Sahara a nekonečno
Sahara je obrovská a některé její oblasti jsou opravdu pusté. Hodně to připomíná moře, jenom místo vody je písek, nebo kamení. Vůdci karavan nějak tajemně vědí, jak najít cíl své pouti, my maratonští pouštní jezdci to tajemství neznáme a tudíž k tomu potřebujeme nějaké nástroje. V začátcích pouštních maratonů byly velice prosté: kompas a počítadlo kilometrů. K tomu skromný papírový itinerář určující trasu za předpokladu, že se jej navigátor drží, a že ten, kdo to sepsal byl přesný, což často neplatilo.
Rally Granada – Dakar. Český kamion Tatra řízený Karlem Lopraisem během závodu v jedné z pouštních etap na území Mauritánie z Tišitu do Kiffy. (10. ledna 1996)
Kompas má jednu zapeklitou vlastnost, že je ve zmítajícím se autě velmi neklidný a v prostředí plném železa se mu vůbec nelíbí a vykazuje odchylky. Počítadlo ujeté vzdálenosti jménem tripmaster je perfektní na silnici. V terénu je třeba počítat s kličkováním a protáčením kol v písku, a tak jsou napočítané desítky a někdy i stovky metrů hodně zavádějící.
V itineráři je například instrukce: „na kilometru 365,30 azimutem 196“. To je prima! Navigátor předně neví, zda je opravdu na tom kilometru, protože tripmaster ukazuje něco jiného a zaměřit azimut na primitivním kompasu je téměř nemožné. Někdy je na papíru popsána krajina a třeba nějaká orientační hora, ke které je třeba směřovat, což je výrazná pomoc, pokud ovšem nepadne černá africká tma. Nevidíte horu a často ani nevíte, zda jste tam, kde máte podle všeho být. Je to čisté zoufalství.
A hele! Támhle jsou světla nějakého kolegy závodníka, tak rychle za ním. Najednou však světla směřují proti vám a gestikulace protijedoucího znamená: tudy to není! Pilot za volantem položí navigátorovi logickou otázku: „kam mám jet?“ Teď už to není závod. Jde jenom o to, nějak se z té šlamastiky vymotat, protože už nejde o pořadí v závodě, ale často i o pouhé přežití. Po dvanácti hodinách jízdy a dvou týdnech je lidská psychika ale i fyzika nadoraz. V tu chvíli dojde na heslo zakladatele Dakaru Thierriho Sabina: „Mým úmyslem je dostat člověka na hranici jeho sil a potom jej postrčit dál!“
Je to jenom elegantnější vyjádření známého vojenského „když voják nemůže, ještě dvakrát může“. Ale zpět k navigaci.
