Dopadli těsně za ranvej. Skutečné peklo letu KLM 633 začalo až na zemi

Řeka smrti

Po rozlomení trupu se jako jediná roztrhla nádrž v centroplánu a do vody se začalo rozlévat vysokooktanové letecké palivo. Benzin vystoupal na povrch hladiny, uvolňoval smrtelné výpary a způsoboval i poleptání kůže. Kabinou se valila řeka smrti, která během několika minut udusila v zadní části dvacet cestujících a všechny tři členy palubního personálu. Zahynuli všichni cestující v první třídě, včetně muže, který se u letištní přepážky hlasitě bral o svůj nárok. Cestující, který mu ze slušnosti místo přepustil a získal tak místo v přední části trupu, přežil.

O autorovi

Miroslav Jindra

V prostředí letecké dopravy, kde vystřídal několik zaměstnání, se pohybuje od roku 1988. Od roku 1999 pracuje jako řídící letového provozu na ACC Praha. Jeho články na Technet.cz jsou z velké části ukázky z chystané knihy o letectví. Jindra je také autorem mnoha odborných článků o letectví nejen pro server Pilotinfo.cz. Z oboru vydal také dvě knihy Ikarové bez legend a bájí a Nebe, peklo, zem - Příběh první letušky ČSA Máji Staré a lidí kolem létání na pozadí historických událostí.

Letové posádce, která aktivně pomáhala s evakuací, se vzhledem k poškození křídel podařilo aktivovat pouze dva nouzové čluny, tzv. dinghy. Do prvního člunu se usadilo jedenáct přeživších cestujících spolu s kopilotem a oběma palubními inženýry. Do druhého nastoupil zbytek, včetně navigátora, radiotelegrafisty a třetího pilota. Jako poslední se k nim po prohlídce trupu přidal kapitán Viruly. Přestože byl jeho přístup k záchraně cestujících příkladný, jak příliv odnášel čluny od vraku, ozvaly se ze zadní části letadla výkřiky. Dvě postavy, které se mezitím ve tmě vyšplhaly na ocasní plochy šlo stěží rozpoznat. Kapitán Viruly se pokoušel nasměrovat člun nazpět, ale příliv a silný vítr v tom posádce zabránily. Smrt jednoho z dvojice mužů čekajících dlouhé hodiny na záchranu na ocasní ploše se stala skandálem.

V 4:15 si řídící TWR na obzoru všiml červených světlic a informoval velitele hasičské stanice, který se rozhodl podivná světla prověřit a záchranné četě vyhlásil pohotovost. Základna člunů se nacházela ve Foynes, třináct kilometrů jižně od Shannonu na druhé straně ústí. Bývalá vodní plocha sloužila za éry hydroplánů do roku 1942 před otevřením letiště Shannon jako vstupní brána do Evropy. Námořní záchranáři však v době vyhlášení poplachu spali doma.

V 5:12, hodinu po spatření světlic, se na letištní ploše objevil udýchaný muž v potrhaném oděvu. Kdysi elegantní tmavě modrou uniformu s insignií KLM patřící mladému pilotu Johanu Tiemanovi by pod nánosem bahna a slizu jen stěží někdo rozpoznal. Tieman nejdříve plaval, potom se prodíral bahnem k hrázi, přelezl ji a doslova o život běžel přes letiště až ke stanici. Cestou na něj volala řada lidí. Když vtrhl do stanice, popadal dech, a přitom se snažil popsat hrůznou situaci.

Triton utopený v řece Shannon.

Téměř tři hodiny po zmizení Tritona se letištěm konečně rozezněla siréna a rozjela záchranná operace. Zprávě o tom, že na letiště dorazil jeden z členů jeho posádky, řídící TWR nechtěl uvěřit.

Bylo 5:30, když se v terminálu objevil další přeživší v zoufalém stavu. Tou dobou záchranná loď konečně opouštěla Foynes. Jenže jejich spojení s TWR Shannon na nouzové HF frekvenci nefungovalo. Záchranáři se museli vrátit zpátky do přístavu a telefonicky kontaktovat věž, aby si přijímač HF správně naladila. Záchranné práce tím nabraly dalších 35 minut zpoždění.

Na letišti byly mezitím dostupné záchranné prostředky přesunuty na konec RWY 14, a pátrací týmy se vydaly do prostoru za hrází. Krátce na to narazily na dvacet osm zubožených lidí. Dvacet dva cestujících a šest členů posádky předtím pádlovalo za pomoci přílivu ve dvou člunech k pobřeží. Pro nános bahna teď vypadali jako oživlé mrtvoly.

V 6:20 se záchranáři z Foynes probojovali k zaplavenému vraku, kde na ocasní ploše trpělivě čekali na záchranu dva muži. Když po téměř čtyřech hodinách čekání, ve kterých si vzájemně dodávali odvahu, uviděli přes opar ranního rozbřesku, jak se k nim blíží záchrana, se jeden z nich pustil směrového kormidla a spadl do vody. Poslední, co jeho souputník zahlédl, byla vysílená tvář pokrytá zoufalstvím.

Pokračování přineseme zítra, 2. ledna 2024