 |
Mary Ann Kinskey se narodila 27. května 1894 v Zanesville v Ohiu. V té době se vzduchoplavba teprve rozvíjela. Existovaly montgolfiéry (balony plněné horkým vzduchem), charliéry (balony plněné vodíkem) a první dirigibles, což byl termín pro řiditelné balony s mechanickým pohonem, používaný předtím, než se ustálil název vzducholodě (airships). Když hrabě Ferdinand von Zeppelin dokončil první ztuženou vzducholoď LZ 1, bylo Mary Ann šest let.
Život začíná za zdmi kláštera
Když bylo Mary Ann Kinskey sedmnáct let, vstoupila do kláštera Františkánských sester křesťanské lásky. Zde přijala řádové jméno po sv. Tomáši Akvinském a ze slečny Mary Ann Kinskey se stala sestra Mary Aquinas Kinskey. První sliby složila v roce 1914, tedy v době, kdy na starém kontinentu vypukla velká válka. Během čtyř let konfliktu, do kterého se nakonec zapojily i Spojené státy, se z křehkých létajících aparátů staly profesionální stroje na zabíjení. Mary Aquinas Kinskey se tehdy ovšem věnovala studiu a výuce mladších kolegyň.
Prahla po vzdělání, takže se přihlásila na Catholic University of America ve Washingtonu. Zde získala v roce 1926 bakalářský titul z matematiky a fyziky a začala pracovat jako středoškolská učitelka. Učila na St. Ambrose High School, později Ironwood Catholic v Michiganu. Jako učitelka projevovala značné nadání. Nejenže učila, ale také psala učebnice a zpracovávala metodické příručky pro výuku.
Při výuce kladla důraz na to, aby studenti měli možnost látku pochopit díky vlastnímu pozorování, praktické zkušenosti, názorným pokusům a dalším aktivitám. Sama vyráběla některé učební pomůcky pro demonstraci fyzikálních jevů. V tom byla tak úspěšná, že ještě v šedesátých letech pořádala kurzy pro učitele základních škol, kde jim ukazovala, jak vyrábět improvizované pomůcky pro demonstraci principu proudových motorů, telefonu nebo odrazu rádiových vln, ale to předbíháme.
Mary Aquinas Kinskey staví se svými žáky modely letadel.
Studentům se věnovala i ve volném čase. Měla technické vzdělání, takže s nimi stavěla modely letadel, krystalky a zesilovače. Svůj postoj k technickým záležitostem později vysvětlila v rozhovoru pro místní žurnál: „My sestry musíme být jako svatý František – být vším všem lidem. Jako zdravotní sestry a učitelky musíme být připraveny zapojit se v jakémkoli případě nouze, který může třeba vyžadovat i létání nebo výuku aerodynamiky.“
Kladla důraz na výchovu k vlastenectví, učila žáky znát vlastní zemi, historii a významné osobnosti, které se zasloužily o vybudování tehdejšího světa. Studentům se snažila vštípit smysl pro vlastní důstojnost, touhu vzdělávat se a dokázat něco, čím by ovlivnili budoucnost nejen svoji, ale i ostatních. Byla přesvědčena, že pokud je bude takto vychovávat a ukáže jim smysl života, nebudou mít čas ani sklony ke špatnému chování.
Učila třicet let. Kromě toho vykonávala funkci školní inspektorky. K letectví, tedy k oboru, který ji nakonec nejvíc proslavil, se dostala právě přes výuku. Její studenti projevovali zájem o rychle se rozvíjející letectví, které v té době lámalo jeden rekord za druhým a jména průkopníků plnila titulní stránky novin. Začaly se prosazovat i ženy. Amelia Earhartová v roce 1928 jako první žena přeletěla Atlantik. V červenci 1937 zmizela nad Pacifikem při pokusu o let kolem světa.
