Obří Supertankery
Nejtěžšími hasicími letouny v historii byly tzv. Supertankery, které vznikly úpravou Boeingů 747 v nákladním provedení. Supertankery dostaly hasicí systém se soustavou osmi velkých nádrží o celkovém objemu 74 tisíc litrů, což je úctyhodné množství i v porovnání s druhým nejsilnějším létajícím hasičem na světě, kterým je DC-10 Air Tanker s kapacitou 45 tisíc litrů hasiva.
Se Supertankery, kterých postupně vznikly tři kusy, to však nebylo jednoduché.
Supertanker, adaptovaný z Boeingu 747, je dosud největší hasicí letoun v historii. Na fotografii je druhý vyrobený exemplář. Celkem vznikly tři Supertankery, přičemž první nikdy nehasil, druhý sice hasil, ale po odstavení byl zkanibalizován pro adaptaci třetího Supertankeru.
Dva byly dílem firmy Evergreen International Aviation. První exemplář, přestavěný z nákladního Jumba základního typu 747-200F, poprvé vzlétl v únoru 2004, ale nikdy jako hasicí do služby nevstoupil. Lépe se uplatnil až následující kus postavený z exempláře typu 747-100F, který poprvé bojoval s požárem v roce 2009.
Třetí Supertanker přinesla firma Global SuperTanker Services, která se stala nástupcem Evergreenu zkrachovalého v roce 2013. Do draku Boeingu 747-400F instalovala hasicí zařízení z odstaveného druhého Supertankeru.
Třetí Supertanker se sice dočkal intenzivnějšího nasazení než jeho předchůdce, ale nedávno byl také vyřazen z provozu. A například v roce 2017 pomáhal hasit i velký lesní požár na jihu Chile, který zachvátil 200 tisíc hektarů.
Supertanker, adaptovaný z Boeingu 747, je dosud největší hasicí letoun v historii. Na fotografii je třetí vyrobený exemplář. Červená látka, kterou stroj vypouští, není čistá hasicí voda, ale zpomalovač hoření namíchaný z vody a speciálních chemikálií (které samozřejmě musí být certifikovány pro použití v přírodě). Zpomalovač hoření se aplikuje do cesty požáru a zabraňuje mu v dalším šíření. Červeným barvivem je obohacen z ryze praktických důvodů, aby letci viděli, kde už je aplikován, a mohli tak navázat na předchozí dávku.
