Milníky v cestě na výsluní
Dnes patří brněnská továrna na balony mezi tři největší výrobce horkovzdušných balonů na světě (není-li dokonce už největším). Vstoupila na americký trh a mezi světovou balonářskou komunitou je již plně etablovaná s dodávkami do 55 zemí světa. V polovině roku 2023 se celkový počet vyrobených balonů pohybuje někde za číslem 2 200 kusů. Nicméně za tímto úspěchem je obrovský kus práce a některé milníky, které by bylo dobré vzpomenout. |
Co je z vašeho pohledu důležitým bodem ve vývoji továrny?
Já myslím, že základ úspěchu naší továrny, je výroba vlastní textilie. To rozhodnutí táty, udělat si textilku o dvou stavech. Všichni, a to tedy musím říct včetně mně, mu říkali, že je to nesmysl, že to nemůže udělat. On nevěděl, že to nejde a udělal to. S panem Keslarem dokázali vyvinout textilii, kterou nelze říct, že bychom použili dodneška, protože z té původní konstrukce tam už není nic, ale postupem neustálého zlepšování jsme získali konkurenční výhodu, kterou nemá nikdo z ostatních výrobců.
Důležitou součástí výroby vlastní textilie byl i zátěr tkaniny. Tkania samotná musí odolat teplotě až 124 st. Celsia. Ovšem její zátěr se testuje na mnohem vyšší teploty. Navíc musí stále zůstat neprodyšný. Ve spolupráci s Miroslavem Keslarem vyprojektoval Aleš Kubíček zátěrové zařízení tak, že modifikoval vyřazený stroj na zatírání filmových pláten.  Současná šicí dílna továrny Kubíček. Na stroji v popředí pobíhá střih jednotlivých dílů již řízený počítačem. |
Zajímavým bodem je i balon speciálních tvarů v podobě katedrály z roku 2003, jak náročná to byla zakázka?
Ta katedrála, to byla zakázka, která nás posunula neuvěřitelně dopředu. Celé to začalo tím, že zástupci kantonu (švýcarský kanton St. Gallen, pozn. red.) vyhlásili výběrové řízení. My jsme to vyhráli a tím jsme se dostali opravdu do podvědomí mezinárodní balonové komunity, protože najednou taková věc a Kubíček, Czechoslovakia, co to je? No, natrápili jsme se s tím neskutečně. Třeba najít správné těžiště, kde zavěsit přesně koš, tak to se opravdu přešívalo nadesetkrát, aby ta katedrála letěla rovně. A stejně se pak musela dovážit trochou písku pod věžemi. Dneska, kdybychom tohle nafoukli před továrnou, tak bychom to asi rovnou zase sbalili. (smích) Ale tehdy to byla opravdu zlomová věc.
 Projekt balonu speciálního tvaru – katedrála St. Gallen – rozšířila povědomí o schopnostech brněnské firmy na balony do světa. Rok 2003 Technické parametry: Rozměry skutečné stavby: výška 80 m, šířka 58 m, délka 103 m Rozměry létající katedrály: výška 31 m, šířka 15 m, délka 26 m Celkový objem horkého vzduchu: 3 100 m3 Hmotnost: 250 kg (jen textilní část, bez koše) Spotřeba textilie: 2,9 km Celková plocha malované grafiky: 1 600 m2 Délka švů: asi 4,3 km Spotřeba nití: asi 25 km Letové parametry: posádka: pilot + 1-2 pasažéři doba letu: se zásobou propanu 100 kg 1,5 až 2 hodiny délka letu: s omezením pouze na příznivé povětrnostní podmínky, zejména sílu (rychlost) větru zhruba 15 až 20 km výška letu: teoretická nad 5 km, prakticky by ve výšce nad 1 km byla pro pozorovatele možná záměna za Petrov nebo jinou katedrálu, proto bude této výšky dosahovat zřídka… rychlost stoupání a klesání: +/- 2 m/s zdroj: archiv Kubíček Factory s.r.o. |
Bez zajímavosti nejsou ani sportovní úspěchy, které balony Kubíček dosáhly. V roce 1998 vystoupal rakouský pilot Josef Starkbaum s běžným balonem o kubatuře 3 000 m3 do výšky 15 097 metrů. A za zmínku stojí i mistrovství světa z roku 1999, které vyhrál Američan Bill Arras. Mistrovství se konalo v Rakousku. Aby si závodník nemusel vozit z USA balon vlastní, požádal továrnu Kubíček o zápůjčku. Ti ovšem měli jen jeden obyčejný demonstrátor... |
