skupina je přivítá a bude politika volit. Ostatní voliči si výjimky téměř nevšimnou, protože pro ně nebude důležitá...
Nedávno ministr financí Babiš navrhl snížit DPH na pivo, to může připadat pivařům jako výborný nápad...
Ovšem je nutné říct, že když zlevní pivo, musí zdražit něco jiného, třeba benzin, mléko... Jinak budou ve státním rozpočtu chybět peníze na stavbu škol, silnic a podobně.
Ministr tvrdí, že nižším DPH na pivo chce pomoci malým hospodám, aby si pokryly náklady spojené se zavedením elektronické evidence tržeb...
Ale proč bych měl kvůli vynálezu neefektivního způsobu výběru daní dotovat malou hospodu? Dotace se vyplatí dávat v případě, že přinášejí nějaký profit také ostatním obyvatelům státu, kteří nejsou přímými klienty. Společensky mnohem výhodnější je dotovat třeba hromadnou dopravu. Když ji někdo využije místo auta, zlepší ovzduší pro všechny. Podobný případ jsou stravenky na obědy. Část platu není zdaněna a místo toho dostane zaměstnanec stravenky. Proč se rovnou nesníží daně? Takhle nutím lidi utrácet stravenky za potraviny, přitom by společnosti více prospělo, kdyby si zaměstnanec zaplatil třeba kurz cizího jazyka. Stravenky jsou výhodné téměř jenom pro jejich výrobce, který dostává procenta z miliardových dotací na tento ekonomický nesmysl.
Člověk nedokáže vnímat všechno a taky na to nemá dost času. Proč jsou tedy reklamační řády někdy tak složité, že text je už po pár řádcích nesrozumitelný.
Někdy je to tak napsané schválně, aby tomu moc lidí nerozumělo.
Jak chcete prosadit změnu?
Celé prosazování není role vědce. My chceme zjistit, jak by to mělo být správně. U reklamačních řádů to nejspíše ani nepůjde, ale vláda by třeba časem mohla poslouchat, když se dozví, jaké zákony by měly být jednodušší. Nesrozumitelné zákony nemusejí vznikat ze špatné vůle, někdy mají politici snahu popsat v právní normě co nejvíce všech možných příkladů. To může být na škodu, protože čím detailnější popisy, tím méně času budou mít lidi k přečtení důležitých paragrafů.
Ale právníci namítnou, že zákon musí být přesný, a proto musí používat právní formulace, ale těm každý nerozumí.
Je to podobné jako daňové předpisy. Můžou být složité, nebo jednoduché. Čím méně je výjimek a pravidel, tím je jednodušší tomu porozumět.
Co se vám ve výzkumu zatím nedaří?
Spousta detailů. Zrovna nyní nevím, jak obecně popsat složitost zákonů, jak ji matematicky vyjádřit, ale i jak to nějak jednoduše prakticky měřit. Bylo by skvělé mít více možností změřit, jak lidi čtou zákony, co si z nich pamatují, jaké paragrafy čtou více a jaké méně. Jestli by lidi ovlivnilo, kdyby byly napsány jinak.
Jaká je největší překážka v řešení projektu?
Přechod od základní teorie k pozorování, jak se lidé podle teorie racionální nepozornosti chovají. Některé věci tato teorie zjednodušuje. K popisu, jak lidi zpracovávají informaci, využíváme postupy, kterými spolu komunikují počítače. Na něco je to vhodné, na některé věci to nedává dobré výsledky. Může se ukázat, že někdy bude tento rozdíl dost důležitý. Další překážkou je přechod k něčemu praktičtějšímu. Jsem si téměř jist, že zvládneme teoreticky popsat nějaké zákonitosti efektivního fungování nepozorného státu, například čím se má zabývat a čím už rozhodně ne, ale moc do detailu asi jít nezvládneme. Je pravděpodobné, že neodborníkovi ty závěry přijdou málo praktické, ale kdo ví. Věda je běh na dlouhou trať.
Na jaké úrovni je studium teorie racionální nepozornosti v Česku? Už se přednáší na Vysoké škole ekonomické?
Asi zatím pouze u nás na CERGE-EI. Je to nová teorie a stále se vyvíjí. Její autor, nositel Nobelovy ceny za ekonomii Christopher Sims, ji poprvé popsal v roce 2003. Jeho článek spíše přinášel spoustu nápadů, kde by se mohla teorie využívat. Ale až o pět let později se objevily další publikace. Poznali jsme, že to je dobrý způsob, jak spojovat klasickou ekonomii s behaviorální ekonomií, která popisuje lidské chyby při rozhodování. Zaujala mě na Princetonské univerzitě, kde jsem studoval a Chris tam přednáší, a stal jsem se jedním z prvních, kteří ji začali rozvíjet.
Máte vizi, kam se tato teorie bude ubírat?
Posledních pět až deset let na té teorii pracujeme, nyní se snad začneme posouvat k aplikacím. Myslím, že ji brzy začnou používat centrální banky a vlády na předpovědi vývoje makroekonomiky. Další aplikace bude komunikace mezi zaměstnanci. Struktura firmy je determinována tím, že je těžké předávat si informace. Manažer je ten, kdo informace shromažďuje, zjednodušuje a předává dál. Naše teorie může napovědět, jak se má změnit struktura firmy či státního aparátu, když se změní ekonomické prostředí. A skutečně si myslím, že když jakž takž umíme popsat chování nepozorných lidí a firem, tak je načase se zeptat: „A co s tím tedy uděláme, potřebujeme jiná ekonomická pravidla, strukturu trhů nebo formu daní?“ Právě toho se týká projekt, který nyní rozjíždím.
Jakou formou budete představovat výsledky vašeho výzkumu?
Vědeckými články v odborném tisku. Zajímavé výsledky, například zákonitost o fragmentaci daňových předpisů a náchylnost ke korupci budeme interpretovat trochu jinak, protože formulkám a rovnicím by málokdo rozuměl.
Text vznikl pro nadační fond Neuron, byl redakčně upraven.