Očkování proti viru SARS-CoV-2 začíná. Rozjezd je však relativně pomalý. Dostupných očkovacích látek je málo, výrobci zdaleka nestačí uspokojit poptávku.
V příštích několika měsících se pokryje pouze malá část potřeby a velkou část zimní sezony bude muset svět zvládnout s velmi nízkou mírou proočkování. Obecně se očekává, že vakcinace pomůže zachraňovat životy, ale šíření nákazy bude i nadále probíhat velmi snadno, dokud se nepodaří naočkovat významnou část obyvatelstva. Málokde to bude dříve než během léta příštího roku.
Proto by stálo za to experimentovat, jak stávající omezené zásoby vakcíny využít co nejefektivněji. Třeba vyzkoušet, zda by očkovaným nestačila jen jedna ze dvou dávek vakcíny firem Pfizer a Moderna. To navrhují ve svém textu pro The New York Times Zeynep Tufekci a Michael Mina.
Tufekci je programátorka a socioložka, Michael Mina je epidemiolog z Harvardu, který si během pandemie vybudoval renomé především jako zastánce širokého nasazení antigenních testů. A jako hlasitý kritik, který velmi tvrdě napadá dosavadní americkou odpověď na pandemii nejen jako špatně připravenou a financovanou, ale také málo inovativní.
Výsledky už po první injekci
Autoři svůj návrh zakládají na datech, která americké lékové agentuře FDA předložili výrobci vakcín. V těch se objevuje poměrně zjevný náznak, že už jedna dávka vakcíny by mohla mít ochranný účinek.
Samozřejmě, data jsou velmi kusá, protože účastnící pokusů dostali po třech (v případě Pfizeru) nebo 28 dnech (v případě Moderny) druhou dávku vakcíny. Ovšem výsledky ukazují, že počty nově nakažených byly v očkované skupině nižší už v týdnech mezi první a druhou dávkou. Vakcína firmy Moderna podle výsledků z klinické zkoušky začala velmi účinně (s účinností cca 92 procent) chránit očkované již dva týdny po první dávce.
Počet případů nákazy v klinické zkoušce vakcíny proti SARS-CoV-2 společnosti Moderna. Modře jsou vyznačeny počty potvrzených případů nákazy ve skupině, která dostala placebo, červeně ve skupině, která byla očkována účinnou látkou. Z dat se zdá, že na odlišnou trajektorii obě skupiny vstoupily ještě před druhou dávkou.
Počet případů nákazy v klinické zkoušce vakcíny proti SARS-CoV-2 společnosti Pfizer. Modře jsou vyznačeny počty potvrzených případů nákazy ve skupině, která dostala placebo, červeně ve skupině, která byla očkována účinnou látkou. Z dat se zdá, že na odlišnou trajektorii obě skupiny vstoupily ještě před druhou dávkou.
Tufekci a Mina navrhují, aby se slibná data dále ověřila. Začít by se mohlo tím, že se dohledají lidé, kteří z nějakého důvodu nepřišli na druhé očkování. Pokud takto zjištěná data nebudou vysloveně nepříznivá, mohlo by se pokračovat ověřovací zkoušku u mladších dobrovolníků, u nichž je riziko vážného průběhu covidu nízké. Pak lze uvažovat o rozšíření na další věkové skupiny.
Když by účinek jedné dávky nebyl výrazně nižší než podání dvou, de facto „zdvojnásobení“ dostupných dávek vakcíny by mohlo mít výrazný vliv na průběh pandemie v následujících měsících.
Zda se pro nápad najde dostatečná podpora, o tom máme pochybnosti. Například proto (a to autoři sami přiznávají), že jedna dávka vakcíny zřejmě neposkytuje tak silnou ochranu starším lidem. Právě k nim by se měla vakcína dostat co nejdříve, protože očkování starších ročníků celkem logicky vede k nejvýraznějšímu snižování ztrát na životech v důsledku šíření viru (viz např. tento model (v PDF, anglicky)).
Přesvědčit akademickou obec a úřady o přínosech zkoušky bude obtížné také proto, že administrativa má jistou „setrvačnost“. Má to v řadě případů své dobré důvod: nepodařené experimenty stojí lidské životy.
Ani během koronavirové pandemie nedošlo na realizaci zkoušek záměrné nákazy zdravých dobrovolníků virem SARS-CoV-2, které by teoreticky mohly poměrně výrazně zkrátit vývoj vakcíny. Přesněji řečeno, na tyto zkoušky došlo tak pozdě, že byly v podstatě zbytečné, protože klasické testování vakcíny v běžné populaci mělo ohromný náskok.
Můžeme se spolehnout, že celá řada chytrých hlav bude na navrhované zkoušce s jednou dávkou vakcín proti SARS-CoV-2 usilovně hledat chyby. Šanci na její přežití až do praxe nevidíme v tuto chvíli příliš realisticky.
