 |
Mary Ann Kinskey se narodila 27. května 1894 v Zanesville v Ohiu. V té době se vzduchoplavba teprve rozvíjela. Existovaly montgolfiéry (balony plněné horkým vzduchem), charliéry (balony plněné vodíkem) a první dirigibles, což byl termín pro řiditelné balony s mechanickým pohonem, používaný předtím, než se ustálil název vzducholodě (airships). Když hrabě Ferdinand von Zeppelin dokončil první ztuženou vzducholoď LZ 1, bylo Mary Ann šest let.
Život začíná za zdmi kláštera
Když bylo Mary Ann Kinskey sedmnáct let, vstoupila do kláštera Františkánských sester křesťanské lásky. Zde přijala řádové jméno po sv. Tomáši Akvinském a ze slečny Mary Ann Kinskey se stala sestra Mary Aquinas Kinskey. První sliby složila v roce 1914, tedy v době, kdy na starém kontinentu vypukla velká válka. Během čtyř let konfliktu, do kterého se nakonec zapojily i Spojené státy, se z křehkých létajících aparátů staly profesionální stroje na zabíjení. Mary Aquinas Kinskey se tehdy ovšem věnovala studiu a výuce mladších kolegyň.
Prahla po vzdělání, takže se přihlásila na Catholic University of America ve Washingtonu. Zde získala v roce 1926 bakalářský titul z matematiky a fyziky a začala pracovat jako středoškolská učitelka. Učila na St. Ambrose High School, později Ironwood Catholic v Michiganu. Jako učitelka projevovala značné nadání. Nejenže učila, ale také psala učebnice a zpracovávala metodické příručky pro výuku.
Při výuce kladla důraz na to, aby studenti měli možnost látku pochopit díky vlastnímu pozorování, praktické zkušenosti, názorným pokusům a dalším aktivitám. Sama vyráběla některé učební pomůcky pro demonstraci fyzikálních jevů. V tom byla tak úspěšná, že ještě v šedesátých letech pořádala kurzy pro učitele základních škol, kde jim ukazovala, jak vyrábět improvizované pomůcky pro demonstraci principu proudových motorů, telefonu nebo odrazu rádiových vln, ale to předbíháme.
Mary Aquinas Kinskey staví se svými žáky modely letadel.
Studentům se věnovala i ve volném čase. Měla technické vzdělání, takže s nimi stavěla modely letadel, krystalky a zesilovače. Svůj postoj k technickým záležitostem později vysvětlila v rozhovoru pro místní žurnál: „My sestry musíme být jako svatý František – být vším všem lidem. Jako zdravotní sestry a učitelky musíme být připraveny zapojit se v jakémkoli případě nouze, který může třeba vyžadovat i létání nebo výuku aerodynamiky.“
Kladla důraz na výchovu k vlastenectví, učila žáky znát vlastní zemi, historii a významné osobnosti, které se zasloužily o vybudování tehdejšího světa. Studentům se snažila vštípit smysl pro vlastní důstojnost, touhu vzdělávat se a dokázat něco, čím by ovlivnili budoucnost nejen svoji, ale i ostatních. Byla přesvědčena, že pokud je bude takto vychovávat a ukáže jim smysl života, nebudou mít čas ani sklony ke špatnému chování.
Učila třicet let. Kromě toho vykonávala funkci školní inspektorky. K letectví, tedy k oboru, který ji nakonec nejvíc proslavil, se dostala právě přes výuku. Její studenti projevovali zájem o rychle se rozvíjející letectví, které v té době lámalo jeden rekord za druhým a jména průkopníků plnila titulní stránky novin. Začaly se prosazovat i ženy. Amelia Earhartová v roce 1928 jako první žena přeletěla Atlantik. V červenci 1937 zmizela nad Pacifikem při pokusu o let kolem světa.
Konec teorie, je čas na praxi
Protože Mary Aquinas Kinskey chtěla o letectví vědět víc než jen to, jak fungují modely letadel, přihlásila se v roce 1938, společně se sestrou Marie Paul, do pilotního kurzu v Manitowoc. V té době se na starém kontinentu schylovalo k dalšímu světovému konfliktu. Spojené státy se za oceánem tvářily, že se jich to netýká. Ale nic netrvá věčně. Útok na Pearl Harbor rázně umlčel pacifisty a zatáhl Američany do války.
Kromě leteckého výcviku pokračovala Mary Aquinas Kinskey v dalším studiu, tentokrát na Notre Dame University ve státě Indiana, kde v roce 1942 obhájila práci Electron Projection Study of the Deposition of Thorium on Tantalum a získala magisterský titul. Mezitím se světový konflikt rozhořel v plné síle a válčiště v Evropě a Pacifiku polykala tisíce lidských životů. Bojiště potřebovala nové vojáky, námořníky a letce.
Sestra Mary Aquinas popisuje „kolegyním“ části hvězdicového motoru.
Mary Aquinas Kinskey nemínila nečinně přihlížet a po promoci v Notre Dame se začala podílet na teoretické přípravě nových letců. Na St. Ambrose High School v Ironwoodu ve státě Michigan začala vyučovat aerodynamiku a meteorologii. Mezitím stihla sama složit pilotní zkoušky a od roku 1943 se stala držitelkou licence soukromého pilota.
V té době se již začala o řeholní sestru s „piloťákem“ zajímat média. Známá americká fotografka a reportérka Ann Rosenerová nafotila s Mary Aquinas Kinskey sérii snímků s cílem poukázat a vyzdvihnout podíl žen na válečném úsilí. Také pedagogický talent Mary Aquinas Kinskey nezůstal bez povšimnutí. Úřad pro civilní letectví ji požádal, zda by na své alma mater Catholic University ve Washingtonu nemohla vyučovat budoucí pilotní elévy teoretické předměty spojené s letectvím.
Mary Aquinas Kinskey souhlasila a postupně učila konstrukci letadel, aerodynamiku, teorii letu a základy elektroniky. V té době si od studentů vysloužila přezdívku „Flying nun“ (Létající sestra). Kromě pedagogických aktivit byla členkou Občanských leteckých hlídek založených v prosinci 1941. Cílem této organizace, využívající malá civilní letadla, bylo a je ulehčit leteckým složkám amerických ozbrojených sil přebíráním pomocných úkolů, jako je hlídkování, protiponorkové patroly, přeprava raněných nebo kurýrní služba.
Konec války není konec možností
Do konce války prošly rukama Mary Aquinas Kinskey zástupy budoucích vojenských pilotů. Když televize CBS připravovala v roce 1956 televizní adaptaci rádiových her, tak v epizodě „The Pilot“ využila životní příběh Mary Aquinas Kinskey, kterou na obrazovce ztvárnila pohledná Nancy Kelly. Za svůj výkon dostala cenu Emmy pro nejlepší herečku.
V následujícím roce ocenilo americké letectvo (USAF) Mary Aquinas Kinskey pochvalnou citací za „významný přínos k pokroku letectva v zájmu národní bezpečnosti a světového míru“. Vyznamenané, vážené a navíc populární osobnosti mohou mít i některá neskromná přání. Mary Aquinas Kinskey se zmínila, že by chtěla letět tryskovým letadlem. V té době byla do provozu zavedena jen dvě proudová dopravní letadla – britský de Havilland D.H.106 Comet a sovětský Tupolev Tu-104. Další generace za sebou měla první vzlety, ale cesta do služeb civilních aerolinií byla ještě dlouhá. Nabídka od USAF byla „snová“ – 700 mil (1 125 km) na palubě dvojmístného letounu Lockheed T-33, což nebylo nic jiného než cvičná verze prvního proudového stíhacího letounu zavedeného v armádním letectvu (USAAF) – Lockheed P-80 Shooting Star. Kdo by odolal? Námořní letectvo, jako tradiční rival USAF, se o rok později blýsklo s nabídkou na překonání hranice zvuku. Bohužel povinnosti neumožnily Mary Aquinas Kinskey tuto nabídku přijmout.
Pilot ukazuje Mary Aquinas Kinskey správné oblékání padáku a záchranné vesty.
V „civilu“ Mary Aquinas Kinskey pracovala po válce jako školní inspektorka. Mimo jiné vypracovala směrnice pro zavedení výuky leteckých a kosmických věd do katolického základního školství. Využívala svých styků a svým kolegům, řádovým sestrám i studentům, zprostředkovávala návštěvy leteckých továren, exkurze na leteckých základnách i lety vojenskými dopravními letouny. Z té doby se v knihovně Kongresu dochovaly některé „propagační“ fotografie, například jak jí pilot nákladního Fairchild C-119 Flying Boxcar předvádí správné zapínání padáku.
Svoji polívčičku si na popularitě Mary Aquinas Kinskey přihřál i Národní úřad pro letectví a vesmír, který jí v roce 1965 nabídl cestu „Spacemobilem“, dodávkou plnou modelů nosných raket, kosmických lodí a družic, kterou NASA používala k prezentaci úspěchů kosmického programu na školách po celých Spojených státech. V tomto směru byla sestra přínosem nejen díky své popularitě, ale i svými přednáškami, jak o technice, tak o vlastním životě.
Koncem šedesátých let se články o Létající sestře začínají v novinách objevovat stále sporadičtěji. V roce 1977 prodělala infarkt a následně se uchýlila do kláštera Svaté rodiny v Manitowoc ve státě Wisconsin. Zažila ještě spuštění programu NASA Teacher in Space. V jeho rámci měli na palubách raketoplánů, jako specialisté nákladu, létat učitelé. Cílem bylo oživit u studentů zájem o matematiku, fyziku, přírodní vědy a výzkum vesmíru.
Sharon Christa McAuliffe a Barbara Raddingová Morganová, učitelky, které prošly výcvikem astronautů.
První takovou učitelkou/astronautkou, která mohla posunout odkaz Mary Aquinas Kinskey ještě dál, byla Sharon Christa McAuliffe. Ta však zahynula 28. ledna 1986, společně s dalšími šesti kolegy, na palubě raketoplánu OV-099 Challenger při misi STS-51-L. Tohoto hrůzného zážitku byla Mary Aquinas Kinskey naštěstí ušetřena. Skonala 20. října 1985 na půdě kláštera.
