"Pojďte si to vyzkoušet," pozve mě slečna poté, co jí asi půl minuty mířím kamerou na ruku. Její úsporná gesta s grácií navigují v 3D kakofonii fotografií, a já se snažím zachytit dostatek ilustračního materiálu pro video. Ale možnost vyzkoušet si ovládání Leap Motion je neodolatelná.
Stánek společnosti Leap Motion na konferenci Google I/O v San Franciscu
Už před půl rokem, když mi kolega ukázal první videa projektů Leap, jsem byl velmi překvapen maličkými rozměry zařízení i jeho možnostmi. Ale vím, že na reklamním videu může přirozeně a intuitivně vypadat leccos, a tak zůstávám skeptický. Klávesové zkratky jsou klávesové zkratky, říkám si.
První dojmy: kouzlo!
Jenže na nějakou klávesnici rychle zapomínám. Pohyby ruky teď naviguji ohromnou galerii a cítím se jako učeň v Bradavicích, nebo dirigent orchestru. Mávnutí rukou doleva okamžitě znamená přesypání fotek na obrazovce týmž směrem. To samé doprava. Jak je asi zvětším? Zkusíme po fotkách jakoby hmátnout, a fotky se okamžitě smrsknout k sobě, odtažení je roztáhne a zvětší. Vše je zcela bez prodlevy, což usnadňuje proces učení. Na ovládání se dá zvyknout rychle.
Ovladač Leap Motion se hodí pro ovládání ve 3D prostoru. Krabička je dlouhá asi 8 cm.
Trochu těžší je výběr konkrétní fotky. Správně jsem uhodl, že mám ukázat jedním prstem. Na obrazovce se objeví kroužek, který reprezentuje můj ukazováček a chová se jako kurzor. Ale klepnutí na konkrétní fotku mi dělá trochu problém. "Stručnější šťouchnutí," radí mi slečna, ale chvíli trvá, než vyberu tu správnou fotku.
Leap Motion jde na trhOvládání prsty bez dotyku pomocí malé krabičky začalo jako doplňkový projekt ke 3D tiskárně. Nyní chce vtrhnout na pole her, kreativity i kancelářských a produktivních aplikací. David Holz, spoluzakladatel a technický ředitel Leap Motion, byl frustrovaný z toho, jak dlouho trvá modelování na počítači pomocí myši. Přišel proto s chytrým matematickým postupem, který mu umožnil pomocí pár kamerek přesně sledovat polohu prstů, a tak modelovat plány pro 3D tiskárnu. Spolu s Michaelem Buckwaldem pak založili společnost, která si získala investory, partnery i řadu fanoušků. Slibují, že jsou asi dvěstěkrát přesnější než nyní dostupné technologie. Dokážou sledovat deset prstů s přesností na setinu milimetru. K detekci využívají dvě kamerky a tři IR senzory a sledují, co se děje přibližně v okolí jednoho metru od ovladače. Na trh by měl Leap Motion přijít ve druhé polovině června. Cena je stanovena na 79,99 dolarů (asi 1 600 korun). |
No dobře. Na webu bych se asi časem naučil vybrat konkrétní odkaz, ale v Powerpointu nebo Photoshopu bych asi moc nevyšťouchal. Nebo že by?
"A jakou to má přesnost," zajímá se jiný účastník konference Google I/O, kde Leap svou technologii vystavoval v rámci androidí sekce. Slečna se mimoděk usměje, vypne program pro veřejnost a najde testovací utilitku. Je to vlastně mřížka, která jí umožní poměřit zaznamenaný pohyb.
"Tak sledujte, tohle je milimetr," ukazuje na čtvereček na obrazovce. "A teď budu dělat takhle malé kroužky." Na obrazovce se s minimálním zpožděním vykreslují tytéž kroužky (podle následného měření je zpoždění asi desetina sekundy).
Program je schopen sledovat více prstů najednou, a to nejen jako bod, ale i jejich 3D orientaci v prostoru, tedy včetně náklonu. Dokáže také sledovat celou ruku, a druhou. Všech deset prstů zobrazí jako polygony a jejich špičky dál kreslí velmi přesnou stopu do virtuálního prostoru na obrazovce.
Ovladač Leap pomocí dvou kamerek a tří infračervených senzorů dokáže sledovat až deset prstů do vzdálenosti cca jednoho metru s přesností setiny milimetru.
Co budeme ovládat mávnutím ruky?
Tak úctyhodná demonstrace znamená jediné: Leap nabízí dostatečně rychlé a spolehlivé informace o pozici prstů. Dokonce z nich dokáže leccos dopočítat. Teď však záleží na aplikacích, které půjdou tímto dotykem smysluplně ovládat.
Zatím je jich jen něco přes deset. Alespoň tedy v takové fázi vývoje, že nám je mohli ukázat na kameru. Především je to mapa (Google Earth), po které se můžete proletět, měnit rychlost, náklon, úhel a téměř vše, co si u poletování v trojrozměrném prostoru dokážete představit.
Dále jsou tu různé kreslící aplikace, které sice pěkně ukazují jednoduchost a hravost ovládání, ovšem nevím, zda by někdo skutečně chtěl kreslit či malovat máváním ve vzduchu (možná ano). Stejně tak si můžete psát poznámky, což už vypadá zajímavěji (trochu jako když držíte neviditelné pero), a s doplněním rozpoznávání znaků (OCR) by mohlo být i užitečné. Ale je to pohodlnější, než psaní všemi deseti?
Konečně je tu procházení webu. Listování stránkami je velmi jednoduché, stejně jako navigace pomocí gest. O něco složitější je výběr odkazů, chce to cvik, ale za pár minut si to prý už ani neuvědomíte. Výhoda je, že na rozdíl od dotykového ovládání si nepomatláte monitor. Na dotek orientovaná Windows 8 by mohla být ideálním prostředím pro demonstraci, ale tady jsme přeci jen na Google I/O a vývojářům se předvádějí hlavně webové technologie. Ovšem nové oficiální video ukazuje, že si Leap s Windows 8 rozumí.
Právě na vývojářích je, aby našli relevantní a použitelné způsoby ovládání, které v aplikacích využijí sílu a přesnost zařízení Leap. Kinect od Microsoftu ukázal, že ve hrách je o pohybové ovládání zájem. Kinect (konkrétně Kinect for Windows) už také vydláždil cestu pohybového ovládání na desktopy. Leap je však oproti Kinectu výrazně levnější a údajně i násobně přesnější.
Statisíce kusů už příští měsíc
Nic z toho však automaticky neznamená, že za dva roky budeme všichni ovládat počítače bez jediného doteku. Není příliš aplikací, kde je to skutečně praktické. Ovšem Leap to chce změnit a připravuje platformu, respektive tržiště s aplikacemi speciálně pro Leap - Airspace. V červenci bychom zde měli najít nejen hry, ale také aplikace výukové, produktivní, finanční, zpravodajské, zábavné, cestovatelské a další.
Leap Motion (logo)
Ještě důležitější bude spolupráce s velkými firmami na adaptaci této technologie. Zatím se Leap může pochlubit dohodou s Asusem a HP a nutno říci, že integrace tohoto ovladače do notebooku (nebo jeho přiložení k notebooku) je jistě významným krokem směrem k masovému rozšíření. Rozhodně je to v mnohém lepší než matlání prsty po displeji.
Do budoucna si dokážeme představit řadu dalších využití, nejen v PC nebo notebooku, ale televizi (jako nabízí např. Samsung) nebo dokonce přenosných zařízeních. Stejně jako senzor Kinect, i Leap má potenciál stát se oblíbeným doplňkem studentnských a programátorských projektů, a možná jej uvidíme na budoucích robotech. Zkrátka, po uvedení Leap se můžeme těšít na záplavu pokusů a omylů, než se vyprofilují skutečně užitečná použití. Na stánku nám prozradili, že testují třeba i virtuální klávesnici, ovšem ukázat nám ji zatím nemohli. Podobně jako u Google Glass, i u Leap Motion bude záležet hlavně na konkrétním použití a konkrétní implementaci do systému a aplikací.
