Ptáci mají v porovnání s lidmi velmi malý mozek, ale nepřestávají nás udivovat. A to konkrétně vrány novokaledonské, vzdálené příbuzné našich krkavců a vran. Mezi krkavcovitými prosluly právě svou inteligencí.
Jedna z nejznámějších, Betty, ohromila vědce před 16 lety, když si vyrobila hák. Tito okřídlení šikulové od té doby předvedli, že zvládají řešit kognitivní testy nebo projít vícestupňovými rébusy. Při nejnovějším experimentu však prokázali schopnost, kterou jsme dříve viděli jen u lidí a primátů: výrobu nástrojů z více částí.
Bez tréninku, bez pomoci
Vědci z ornitologického institutu Oxfordské univerzity postavili osm vran před následující situaci:
Ptáky vypustili před průhlednou krabici s úzkým otvorem. Ten byl natolik úzký, že vrány nedosáhly zobákem na larvu uvnitř. Poblíž ovšem ležely dostatečně dlouhé tyčky, kterými mňamku vysunuly z krabice ven. Již to je úctyhodná práce s předmětem, ale vědci testovali něco jiného. A vranám situaci podstatně ztížili.
Tentokrát již kolem krabice neležely dlouhé tyčky, ale několik krátkých. Vrány pochopitelně zkusily na jídlo dosáhnout jednou z nich, což nestačilo. Polovina z nich si však během pár minut uvědomila, že potřebují jednu dlouhou a že krátké se dají spojovat (zasouvat jednu do druhé).
Manuálně náročný úkol zvládly, vyrobily si delší tyčku a zaslouženou odměnu si vyšťouchly. Jedna z nich, Mango, dokonce zvládla složit tyčku až ze čtyř částí.
Foto: Alice Auersperg a Caitlin Hamilton
V čem je pokus jedinečný? „Výsledek je úžasný zejména proto, že jsme vranám nijak nepomáhali ani je neprovedli tréninkem. Na řešení si přišly samy,“ komentuje experiment Auguste von Bayern z institutu. Výroba složeného nástroje se podle univerzity dříve podařila jen primátům.
Záhadou však zůstává to, co se v mozku vrány během experimentu odehrává. „Použití nástroje na základě zkušenosti si vysvětlit umíme. Ovšem nerozumíme tomu, jak dokážou vymyslet nástroj samotný a dát si dohromady, že je ho zapotřebí,“ napsal nám člen týmu, zoolog Alex Kacelnik.
„Zjišťovali jsme, zda to také není na základě zkušenosti, ale velmi pravděpodobně za tím stojí něco jiného. Podle nás zřejmě „intuitivní záměr“, tedy že vrány vytváří nástroj s jasným úmyslem. Zda si problém v hlavě simulují, se ještě nějakou dobu zřejmě nedozvíme,“ komentuje Kacelnik experiment.
Pozorovatele zarazila vyjma inteligence i prokázaná motivace. „Pro vyřešení tohoto úkolu bylo také zapotřebí i nesmírné zručnosti a vytrvalosti,“ píší ve studii výzkumníci. Při skládání tyčky se vranám několikrát rozpadla a musely začít znovu.
Experiment není zdaleka první, kterým výzkumníci vrány testují. Malé okénko slávy si zasloužily v pořadu BBC, kde jedna z novokaledonských vran zvládla projít osm úkolů v řadě. Tuto sekvenci sice vrána v celku neviděla, ovšem na dokonalosti ubírá fakt, že jednotlivé problémy řešila několikrát a tušila, co dělat. V našem případě na výrobu dlouhé tyčky přišly zcela samostatně.
Vícestupňová hádanka BBC (video: BBC, anglicky s anglickými titulky):
Na velikosti nezáleží
Vědecká obec tedy zatím netuší, jaký mentální proces se v mozku vran odehrává. Podobný pokus by podle výzkumníků úkol vyřešily až děti kolem pěti let. Zdůrazňují, že to neznamená, že se nám vrány inteligencí vyrovnají.
Už jen měření a posuzování inteligence je těžce uchopitelná oblast. Hmotnost mozku ani poměr jeho hmotnosti k celkové váze nejsou věrohodné ukazatele. Sloni mají těžší mozek než lidé, myším zas vychází lépe poměr hmotnosti mozku k celkové váze, ani jedno zvíře však není inteligentnější než my. Vědci proto využívají jinou metriku.
Zvířata jsou chytřejší, než jsme si mysleli, dokazují zvířecí géniové |
Zatímco mezi lidmi poměřujeme inteligenci (a ego) přes IQ, u zvířat se používá EQ, tedy tzv. encefalizační koeficient. Ten vyjadřuje poměr hmotnosti mozku daného zvířete s hmotností mozku zástupců jiného druhu o stejné celkové váze. Jeho nedostatkem je vhodná aplikace pouze na podobný druh a nejde tedy například srovnávat myš s chobotnicí.
Když si za modelové zvíře zvolíte průměrného savce (kočku, u níž konstantu stanovili vědci na 0,67), můžete posuzovat inteligenci savců a případně ptáků. V takovém případě zjistíte, že lidé mají EQ nejvyšší (7,5-8), následovaní delfíny (5,5) a vrány se dělí s primáty o třetí pozici s EQ kolem 2,5. Tím dostanete věrohodnější žebříček než v případě pouhé velikosti mozku.
Encefalizační koeficient je tedy zřejmě nejvhodnější metrikou, i když stále nedostačující. Spíše než o měření inteligence se bavíme o jednoduchých úkolech, před které zvířata postavíme, a můžeme sledovat, jak se s nimi vypořádají.
Oxfordský experiment proto krásně ilustruje, že vrány mají skutečně pod čepicí a že nezáleží tolik na velikosti mozku, ale na hustotě neuronové sítě nebo jiných atributech, které ještě plně nechápeme.
Úsekové záznamy z experimentu (video: University of Oxford):
