Jaký plat pobíral učitel na konci 19. století? Kolik nemocnic tehdy existovalo v Českém království? Kde všude tenkrát fungovaly parních stroje? Na tyto a mnohé další otázky odpoví databáze hospodářských a sociálních údajů ze zemí Habsburské monarchie. Obsáhlý soubor informací vytváří Tomáš Cvrček z University College London. K jejímu zkompletování by měl pomoci i milionový grant od nadačního fondu Neuron, který Tomáš Cvrček spolu s s dalšími pěti kolegy z jiných oborů letos na podzim získal.
Zabýváte se historií ekonomie, proč jste se soustředil právě na Rakousko-Uhersko?
Habsburská monarchie představovala po Rusku druhou největší evropskou zemi co do území. Zahrnovala 12 nynějších států – Rakousko, Česko, Slovensko, Polsko, Ukrajinu, Rumunsko, Maďarsko, Slovinsko, Chorvatsko, Itálii, Bosnu-Hercegovinu a Srbsko. Tak rozdílné země spravovalo jedno (následně dvě) administrativní centra (Vídeň a Budapešť) a podléhaly stejným pravidlům při sestavování statistik. Díky tomu vznikla jedinečná příležitost ke studiu ekonomického rozvoje v různých kontextech, jaké tehdejší střední Evropa nabízela.
Jaké období vaše databáze zahrne?
Dobu od roku 1828, kdy Rakousko začalo data poprvé shromažďovat, až po rok 1918. Většina údajů je zatím na papíře. Mám v úmyslu s týmem lidí přepsat všechna dostupná data z nejrůznějších archivů do elektronické podoby a poté je umístit na internet.
Jaké informace se v Rakousko-Uhersku shromažďovaly?
Do centra mocnářství se hlásily například ceny potravin, množství zemědělské produkce, počet a kapacita škol od základních po gymnázia, platy učitelů, počty studentů. Statistiky zahrnovaly počet nemocnic, lůžek, lékařů. Jaké nemoci léčili, kolik přijali pacientů za rok, kolik jich propustili, kolik jich zemřelo. V archivech jsem našel také informace o nalezincích a dalších charitativních ústavech. Detailně se sledovalo zavádění nových technologií, třeba v roce 1852 a 1863 sepisovali všechny parní stroje, včetně Uher. A samozřejmě shromažďovali demografické údaje – počty porodů, úmrtí, sňatků a podobě.
Milion od mecenášůTomáš Cvrček byl jedním z mladých českých vědců, kteří letos získali od soukromého nadačního fondu Neuron finanční prostředky na svou práci v rámci programu Neuron Impuls, konkrétně jde o milion korun. Fond vypisuje každý rok soutěž pro výzkumné projekty v oborech fyzika, matematika, medicína, chemie a společenské vědy (od roku 2016 přibude i biologie). Cílem je podpořit projekty převážně základního, v medicíně i aplikovaného, vědeckého výzkumu. Fond cílí na mladé vědce působící v České republice a úspěšné české vědce, kteří se rozhodnou pro návrat ze zahraničí, aby v České republice realizovali svůj výzkum. NF Neuron chce touto formou dát impulsy základnímu výzkumu |
Jak často se údaje hlásily do Vídně?
Něco jako statistická ročenka se veřejně a každoročně publikovalo od čtyřicátých let 19. století. Vytvářely se také speciální studie, například parní stroje se sčítaly zhruba jednou za deset let, detailní data o školství každých pět let. Do roku 1848 probíhala sčítání lidu motivovaná vojenskými důvody. Armádní velení potřebovalo zjistit, kolik mladých mužů má k dispozici. Z dnešního pohledu je zajímavé, že muže při sčítání dělili do několika věkových kategorií, zatímco ženy zahrnuli do jediné. To je v naprostém protikladu k moderní době, kdy se kvůli porodnosti a populačnímu vývoji daleko detailněji sledují ženy. Od 1869 uskutečňovali census každých deset let, což je i dnes běžná periodicita.
Nefalšovala se data třeba proto, aby monarchie někde přednostně postavila silnici, nemocnici nebo školu?
Spíše než o podvody šlo většinou o šlendrián. Úředníci například použili data z předchozí statistiky a mechanicky k nim přidali třeba tři procenta. Podezření vzbuzuje i to, když někde po několik let uváděli stále stejný údaj. Patrně se někdo neobtěžoval a jenom opsal čísla z posledního šetření. Proto je nutné porovnávat záznamy z různých míst i období, pak lze chyby odhalit. Někdy hrála roli politika: například do roku 1848 se uherští magnáti snažili sběr dat sabotovat, protože se báli, že je Vídeň použije k daňovým účelům.
Měla data ještě jiné uplatnění než pro armádu a výběr daní?
Využívala se například ve školství. Podle ročníků narození mohli ve Vídni odhadnout, kolik dětí půjde do první třídy. Na konci 19. století při sčítání propukl určitý boj o způsob zapisování jazyka. Menšiny chtěly, aby se do sčítacích archů zaznamenávala mateřská řeč, státní správu zajímalo, jakou řečí respondent mluví při jednání na úřadě. Často se tedy stávalo, že procento Čechů a Němců při jednotlivých censech výrazně kolísalo. Počet osob určité národnosti totiž mohl ovlivnit, zda se ve městě zřídí česká, nebo německá škola.
Využívala se statistika k podpoře průmyslu?
Každý rok se shromažďovala data o bankách, spořitelnách, dopravní a komunikační síti, například se hlásil počet telegrafů. Sledovaly se oblasti i na rozhraní státní a soukromé sféry, aby centrum vědělo, kam se společnost ubírá.
Jak velký počet lidi statistiky zahrnovaly?
Přibližně 50 milionů. Při sčítání v roce 1910 mělo Předlitavsko (korunní země Rakouska) 28 milionů obyvatel a Zalitavsko (Uhry) 22 milionů.
Tomáš Cvrček
Kolik údajů vaše databáze řádově zaznamená?
Celkově půjde o miliony dat. Asi 120 tisíc položek jsou základní čísla ze sčítání lidu v Habsburském mocnářství. Dále přidáme každoroční statistiky o porodnosti, úmrtnosti a sňatečnosti ze všech okresů. Dále informace o průmyslu, bankovnictví, zemědělství, zdravotnictví a podobně.
Jak bude databáze uspořádána?
Pravděpodobně podle oborů. Ale postupně chceme dosáhnout možnosti data kombinovat. Například aby si člověk mohl vytáhnout současně statistiku porodnosti, školství a průmyslového rozvoje pro celé Rakousko-Uhersko a vše na úrovni okresu. Nebo informace o nemocnicích z celé monarchie, nebo jen z českých zemí. Kombinací bude velmi mnoho.
Databáze bude bezplatně přístupná na internetu?
Ano, postačí zaregistrovat se a popsat k čemu data využiji. Pokud by například novináře zajímalo, kolik Němců a Čechů žilo v daném okrese v 19. století, jaké měli profese, vzdělání a podobně. Naším vzorem je například americká databáze IPUMS, kde si můžete vybrat cokoliv z jakéhokoliv regionu a období. Chceme vytvořit něco podobného pro střední Evropu.
Bude možné z dat vyčíst příznaky nějakých změn ve společnosti?
Data mohou přispět k hodnocení současnosti. Například v 19. století žil v českých zemích vedle sebe český a německý živel. Německý byl ekonomicky velmi důležitý, ale v polovině 20. století, při odsunu sudetských Němců, skoro ze dne na den zmizel. Chceme-li poznat, jaký stín to vrhá na další generace, je dobré znát výchozí bod. Vědět, jak se české země rozvíjely, protože velkou část hospodářského rozvoje platil německý kapitál. Je třeba pochopit, co u nás pokračovalo a co bylo přerušeno. Dám příklad od sousedů. Poláky velmi zajímá, jak jejich zemi ovlivnilo rozdělení polského území mezi Rusko, Prusko a Rakousko, ke kterému došlo před dvěma sty lety. Rozdíly jsou dodnes patrné na hustotě železnic, silnic, počtu škol, volebních výsledcích ...
Jsou statistiky z přelomu 19. a 20 století srovnatelné se současnými databázemi?
Můžete porovnávat ceny, zjistit dlouhodobou inflaci v průběhu 200 let, vývoj kupní síly, jak se dařilo průměrnému dělníku, podnikateli nebo zaměstnanci. Příjmy a ceny lze s moderní dobou relativně dobře srovnat. Můžete tak zjistit, jak se změnil spotřební koš. Naopak nesrovnatelné jsou dnešní databáze o milionech firem v daném odvětví, které zaznamenávají statistiku zaměstnanosti, produkci, jejich příjmy a výdaje, obrat, odvody na daních. Taková data jsou ve statistikách z 19. století nedostupná, protože tehdy stát takhle detailní informace ještě nesbíral.
Jak vypadal kupní koš v 19. století?
Největší položku, až 60 procent rodinného rozpočtu, představoval nákup potravin. Dnes je to necelých 20 až 25 procent. Naproti tomu se v minulosti hodně šetřilo na nájmu, proto často celá rodina bydlela v jedné místnosti a nájem činil jen pět až deset procent rodinných výdajů..
Co vás ve statistikách překvapilo?
Občas se objeví velmi zajímavý fenomén. Například v Korutanech, v poklidné alpské zemi, se v druhé polovině 19. století narodilo 40 až 50 procent dětí mimo manželství. V epicentru tohoto fenoménu v okolí města St. Veit an der Glan mělo nesezdané rodiče až 70 procent dětí. Tento jev přetrvával téměř tři generace v konzervativní zemi s katolickou morálkou. Dobový tisk přináší na toto téma mnoho článků, například uvádí, že farář oddával ženu, kterou k oltáři doprovázely její tři děti. Neexistuje žádné přijatelné vysvětlení, proč fenomén trval téměř polovinu století a proč po roce 1890 začal odeznívat. To mě velice zajímá, protože z jiné oblasti Rakouska takový jev neznáme a nebo ne v takovém měřítku. Pravděpodobně to souvisí s místními ekonomickými a společenskými podmínkami. Ale v sousedních Tyrolích se stejnou ekonomikou a kulturními zvyklostmi počet nemanželských dětí nepřesáhl 10 procent.
Vyvrátily historické statistiky nějaké mýty, které dodnes přetrvávají?
Často se mezi lidmi traduje, jak Marie Terezie zavedla povinnou školní docházku. Tato věta odkazuje ke školskému zákonu z roku 1774, ale statistiky podávají jiný obraz. Teprve v roce 1830 lze říct, že 90 procent školou povinných dětí je zapsáno do školy. To je stejná časová vzdálenost jako kdyby v roce 1960 vyšel nějaký zákon a teprve dnes by došel uplatnění.
A ze statistik vyplývá, jak nerovnoměrné bylo rozdělení školáků v celém Rakousku. Třeba v roce 1865 chodilo ve Vodňanech do školy 90 procent dětí a v Prachaticích pouze 75 procent. Obě města jsou pár kilometrů od sebe, měla stejnou infrastrukturu a dohlíželo na ně stejné místodržitelství. Na Slovinsku byly rozdíly mezi sousedními školskými okrsky třeba i 85 a 45 procent. Takže když se řekne, že Marie Terezie u nás zahájila veřejné moderní školství, zakrývá to fakt, že rozvoj byl velmi pozvolný a nerovnoměrný. Někde zůstalo nařízení panovnice jen na papíře, například v Dalmácii chodilo v tomtéž roce 1830 do školy jen pět procent dětí.
Kuriózní je, že Marie Terezie zavedla zákon mimo jiné i proto, aby soukromým školám ve Vídni vypálila rybník. Státu se totiž nelíbilo, že jsou příliš autonomní. Císařovna dokonce vyhlásila, že školství bude vždy věc státního zájmu, takže nepřímo řekla, že soukromé školy provádějí protistátní činnost. Její strategii lze vyjádřit větou: Když je nemůžeme porazit, tak je alespoň vytlačíme vlastním produktem. Nutno říct, že školství tehdy za moc nestálo. Církevní činitelé psali do Vídně, že je potřeba prodloužit přípravu učitelů ze tří na šest měsíců. Ovšem podle centra postačí, když kantoři nazpaměť zvládnou metodickou příručku a podle ní vyučují. Šlo o to vychovat z dětí hodné poslušné poddané bez ambicí.
Lze ze statistik zjistit například platy učitelů?
Kantoři měli velmi špatné mzdy, často na úrovni nádeníků. Někde mohl učitel bydlet v budově školy a ušetřil za nájem. Občas si kantoři přivydělávali hraním na varhany v kostele, ale nesměli hrát na veselkách. Pomocní učitelé dostávali o polovinu méně peněz.
Jak dlouho potrvá převedení ručně psaných statistik do elektronické podoby?
Dokud budou peníze. Finance z Neuronu použijeme k tomu, abychom ukázali, že projekt může stát na vlastních nohách. Doufám, že prvotní úspěch umožní žádat o další granty.
Kolik lidí bude na přepisu pracovat?
Snažili jsme se tabulky skenovat, ale ukázalo se, že kopírka člověka nenahradí. Ve statistikách je mnoho změn, proto potřebujeme lidi s primárním vhledem do problematiky. Leccos jsem společně s asistenty přepsal. Podařilo se mi vytvořit know-how, teď je potřeba zaškolit lidi.
Kdy se podíváme do databáze poprvé?
První data v digitální podobě poskytneme začátkem roku 2018. Bude to dva roky poté, co dostaneme peníze od Nadačního fondu Neuron.
Jaký zájem o váš výzkum má Rakousko?
Nepochybuji, že další generace výzkumníků projeví zájem umístit svoje údaje do naší databanky a tak jí dále rozšiřovat.
