Vrchol vědecké šprýmařské sezóny se uskutečnil v závěru minulého týdne. Rozdělovaly se Ig Nobelovy ceny, nevážná ocenění pro výzkum, který nás má nejdříve rozesmát a pak donutit přemýšlet, jak tvrdí organizátoři akce. Ve skutečnosti ceny oscilují od čirého výsměchu hloupým chybám až po uznání neotřelých a originálních nápadů.
Čím si to zasloužili?Ig Nobelovy ceny se udělují od roku 1991 za potrhlé objevy v různých vědních oborech. Název je odvozen od anglického slova "ignoble", které znamená "nevážný, nehodný". Na rozdíl od "pravých" Nobelových cen nejsou hodnocením celoživotního díla. Obvykle jsou odměnou za konkrétní článek, nebo práci. Původně byly určeny pro skutečně špatné a pitomé nápady, ale v posledních letech si ocenění odnášejí spíše vědecké práce, které seriózními vědeckými metodami popisují absurdní témata. Docela se na ně hodí definice humoru z Anatomie gagu Václava Havla: "Něco patetického gag ozvláštňuje něčím nepatetickým." Ig Nobelovy ceny jsou velkým gagem, který si dělá legraci z představy vznešené vědeckosti za použití jejího vlastního materiálu. Ale nejsou v této metodě úplně důsledné. Mezi Ig Nobelovkami se najdou ale také ceny "názorové", které jsou vyjádřením nějakého politického či mravního postoje poroty (tak trochu jako u nás Bludné balvany udělované spolkem Sisyfos). Obvykle jsou kritické, jako to bylo například v případě ocenění pro finanční instituce za jejich chování v roce 2008 či letošní cena míru. |
I samotné předávání je podobně nevyvážené. Je to plný večer zábavy, která se pohybuje od hranice trapnosti přes ryzí vědeckost až na hranici vulgarity. Koná se pravidelně v Sandersově divadle v areálu Harvardovy univerzity v americké Cambridgi. Pořadem prováděl Marc Abrahams, autor celého nápadu a redaktor Časopisu nepravděpodobných výsledků (Anals of Improbable Research).
Na jevišti bylo kromě něj několik laureátů skutečných Nobelových cen, o které konec konců není na Harvardu nouze. Předávají ceny, slouží k demonstracím a někdy pomáhají při zametání vlaštovek, které obecenstvo může házet na pódium během vyhrazených chvil.
Jako vždy také ceremoniál doprovázela hudební produkce, tentokrát miniopera "Přístroj Blonských". Pokud jste náhodou o této mechanické pomůcce nikdy neslyšeli, vězte, že plným názvem jde o "Přístroj na usnadňování porodu pomocí odstředivé síly". Nebyl vymyšlený pro potřeby opery, patentovali si ho v roce 1965 George a Charlotte Blonskiovi (pokud nám nevěříte, podrobnosti k patentu najdete zde).
Scéna z letošní miniopery "Přístroj Blonských". Manželé Blondskyovi právě předvádí schéma svého vynálezu na patentovém úřadě.
Šťastná chvíle - okamžik porodu a zároveň prvního letu novorozenci na přístroji Blonských. Vlevo stojí tři praví nobelisté: zleva to jsou Dudley Herschbach, Roy Glauber a Eric Maskin,
Novinkou letošního roku byl speciální přenos CIA, NSA a dalších tajných služeb světa s "doplňkovými a zákulisními informacemi". Tento přenos na chvíli během ceremoniálu vypadl a organizátoři výslovně odmítli komentovat domněnku, že za výpadkem by mohla stát NSA (zkrácený záznam je dostupný na YouTube).
Ale jinak většina věcí zůstala při starém. Lidský terč, na který mířili diváci papírovými vlaštovkami, jako obvykle přežil bez šrámu. Znovu se bojovalo o "rande s Nobelistou", tentokrát s Royem Glauberem, nositelem Nobelovy ceny za fyziku z roku 2005 a dlouholetým "zametačem" vlaštovek na večeru Ig Nobelových cen.
Cenou bylo kladivo ve skleněné krabičce s nápisem "V případě nebezpečí rozbij sklo". Doprovázela ji i finanční odměna ve výši deseti biliard zimbabwských dolarů. Nominální hodnota bankovky je v jednotkách korun, sběratelská hodnota o něco vyšší. Na eBay se prodávají za cca 20 korun.
Přejděme ovšem k cenám. Pořadatelé jich rozdělili celkem deset, my je rozdělíme do dvou článků, abychom se jim mohli věnovat podrobněji.
Mír Takto zní tlesknutí jedné ruky
Začněme uctivě u jediné hlavy státu, na kterou letos přišlo. Byl jí běloruský prezident Alexandr Lukašenko za zákaz tleskání na veřejnosti. Spolu s ním cenu dostala i běloruská policie, která za tento prohřešek zatkla jednorukého muže.
Cena za mírLaureát: Alexandr Lukašenko a běloruská policie Cena udělena za: Za zákaz tleskání na veřejnosti a zatčení jednorukého muže za porušení tohoto zákazu |
K události, která se podle všeho skutečně stala, mělo dojít v létě 2011. Tvrdí to alespoň reportáž v listu Christian Science Monitor, která je zároveň základem pro udělení Ig Nobelovy ceny.
Tehdy se mezi zatčenými na jedné protivládní demonstraci ocitl také Konstantin Kaplin, nezaměstnaný muž z Grodna. Kaplin je invalidní důchodce, protože má jen jednu ruku. Soud ho uznal vinným a byl odsouzen k pokutě v přepočtu zhruba tří tisíc korun podle tehdejšího kurzu. Odsouzený tvrdil, že pouze stál opodál a snažil se protestující dav vyfotit mobilem.
"Soudkyně přečetla žalobu, policie potvrdila, že jsem tleskal, a pak mi byla vyměřena pokuta. Ale musím dodat, že soudkyně vypadala, že se stydí, takže s ní vlastně soucítím. Asi měla jasné rozkazy. Ale pro mne je to spousta peněz, více než dvojnásobek mé měsíční penze," řekl Kaplin reportérovi Christian Science Monitor.
Redaktorka nezávislého listu Narodnaja Volja Světlana Kalinkinová stejnému listu řekla, že nejde o zcela ojedinělý případ: "Stalo se, že hluchoněmý muž byl obviněn z vykřikování protivládních hesel. A minulý týden byl zatčen jeden učitel, který jel na kole. Byl obviněn z toho, že máchal rukama a cosi pokřikoval."
Nikdo z oceněných se na ceremoniál nedostavil. Organizátoři pro ně připravili alespoň čestný pozdrav od šestice dobrovolníků, kteří novopečeným nositelům poděkovali zatleskáním pomocí jedné ruky.
Biologie a astronomie Hovniválové válí
Spojenou cenu za biologii a astronomii dostal tým vědců za publikaci (dostupná zde) o orientačních schopnostech brouků hovniválů. Autoři zjistili, že tento brouk se dokáže zorientovat podle Mléčné dráhy.
Spojená cena za biologii a astronomiiOcenění: Marie Dackeová, Emily Bairdová, Marcus Byrne, Clarke Scholtz a Eric Warrant Práce: |
Hovniválové jsou velmi úspěšná skupina, na světě jich žije odhadem kolem šesti tisíc druhů. Studie byla prováděna v Jihoafrické republice, která se mimochodem pyšní přibližně 800 druhy hovniválů. Vědci se zabývali druhy (asi 20 procent ze všech), kteří vytváří z trusu větších zvířat kuličky. Ty pak, zřejmě aby unikli konkurenci, odkutálejí na klidné místo, kde ji připraví jako lákadlo po samičky, které po spáření mohou do trusu naklást vajíčka.
Brouci (tedy většina z nich) se pohybují při válení kuličky v hlubokém předklonu, s hlavou u země. Jak se přitom orientují? Zjistilo se, že během dne s pomocí Slunce, po jeho západu pomocí polarizovaného světla, v noci podle Měsíce. Ale evidentně to nebylo vše, protože brouci se skvěle pohybovali i během bezměsíčných nocí.
Hovniválové (vlevo) se mnohem lépe orientují během jasných nocí, kdy poměrně snadno v pokusech dokázali najít cestu od "startu" směrem ke svému hnízdu. Jejich výsledné dráhy jsou vyznačeny na záznamu vpravo nahoře. Za podmračených nocí hledají správný směr mnohem obtížněji (záznam vpravo dole).
Jak zjistila oceněná práce, v těchto případech byla hovniválům pomůckou Mléčná dráha. Pokus v planetáriu vědce přesvědčil, že broukům nejde o zbytek hvězd na obloze, ale právě podobu Mléčné dráhy. I když totiž mají na poměry hmyzí říše skvělý zrak (prý tisíckrát lepší než včely), jednotlivé hvězdy nevidí. Mléčnou dráhu patrně vnímají jako světlý pruh na obloze a větší detaily nevidí.
Hovniválové tak mají orientační problém zřejmě jen za zamračených nocí nebo s páskou přes oči, jak dokázal další experiment oceněných vědců.
Pokud vás problematika válení trusu zaujala, více se dozvíte např. v přednášce jednoho z čerstvých Ig nobelistů Marcuse Byrnea z konference TED dostupná zde.
Veřejné zdraví Epidemie ustřižených mužství
Jako poslední ve večerním programu přišlo na řadu vyhlášení ceny v kategorii nazvané "Veřejné zdraví" (Public Health). Komise tentokrát sáhla poměrně hluboko do minulosti, celých 30 let. Ocenila práce vědců z Thajska, kteří se v té době potýkali s nezvyklou "epidemií" amputace penisů.
Cena za veřejné zdravíOcenění: Kasian Bhanganada, Tu Chayavatana, Chumporn Pongnumkul, Anunt Tonmukayakul, Piyasakol Sakolsatayadorn, Krit Komaratal, Henry Wilde Anotace: Surgical management of an epidemic of penile amputations in Siam. |
Došlo k ní ještě v 70. letech, kdy se objevilo několik případů žen trestajících nevěrné muže právě odstřihnutím, či uříznutím jejich "mužské pýchy". Mezi roky 1973 a 1980, kdy "epidemie" vrcholila, došlo zhruba ke 100 případům tohoto partnerského trestu.
V Thajsku se vysoce cení manželská věrnost. Letošní Ig nobelisté také spekulují, že jde o důsledek thajského tradičního přístupu "klidu v srdci". Podle tradice je správné v sobě hněv potlačovat a vyhýbat se konfrontaci. Když se problémy neřeší, časem mohou vyústit v poměrně drastické jednání. Navíc společností považované za relativně přijatelné.
V médiích se objevily i názory významných postav thajského života (samozřejmě hlavně žen), které takový trest označovaly za opodstatněný. Vedlo to k tomu, že ani jeden z 18 poškozených mužů, o nichž letos oceněná práce pojednává, nepodal na svou ženu trestní oznámení.
K tradicím předávání cen patří i hod papírovými vlaštovkami. Na snímku disciplínu předvádí chemik Dudley Herschbach, nositel Nobelovy ceny v roce 1986 za práci v oboru dynamiky chemických reakcí.
Čin probíhal obvykle tak, že ženy nevěrníky překvapily ve spánku. Amputovaná část těla po samotném aktu často putovala ven z okna, což v Thajsku znamená do prostoru, kde operuje domácí drůbež, především všudypřítomné kachny. Řadu penisů se tak nepodařilo nikdy dohledat, a v thajštině tak podle autorů letos oceněné práce zdomácněl obrat: "Už musím domů, nebo kachny dostanou něco k snědku."
Thajští chirurgové v řešení případů nápravy oddělení penisu získali díky řadě příležitostí poměrně velkou praxi. Ani tak ovšem nejde o jednoduchý zákrok, který by se dal udělat jen tak bez přípravy. Proto vznikla oceněná práce Kasiana Bhanganady a kolegů, která ukazuje, jak proceduru zvládnout tak, aby pacient měl co nejlepší vyhlídky.
Lékaři popisují doporučené postupy pro různé typy poškození (někdy nůž vzal s sebou i část šourku) na základě 18 případových studií. V naději, že to nebudete potřebovat, se jimi nebudeme zabývat podrobněji. Autoři píší, že připevnění penisu má dobré vyhlídky na úspěch téměř za všech okolností, pokud úd nebyl "poškozený, rozložený, nebo částečně snědený kachnou". Ve dvou případech byly údy vyloveny ze septiku, přesto se operace zdařila.
S dalšími funkcemi mimo "zalévací" už to bylo složitější. Ve většině případů byl penis necitlivý, i když někteří pacienti při dalších kontrolách přece jen znovu získali citlivost. Část z nich dokonce byla schopná dosáhnout částečné erekce. Objevil se i názor, že to nebylo celé tak špatné, protože díky nižší citlivosti mohou provozovat koitus déle. Inu, mužský mozek.
Autoři se nemohli dostavit na předávání cen. Požádali alespoň organizátory, aby přečetli jejich projev, čehož se chopil nositel Nobelovy ceny za ekonomii pro rok 2007 Eric Maskin. Otiskujeme jej v plném znění: "Je to nečekané ocenění."
Bezpečnostní technika Ne tak úplně zlatý padák pro únosce
Ig Nobelovy ceny na rozdíl od skutečných "nobelovek" nemají pravidlo, že nemohou být udělovány posmrtně (vlastně nemají žádná pravidla). Cenu za bezpečnostní techniku si tak odnesl již zesnulý Gustano Pizzo za svůj systém ochrany letadel proti únosům.
Past na únosce podle patentu Gustana A. Pizza
Znovu jde o archivní záležitost, tentokrát z roku 1972, zato kouzelnou. Marc Abrams v roli konferenciéra odůvodnil udělení ceny takto: " ... za vynález elektro-mechanického systému pro uvěznění únosců letadel. Systém únosce spustí padacími dveřmi za pilotní kabinou, spoutá ho, poté ho vypustí na padáku dveřmi speciálně namontovanými na břicho letounu, kde na něj už čeká vysílačkou zalarmovaná policie." Geniální.
Archeologie Kdo spolkl toho rejska?
Letošní cena za archeologii skončila v rukou dvou vědců, kteří se pustili do výzkumu na vlastní kůži, či spíše na vlastní žaludek. Znovu jde o starší práci (pochází z roku 1995), jejíž základ tvoří popis polknutí a strávení rejska jedním z experimentátorů (je dostupná odsud).
Zní to jako opravdu šílený pokus (jinak by nedostal Ig Nobelovu cenu), ale má své racionální jádro. Antropologové a archeologové nacházejí v dávných lidských sídlištích velké části kosterních pozůstatků. Když jde o jeleny a zubry, asi lze předpokládat, že šlo o potravu lidských obyvatel. Ale jak je to v případě drobnějších zvířat, jako jsou třeba právě rejsci, krysy, myši či hraboši? Tvořili součást potravy, žili s námi, nebo jak to bylo?
Cena za archeologii |
Pánové Brian Crandall a Peter Stahl, toho času ze State University of New York v Binghamtonu, dospěli k závěru, že na tuto otázku nemůžeme odpovědět kvůli nedostatku údajů. Potřebovali bychom vědět, jak vypadají kosti podobných drobných tvorů po průchodu trávícím traktem člověka, abychom mohli říct, jak to vypadalo s jejich soužitím s lidmi v minulosti.
A tak odchytili v blízkosti univerzity rejska. Dotyčný hmyzožravec byl pak zabit, stažen, vyvržen, zhruba dvě minuty povařen a zkonzumován bez žvýkání po čtvrtkách. Kdo z týmu se obětoval na oltář vědy, dodnes nevíme. Práce dotyčného jedince neidentifikuje a tým mlčí. Blogerka Bethany Brookshirová tvrdila, že doslova prosila jednoho z členů týmu o jméno, ale odpovědi se nedočkala. Vzhledem k tomu, že autoři práce jsou pouze dva, je velká pravděpodobnost, že rejsek skončil buď žaludku Briana Crandalla, nebo Petera Stahla. A protože šlo o nápad prvního z nich, favorit je jasný.
Brian Crandall dojatý udělením ceny za biologii. Nebo mu možná je mu ještě špatně z toho rejska, které podle nás nejspíše snědl.
V každém případě Brian Crandall Brookshirové řekl, že rejsek měl chutnat jako kuře a při konzumaci byl doprovázen tomatovou omáčkou. Trval na tom, že nešlo o kečup, ale tomatovou omáčku. Dotyčný subjekt (kdo ještě pochybuje, že to nebyl Crandall?) před a po rejskovi snědl "kontrolní" jídlo (kukuřici a slunečnicová semínka), které lze ve stolici snadno najít, aby bylo možné alespoň určit, kdy zhruba rejsek vyšel.
Jak to bylo loni?Vše, co jste chtěli vědět o explozích střevních plynů a přehled dalších zajímavostí z Ig Nobelových cen roku 2012 podle Technetu najdete v našem starším článku. Pokud se nebojíte sestoupit ještě dále do historie, můžete se podívat i na to, jak si australští brouci vybírají partnerky mezi pivními lahvemi a další oceněné práce z roku 2011. Přehled najdete zde. |
Vědci pak sledovali stolici dotyčného po další tři dny. Většina rejska se znovu dostala na světlo během prvních dvou dní. Po odběru stolici rozpustili ve vodě a procedili přes plátno, aby separovali zbytky kostí. Nalezené fragmenty putovaly pod elektronový mikroskop (což mimochodem znamená, že byly potaženy zlatem), aby se zjistilo, jaké stopy na nich lidský trávicí trakt zanechal.
Z kostry rejska mnoho nezbylo. Vědci našli zhruba jen pětinu kostí, což naznačuje, že lidský žaludek a střeva dokážou rozložit kostní hmotu prakticky beze zbytku. I zachovalé kousky, včetně jinak dost odolné lebky, nesly stopy natrávení a dalšího poškození.
I když tedy (oficiálně stále neznámý) člověk rejska nežvýkal, ze zvířete prakticky nic nezůstalo. Poučení pro další generace archeologů tedy zní, že v jídle našich předků toho mohlo být mnohem více, než se na první pohled zdá.
Ve druhém dílu se podíváme, za jakých okolností mohou lidé běhat po vodě, proč pláčeme při krájení cibule a jak opera zlepšuje funkci imunitního systému.
