Když se podíváme na oficiální listinu světových rekordů FAI (Světové federace leteckých sportů, pozn red.), ne vždy nás hned napadne, abychom kromě dosažených výsledků zkoumali ještě jeden parametr, a tím je měsíc roku, kdy byl rekord zlomen. V drtivé většině jde v případě horkovzdušných balonů o leden či únor. Občas je tam i podzimní či jarní měsíc, kdy fouká a teplota je už spíš mírná.
Pro létání s horkovzdušnými balonu je zcela přirozené, že zlatým obdobím roku je pro rekordmany právě zima. Důvodů je několik. Tím velmi podstatným je termika, tedy stoupavé a klesavé proudy ohřátého vzduchu, které jsou naopak nepostradatelné pro piloty bezmotorových letadel. V zimě se zemský povrch neprohřeje a vzduch zůstává po celý den termicky klidný.
Kromě absence termiky je tu důležitým činitelem teplota okolního vzduchu, která zásadně ovlivňuje aerostatický vztlak balonu. A tedy ve výsledku i hmotnost nákladu, jakou je balon schopný unést. Velmi názorně se to dá zjistit třeba v mobilních aplikacích pro piloty horkovzdušných balonů, kde bývá k dipozici výpočet maximální možné zátěže pro daný let.
Kromě váhy jednotlivých komponentů balonu, množství paliva či nadmořské výšky startu a maximální letové hladiny dokáže s výslednou hodnotou ve finále zcela zásadně „zamávat“ právě teplota vzduchu na startu. Je obrovský rozdíl, jestli je kupříkladu 25 stupňů, 20 stupňů, nebo zda je to nula stupňů Celsia.
Nevýhodou chladného počasí je pak naopak nižší tlak propanu, který se může v teplotách kolem a pod nulou stát kritický pro výkon hořáku. Láhve je pak třeba tlakovat dusíkem.
Absolvovali jsme balonový let, který se (nejen) svojí dobou letu zcela vymykal běžnému vyhlídkovému letu. Byl zajímavý i z pohledu plánování, navigace či komunikace na radiových frekvencích s řídícími letového provozu. Více se můžete dozvědět v článku Pět neděl v balonu? Úplně stačí šest hodin z Vysočiny na Moravu a v posledním Technet podcastu: