V Československu existovaly dva velké koncerny, v jejichž výrobním portfoliu se nacházely ve velkém objemu i parní lokomotivy. Těmi koncerny byly plzeňská Škodovka a pražská ČKD, kdy pro zjednodušení a hlavně pro přehlednost budeme používat v článku tato jména společností, pod kterými je zná každý, i když ne vždy přesně odpovídaly skutečnosti.
V případě ČKD je to ještě trochu složitější, protože vznikla až v roce 1927 spojením společnosti Českomoravská – Kolben s Akciovou společností Strojírny, dříve Breitfeld, Daněk a spol. A Českomoravská – Kolben vznikla v roce 1921 spojením První Českomoravské továrny na stroje v Praze a Kolbenovy firmy Elektrotechnická a.s.
A v případě Škodovky je to zase trochu „bizarnější“, kdy například v letech 1951 až 1965 nesla název Závody V. I. Lenina. Ale žádného Lenina tam nikdo nikdy neviděl.
Pohled na část železniční expozice na mezinárodní výstavě v polské Poznani týkající se dopravy a cestovního ruchu konané v roce 1930. První řada vlevo obsahuje lokomotivy československé, další dvě řady s koridorem uprostřed patří Italům, z pravého horního rohu se potom tlačí lokomotivy polské. První lokomotiva v naší řadě, která má na čele znak se lvem, je Mikádo (řada 387.0).
Prvním výrobcem lokomotiv na našem území se tedy stala První Českomoravská továrna na stroje v Praze, když začala v roce 1900 vyrábět původně rakouské lokomotivy řady 97 od Lokomotivfabrik Floridsdorf, které nesly po roce 1918 u ČSD označení řady 310.0. Opět pro zjednodušení budeme v následujícím odstavci lokomotivy z První Českomoravské továrny na stroje v Praze a následně z Českomoravské – Kolben počítat do množiny lokomotiv ČKD. Stejně tak lokomotivy ze strojíren Breitfeld – Daněk, kde s jejich výrobou začali dva roky před první světovou válkou.
Do roku 1959 tak bylo vyrobeno celkem 2 433 kusů parních lokomotiv ČKD. Plzeňská Škodovka začala s produkcí parních lokomotiv „až“ v roce 1920, přičemž do roku 1958 jich vyrobila celkem 3 247. V uvedených sumách samozřejmě nejsou pouze lokomotivy traťové, ale ve velkých počtech i lokomotivy průmyslové (pro podnikové vlečky apod.). A hromada lokomotiv byla určena i pro export.
Nejrychlejší parní lokomotivy ČSD
Um konstruktérů našich lokomotiv si ukážeme na nejrychlejších parních lokomotivách sloužících u Československých státních drah. „Ke škodě“ ČKD tyto lokomotivy pocházely zpravidla ze Škodovky, což trochu souvisí s tím, že v ČKD se více zaměřovali na tendrovky, tj. na lokomotivy bez vlečného tendru.
Pro potřeby článku si definujeme jako nejrychlejší parní lokomotivy ty, které měly maximální povolenou rychlost z pohledu konstrukce větší než 100 km/h. Respektive dotčené stroje si definujeme na základě označení řady podle Vojtěcha Kryšpína, kde je druhá číslice odvozena právě od maximální rychlosti. Když k druhé číslici v označení řady připočteme trojku a mezivýsledek vynásobíme deseti, dostaneme povolenou maximální rychlost v km/h.
Protože v běžně používané desítkové soustavě je nejvyšší číslicí devítka, platí tato teoreticky pro rychlosti 120 km/h a vyšší. Ale to jsou věci, kterými se nemusíme zabývat. Nakonec v provozu se zpravidla dříve dostaneme na omezení ze strany maximální povolené rychlosti na příslušné trati, a na svou maximální rychlost tak může rychlíková lokomotiva stejně zapomenout.
Přehled nejrychlejších parních lokomotiv ČSD tuzemské výroby udává následující tabulka:
| Řada | Výrobce | Počet | Roky výroby | Provoz u ČSD |
|---|---|---|---|---|
| 387.0 „Mikádo“ | Škoda | 43 | 1926 – 1937 | 1926 – 1974 |
| 386.0 | Škoda | 1 | 1927 | 1927 – 1948 |
| 486.0 „Zelený Anton“ | Škoda, ČKD | 9 | 1933 – 1938 | 1933 – 1971 |
| 486.1 | ČKD | 3 | 1933 | 1933 – 1968 |
| 399.0 „Litevka“ | Škoda | 6 | 1939 | 1943 – 1969 |
| 498.0 „Albatros“ | Škoda | 40 | 1947 | 1947 – 1976 |
| 498.1 „Albatros“ | Škoda | 15 | 1954 | 1954 – 1980 |
Pro pořádek ještě musíme uvést, že ČSD používaly od roku 1945 také osm rychlíkových lokomotiv polské výroby ze třicátých let. Polské státní dráhy (PKP) je označovaly řadou Pt31 a říšské dráhy (DR) – od nichž je ČSD podědily – řadou 19.1. U ČSD dostaly označení řady 488.0 (i když tři z nich přeznačení minulo). Nedlouho po válce však došlo k jejich návratu do Polska, protože je tam za války Němci zabavili.
V článku si dále jednotlivě, byť stručně, prohlédneme nejrychlejší parní lokomotivy československé výroby.
Řada 387.0 „Mikádo“
Lokomotiva řady 387.0 zvaná Mikádo v Železničním muzeu Českých drah v Lužné
Rychlíkovou parní lokomotivu řady 387.0 můžeme označit za první velkou legendu našich drah.
Přezdívku Mikádo získala podle tvaru komína, připomínajícího stejnojmenný typ tehdy populárního dámského účesu.
Ve druhé polovině dvacátých let šlo o vrchol tuzemského vývoje parních lokomotiv, a vlastně byla nejpovedenější tuzemskou konstrukcí za celé meziválečné období. Ostatně mezi jednotlivými sériemi byla vylepšována a exempláře se starším datem výroby byly po vzoru mladších upravovány.
Lokomotiva řady 387.0
|
Stala se naší první trojčitou lokomotivou (což znamená tři parní válce nebo třídílný válcový blok, zkrátka jak je kdo zvyklý). Dostala také do té doby největší parní kotel u nás vyrobený a byla první naší lokomotivou s výkonem vyšším než 2 000 koní. Z pohledu středoevropského měla primát v použití trámcového rámu ze speciální vanadiové oceli. A jako by to nestačilo, lokomotiva měrou vrchovatou oplývala i estetickou hodnotou. A jen poznámka, aby to nezapadlo, vedoucím škodovácké lokomotivní konstrukce byl tenkrát inženýr Oscar Dolch, který měl švýcarskou, někdy se uvádí německou národnost.
Jen decentně zmíníme malý zádrhel při zrodu lokomotivy, který nakonec neměl žádný vliv na funkci. Podle zadání objednatele měl být nápravový tlak 16 tun (původně se tedy počítalo s označením řady 386.0), ale předpokládaná hmotnost lokomotivy v reálu trochu narostla a nápravový tlak byl najednou 17 tun. Původně tedy byla lokomotiva diskvalifikována z hlavní tratě Praha – Přerov, kam se s ní především počítalo. Ale celkem rychle došlo ke stavebním úpravám této tratě, a tím nepříjemné omezení padlo.
Lokomotiva řady 387.0 zvaná Mikádo v Železničním muzeu Českých drah v Lužné
Řada 386.0
Proudnicová parní lokomotiva 386.001
Uvolněné číslo řady 386.0, které se původně plánovalo pro Mikáda, dostala odlehčená lokomotiva právě z Mikád 387.0 přímo vycházející. Šlo o snahu výrobce nabídnout lokomotivu podle původního zadání objednatele. Nová lokomotiva řady 386.0 však nakonec vznikla pouze v jediném exempláři, který logicky nesl číslo 386.001. Na první pohled si byly oba typy podobné jako vejce vejci.
Ovšem v roce 1938 se na lokomotivě 386.001 experimentálně objevilo aerodynamické opláštění, čímž se stala naší jedinou proudnicovou parní lokomotivou. Hmotnost obalových plechů i s příslušnou pomocnou kostrou pro jejich připevnění dosáhla přibližně 6.5 tuny, ale v souvislosti s tímto nárůstem hmotnosti neproběhla změna Kryšpínova kódu a stále platilo označení řady 386.0.
Více se této lokomotivě věnuje samostatný článek: Proudnicová lokomotiva ČSD oplývala elegancí, ale ne užitnou hodnotou.
Proudnicová parní lokomotiva 386.001
Řada 486.0 „Zelený Anton“ a řada 486.1
Parní lokomotiva řady 486.0
Řada 486.0 představuje nejvýkonnější předválečnou lokomotivu ČSD zkonstruovanou v plzeňské Škodovce.
Přezdívku Zelený Anton dostala lokomotiva kvůli zelenému zbarvení.
Řada 486.0 vychází konstrukčně z řady 387.0 (Mikádo). Nové lokomotivy nastoupily do služby jako výkonnější alternativa k lehčím Mikádům, jejichž výkony někde už byly na hraně.
Objednávku na vývoj lokomotiv těchto parametrů dostal i koncern ČKD, jeho typ je řada 486.1.
Prototypy 486.001 ze Škodovky a 468.101 z ČKD se podrobily porovnávacím zkouškám. Oba prototypy splnily zadání, ale stroj řady 486.0 měl o něco lepší provozní i jízdní vlastnosti a byl o krapet levnější, a proto Škodovka v tomto porovnávání zvítězila.
Jenže v ČKD mezitím vyrobili další dva stroje 486.1, tak nakonec řada 486.1 sloužila u ČSD ve třech exemplářích. Oproti tomu řada 486.0 byla vyrobena v devíti kusech, z nich ovšem dva vyrobila podle dokumentace ze Škodovky opět ČKD.
Zde na fotografiích vidíme pouze lokomotivy řady 486.0, podobné lokomotivy 486.1 se na první pohled lišily v uspořádání pojezdu. Řada 486.0 dostala pojezd 2´D1´, naproti tomu řada 486.1 měla pojezd 1´D2´.
Parní lokomotiva řady 486.0
Řada 399.0 „Litevka“
Vyřazená parní lokomotiva řady 399.0, na které se podepsal zub času.
Lokomotiva řady 399.0
|
Lokomotivy řady 399.0, vyrobené v roce 1939 pro litevské železnice jako jejich řada Gp, u nás neměly nikdy sloužit, ale stalo se tak kvůli válce. V Litvě už dříve získaly naše exportní lokomotivy dobré jméno, a proto přišla do Škodovky koncem třicátých let objednávka na šest výkonných rychlíkových lokomotiv, jejichž konstrukce by se do jisté míry přiblížila německým vzorům. Dodávka byla vypořádána už v době protektorátu. Lokomotivy se konstruovaly pro rychlost 130 km/h, drží si tak primát nejrychlejších parních lokomotiv naší výroby.
Během války se staly majetkem říšských drah, které je po krátkodobém užívání odprodaly drahám protektorátním. Po osvobození pokračovaly ve službě u ČSD.
Geneze přezdívky Litevka je celkem zřejmá. Snad jen dodejme, že tato přezdívka i Kryšpínovo označení řady vznikly až po označení litevskou řadou Gp, což je určitě zřejmé též.
Řada 498.0 „Albatros“
Parní lokomotiva řady 498.0
Lokomotiva řady 498.0
|
Bezesporu nejslavnějšími rychlíkovými lokomotivami československé konstrukce byly lokomotivy Albatros, vyráběné pro ČSD nedlouho po druhé světové válce. Přezdívka podle mořského ptáka měla být spojena s elegancí a rychlostí. Ale je pravda, že samotná přezdívka Albatros působí elegantněji než ptáci toho jména.
V každém případě lokomotiva řady 498.0 elegantní je a do vínku dostala i atraktivní zbarvení z našich státních barev, jehož autorem byl akademický malíř Vilém Kreibich, který měl s plzeňskými lokomotivami mnoho co do činění již od dob první republiky. Povedenou modrou barvu na hlavních plochách lokomotivy doplňovala bílá střecha a červená kola a další drobnosti. Samozřejmě v provozu barevný kabát lokomotivy na estetice trpí více než kabát černý.
Lokomotivy Albatros se staly páteří poválečné rychlíkové dopravy na tratích Praha – Brno – Bratislava, Brno – Bohumín a Bratislava – Žilina.
Parní lokomotiva řady 498.0
Řada 498.1 „Albatros jednička“
Parní lokomotiva řady 498.1
Lokomotiva řady 498.1
|
Vrcholem vývoje parních rychlíkových lokomotiv Škoda se stala řada 498.1, což byla modernizace řady 498.0. Po ní podědila i přezdívku Albatros, ale někdy se pro rozlišení používá přezdívka Albatros jednička (nebo Jedničkový Albatros).
Lokomotiva byla konstruována pro maximální rychlost 120 km/h. Zde je ovšem třeba říci, což jsme ještě asi nikdy neudělali, že lokomotivy jsou schopné tento na základě zkoušek papírově předepsaný parametr překročit, některé překročit s velkou rezervou. A tak se stalo, že Jedničkový Albatros má na svém kontě rychlostní rekord parních lokomotiv československé konstrukce, když stroj 498.106 dosáhl 27. srpna 1954 na železničním zkušebním okruhu Cerhenice rychlosti 162 km/h.
Jednalo se o nejvýkonnější československé parní lokomotivy. Indikovaný výkon činil 2 600 koní.
Parní lokomotiva řady 498.1
