Nejstarší německou ozubnicovou železnicí je Drachenfelsbahn. Při svém zprovoznění v roce 1883 byla vyzdvihována jako technická senzace, skutečně přímo technische Sensation. Vrcholová stanice leží na Dračí skále, kde ovšem navzdory báchorkám nikdo nikdy žádného draka neviděl. Ostatně proto se tam mohla železnice relativně bezpečně postavit.
Wolkenkratzer, CC BY-SA 3.0
Zubačku Drachenfelsbahn najdeme u pravého břehu Rýna v sousedství města Bonn. Údolní stanice je v Königswinter, ležícím naproti, přes řeku Rýn, jižní bonnské čtvrti Bad Godesberg. Vrcholová stanice je pod vrcholem hory Drachenfels. Vrchol hory je (dnes) ve výšce 320,7 metrů nad mořem, vrcholová stanice zubačky ve výšce 289 metrů nad mořem.
salomon10, CC BY-ND 2.0
Drachenfelsbahn, údolní stanice Königswinter
Whgler, CC BY-SA 4.0
Drachenfelsbahn, elektrický vůz ve vrcholové stanici Drachenfels
kismihok, CC BY-SA 2.0
Na hoře Drachenfels stojí zřícenina hradu stejného jména. Hrad byl postaven někdy ve druhé polovině čtvrté dekády 12. století. Zříceninu z něj záměrně udělal kurfiřt Ferdinand Bavorský v roce 1634 za třicetileté války, aby ho nemohla využít švédská vojska jako opěrný bod. Ono se jim to totiž pár let předtím už jednou podařilo, naštěstí je zanedlouho někdo vyhnal, ale proč to zbytečně opakovat. V každém případě dnes je hrad zříceninou ještě větší, protože od toho ničení za třicetileté války ho nikdo neopravoval.
Phantom3Pix, CC BY-SA 4.0
Zubačka Drachenfelsbahn obsahuje i jednu mezilehlou stanici, a to ve výšce 198 metrů nad mořem, u zámku Drachenburg. Stanice byla realizována v roce 1976, do té doby tam byla mezilehlá stanice Nibelungenhalle, ležící o kus níže u stejnojmenného stavebního objektu plnícího funkci muzea.
Whgler, CC BY-SA 4.0
Zámek Drachenburg není zas až tak starý, jak se nám na první i několikátý další pohled může zdát. Byl postaven v letech 1882 až 1884, tedy celkem svižně, a to v historizujícím slohu kloubícím v tomto případě prvky novogotiky a novorenesance. Vpředu vidíme trať zubačky Drachenfelsbahn i se stanicí Drachenburg.
Dietmar Rabich, CC BY-SA 4.0
Délka tratě zubačky Drachenfelsbahn je 1,52 kilometru a na této vzdálenosti překonává 220 metrů výškových. Maximální sklon tratě potom činí 200 promile, chcete-li dvacet procent. Rozchod kolejí je 1 000 mm. Ozubnice je použita Riggenbachova. A jedna zajímavost, pražce jsou ocelové (když si tedy uvědomíme, že je to v Německu, tak to až takové zajímavost vlastně není, protože tam bylo začátkem 20. století téměř 20 procent pražců ocelových).
Maxim Philipp, CC BY-SA 4.0
Zubačka Drachenfelsbahn s Riggenbachovou ozubnicí a ocelovými pražci. Ze čtyř dnes používaných německých ozubnicových železnic je Drachenfelsbahn nejstarší.
public domain
Zubačka Drachenfelsbahn byla dlouho provozována v parní trakci, až v roce 1953 byla trať elektrifikována stejnosměrnou napájecí soustavou 750 Voltů. Změna provozu z parního na elektrický však probíhala postupně, několik let jezdily na Drachenfelsbahn jak vlaky parní, tak vlaky elektrické. Parní provoz byl definitivně ukončen až 14. října 1958, kdy tam došlo k tragické havárii právě parního vlaku (kvůli vysoké rychlosti vlak po selhání brzd lokomotivy vykolejil). Předložená fotografie je naopak ze samého začátku zubačky, z přejímky jedné z prvních tam provozovaných parních lokomotiv, což byla velká sláva s papaláši na voze.
Bergbahnen im Siebengebirge / drachenfelsbahn.de
V provozu na Drachenfelsbahn se vystřídalo celkem osm parních lokomotiv. Tři vstoupily do provozu v roce 1883. Zbývajících pět v letech 1926 až 1929, nahradily tak tu trojici nejstarších.
Bergbahnen im Siebengebirge / drachenfelsbahn.de
Jedna z parních lokomotiv je vystavena v údolní stanici Königswinter.
Alf van Beem, public domain
První elektrický vůz pro Drachenfelsbahn vznikl přestavbou jednoho staršího vozu přípojného z jiné nedaleké zubačky Petersbergbahn, která ovšem už dávno neexistuje. Tento elektrický vůz byl provozován v letech 1953 až 1963 a nesl označení ET I.
Bergbahnen im Siebengebirge / drachenfelsbahn.de
Dodnes používané elektrické vozy v počtu pěti kusů, označené ET 2 až ET 6, byly uvedeny do provozu postupně v letech 1955, 1956, 1959, 1960 a 1979.
kismihok, CC BY-SA 2.0
Drachenfels (zřícenina vlevo) a Drachenburg (zámek vpravo). Než byla postavena ozubnicová železnice, museli návštěvníci zříceniny Drachenfels absolvovat náročnější výstup po svých.
Christian Feldmar, CC BY-SA 4.0
Zámek Drachenburg
Christian Feldmar, CC BY-SA 4.0
Zámek Drachenburg
salomon10, CC BY 2.0
Drachenfels v roce 1857, dávno před postavením zubačky Drachenfelsbahn. Komerční zázemí pro turisty na náhorní plošince pod zříceninou již v té době bylo, ale vrcholová stanice zubačky samozřejmě nikoliv. Podívejme se na posledních fotkách, jak se toto místo časem měnilo.
public domain
Drachenfels, rok 1901
public domain
Drachenfels v mnohem pozdější podobě, stanice zubačky je ve stínu vpravo.
Wolkenkratzer, CC BY-SA 3.0
Drachenfels, současná podoba
dronepicr, CC BY 2.0