Vzlet
Ve 2:00 se terminálem ozvala výzva k nástupu do letadla. O půl hodiny později stál Triton na prahu RWY 14 a v kokpitu probíhaly poslední úkony před vzletem. Zazněly hodnoty vzletových výkonů, rychlostí i nastavení klapek. Piloti vyzkoušeli volnost v pohybu sloupků řízení i pedálů do maximální možné úrovně.
Po kontrole zatáhl palubní inženýr závěsy oddělující oba piloty od zbylé části kokpitu. I když takové opatření zní poněkud zvláštně, tehdy se tím zabraňovalo odrazu velkého přesvíceného panelu palubního inženýra v oknech kokpitu.
Ve 2:37 dostal KLM 633 povolení ke vzletu z RWY 14. Kapitán Viruly požádal o vzletový výkon a inženýr Rademaker potlačil plynové páky přípustí motorů. Dokud se otáčky motorů neustálily na vzletovém výkonu, držel Viruly Tritona na brzdách. Cestujícím se přitom naskýtal neobyčejný výhled na dlouhé a jasné plameny, které vycházely za každým z motorů Wright Cyclone 988.
Nápis Flying Dutchman se vždy nacházel na levé straně trupu. Z pravé strany byl stejný význam v nizozemštině.
Když Viruly v 2:38 šedesátitunového Tritona odbrzdil, stroj se s přebytkem výkonu rozběhl po dráze dlouhé 1720 metrů. Kapitán Parfitt na levém sedadle jako pilot monitorující, ohlásil rychlost rozhodnutí V1, následovala V2 při 125 kts, 232 km/h, při které Viruly přitáhl sloupek řízení, přední podvozková noha se zvedla a po ní šel do vzduchu celý Triton. Viruly nařídil zatáhnout podvozek, jeho zrak přitom visel na rychloměru. Další pokyny následovaly, snad až příliš rychle za sebou.
Mapa přiblížení podle přístrojů na letiště Shannon z roku 1951 | foto: M. Jindra - US DoD
Podle letové příručky mohl být vzletový výkon použitý maximálně dvě a půl minuty, poté se přecházelo na snížený režim METO, Maximum Except for Také Off, umožňující bezpečné stoupání. Viruly nařídil METO při rychlosti 140 kts, 260 km/h. Příkaz zatáhnout klapky přišel při 150 kts, 277 km/h.
V rychlosti 160 kts (296 km/h) zazněl kokpitem poslední příkaz k další úpravě výkonu pro cestovní stoupání. Rademaker se po něm chystal přednést seznam úkonů po vzletu. Zůstalo však jen u myšlenky. Viruly pochopil, že něco není v pořádku a přitáhl sloupek řízení. Téměř současně došlo k prudkému třesení stroje s trhnutím doprava následované sérii těžkých nárazů, během kterých Rademaker zatáhl za hlavní vypínač elektrické energie. Z potemnělé kabiny se začaly ozývat vyděšené výkřiky cestujících doprovázené lámáním kovu. Na náraz do terénu při rychlosti 170 kts, 314 km/h nebyl nikdo připraven. Jakmile se stroj po devadesáti metrech od prvního doteku vrtulí zastavil a výkřiky utichly, ozval se klidný hlas stevardky Helgy Lowensteinové dodávající zoufalým cestujícím odvahu. Nejen jí však zbývaly poslední minuty života.
