Při putování po zajímavých historických událostech v kryptologii se přesuneme z Francie do Rakouska. Dobu Ludvíka XIV. vyměníme za dobu panování Marie Terezie (1740-1780). Představme si krátce toto tzv. tereziánské období.
Po nastoupení nové císařovny na trůn nastalo období nestability a válek (zpochybnění dědičného nároku na trůn, ztráta Slezka, obsazení Prahy, …., sedmiletá válka). Přesto započala rozsáhlé reformy v oblasti financí, vojenství a správy. Ve druhé polovině tereziánského období (přibližně od roku 1763) nastal konečně delší čas míru. V této době vznikly vhodné podmínky k uskutečnění řady plánovaných, předtím z roku na rok odsunovaných reforem. Byl řešen problém školství, soudnictví, církve, vah a měr. Jak je poměrně dobře ze školy známo, byl vydán robotní patent; méně už je známo, bylo že zrušeno mučení. Marie Terezie nebyla žádný lidumil, reformy zaváděla s jasným cílem upevnit centralistickou absolutistickou monarchii, z mnohonárodnostní říše vybudovat celek řízený a spravovaný jedním ústředím a získat náboženskou nezávislost na Římu.
Obr. Marie Terezie (1717-1780) (zdroj http://www.infofila.cz/new/cteni.php?r=2&c=688 )
Pokud jde o vývoj a použití šifer, je toto období charakterizováno zejména intenzivním použitím rozsáhlých nomenklátorů. Protože se prokázalo, že luštitelé jsou v případě používání malého počtu kódových slov stále schopni (po zachycení dostatečného počtu zpráv) korespondenci luštit, stávaly se nomenklátory stálé komplikovanější a detailnější. Ve vytištěné podobě takový nomenklátor vypadá jako kniha. Odtud nový název, který se objevil - kódová kniha. Ve skutečnosti (jak víme z minulé části) je potřeba tisknout vždy pro každého uživatele knihy dvě. Jednu určenou pro šifrování a druhou pro dešifrování zprávy, a proto se někdy nazýval první díl šifrant a druhý díl dešifrant.
V 18. století – tedy v době, kdy došlo k výše popsanému vývoji, patřili mezi nejúspěšnější luštitele kryptologové pracující na dvoře Marie Terezie. Jim, jejich životům a práci je věnována tato část.
Tajný kabinet
Vídeň vděčila za své úspěchy na poli luštění na tu dobu velice prozíravé personální politice. Výcvik a školení luštitelů byly přímo profesionálně připraveny. Mladí muži ve věku dvaceti let, kteří byli morálně bezúhonní a kteří hovořili mimo své mateřštiny (rozuměj němčiny) plynně francouzsky a italsky a dále prokázali své schopnosti v algebře a matematice, byli zařazeni jako elévové do luštitelského oddělení. Po nějaké době se podrobili zkoušce v luštění lehkých nomenklátorů. Pokud neuspěli, byli převedeni na některý jiný úsek státní služby. Jestliže obstáli, byli zasvěceni do dalších tajů luštění, které byly před nepovolanými osobami na pracovišti pečlivě střeženy.
Následovala povinná stáž adepta v cizině z důvodu zdokonalení v cizích jazycích. Potom konečně nastoupil takto vyškolený úředník svoji práci v Geheime-Kabinets-Kanzlei (dále tajný kabinet) a zde pracoval jako kryptoanalytik ve službách státu. Jak jsem již napsal v úvodu, toto pracoviště bylo na konci osmnáctého století považováno za jedno z nejlepších v celé Evropě. Plat luštitelů byl závislý na jejich výsledcích. Za každý vyluštěný systém (zpravidla nomenklátor) jim náležela speciální odměna. Je dochovaný záznam, že za rok 1780 bylo vyplaceno 15 takových odměn.
Pokud se podařilo získat rakouské administrativě nomenklátor jinou cestou – což znamená jinými slovy "okopírovat originál", byla těmto analytikům též vyplacena malá odměna - jako odškodnění za to, že nemohli získat vyluštěním odměnu celou. Takto získanému nomenklátoru, kódové knize (obecně klíči), se říká v kryptoanalytickém slangu "kořist". Luštitelé, pokud mají takovouto „kořist“, vykonávají pak vlastně stejnou práci jako obyčejní dešifranti. Přijatou zprávu podle "kořisti" převedou do otevřené řeči. Luštitelé tehdy pracovali vždy jeden týden a další týden měli volný. Další odměnou za práci, mimo slušného výdělku, byla jejich poměrně vysoká prestiž na císařském dvoře. Dokonce sama císařovna Marie Terezie často rozmlouvala s pracovníky tajného kabinetu a je mnoho důkazů, že se o jejich práci živě zajímala.
Za všechna dnes již zapomenutá jména mužů, kteří zde pracovali, jmenujme alespoň Ignaze de Kocha, který získal pověst jednoho z nejlepších ředitelů luštitelské sekce. V Geheime-Kabinets-Kanzlei pracoval od roku 1749 do roku 1763. Za jeho úřadování dosáhla sekce neuvěřitelné výkonnosti. Práci úředníků v tajném kabinetu popisuje David Kahn ve své slavné knize The Codebreakers.
Pracovní den
Na základě této knihy jsem pro vás připravil stručný popis jednoho běžného pracovního dne na tomto pracovišti.
Pytle s poštovními zásilkami, které měly být ráno doručeny velvyslanectví ve Vídni, byly nejprve dopraveny ráno kolem sedmé hodiny do prostor tajného kabinetu. Dopisy zde byly otevřeny, pečetě byly při tom umně „odtaveny“ a vosk uschován. Pořadí a orientace vložených listů v obálce bylo pečlivě zaznamenáno a zástupce ředitele text zběžně prohlédl.
Pokud se zdál zajímavý – nechal pořídit kopii – opis. Pokud se jednalo o šifrový text, byla takováto kopie pořízena vždy. Pokud byl text v jazyce, který zástupce ředitele osobně neznal, předal jej k posouzení přímo překladateli; těch bylo v tajném kabinetu vždy dostatek. Kahn zaznamenává případ, kdy bylo potřeba překládat texty z arménštiny a žádný z pracovníků tento jazyk dosud neovládal. Z tohoto důvodu byl určen jeden pracovník z tohoto pracoviště, který dostal za úkol se jazyk naučit. Úředník zvládl jazyk za pouhých několik měsíců a byla mu za to vyplacena odměna 500 zlatých. Vraťme se ke zpracování denní pošty.
Listy s texty byly vráceny ve správném pořadí a orientaci zpět do obálky, obálka zapečetěna pomocí předem připravených padělaných pečetítek, která se otiskla do původního vosku. Dopisy byly vráceny poštovnímu úřadu do 9.30. Od 10.00 hodin se zpracovávala pošta, která přes Vídeň pouze procházela (hlavní město Rakouska bylo v té době důležitou evropskou poštovní křižovatkou). Pošta byla vrácena po zpracování – nejpozději však stejný den a to do 19.00 hod. Současně začalo od 11.00 hod zpracování záchytů dodaných policií. V odpoledních hodinách (cca kolem 16.00 hod) se začaly zpracovávat dopisy, které ten den zastupitelské úřady odesílaly z Vídně. Tyto dopisy byly vráceny do poštovního provozu do18.30.
Ředitel úřadovny sám zpracovával takto získané opisy a dešifrované texty. Vytěžoval z dopisů informace mimořádně závažné a zajímavé a z nich sestavil denní zprávu. Zpráva byla poskytnuta policii, armádě, správě železnic a všech, kterých se přímo dotýkala. Císařskému dvoru byly navíc předány ještě ten samý den zachycené opisy všech dopisů od diplomatů.
Zmínili jsme se, že tajný kabinet byl velmi výkonný i v luštění zachycených šifrových dopisů. Pokud vás zajímá, jak taková práce vypadala – přečtěte si další díl, který je celý věnován principům luštění šifrového systému kódové knihy.
Toulky zajímavými zákoutími kryptografie:
Šifra z doby d'Artagnana (1. díl)
Šifra z doby d'Artagnana (2. díl)
Luštitelé z dob Marie Terezie
Jak se luští kódové knihy
Zimmermannův telegram poslal USA do války
