Stavba balonu
Na začátku 80. let se nacházíme v době, kdy je v Československu na amatérské létání orgány pohlíženo s patřičným podezřením. Vše je podřízeno vojenskému dohledu a mladí letci jsou sdružování v aeroklubech, spadajících pod Svazarm (Svaz pro spolupráci s armádou). Balon, který není vidět na radaru, byl z pohledu strážců státní hranice považován za zvlášť nebezpečnou vstupenku ven ze socialistického „ráje“. Dokládá to i několik pokusů o útěk za pomoci vlastnoručně ušitého balonu, z nich bohužel valná většina, snad s výjimkou útěku dvojnásobného mistra ČSSR v cyklistice Róberta Hutyry, skončila neúspěchem či dokonce tragédií. Skupina nadšenců, kteří chtějí vlastnoručně ušít balon a létat, je tak samozřejmě okamžitě v hledáčku příslušných orgánů. Podle Petra Kubíčka inspirovala k balonovému létání někdy kolem roku 1980 skupinu brněnských trampů kniha Karla Vrchoveckého Lehčí než vzduch. Jeho otec, sportovní parašutista a plachtař Aleš Kubíček zároveň prý hledal alternativu létání někde mimo aeroklub, kde by nemusel neustále jen sloužit pracovní hodiny se sekačkou na trávu. V létě 1980 vnikla v Brně 114. ZO Svazarmu Aviatik klub. Skupina nadšenců zde sdružených musela čelit zásadnímu problému, kterým byl nedostatek informací o tom, jak balon postavit. S odstupem času lze konstatovat, že samotná výroba balonu nebyla nic proti tomu, co obnášelo získat patřičná razítka. V praxi to znamenalo dva roky papírování a tři měsíce výroby.  Technická dokumentace balonu AB1, kterou Aleš Kubíček začal zpracovávat v roce 1981 ještě jako zaměstnanec První brněnské strojírny. |
Kde získali členové Aviatik klubu plány a informace ke stavbě balonu?
Měli, řekněme, tři základní druhy informací: První byl pražský Balonklub, kde byl provozovaný Cameron. (Horkovzdušný balon britského výrobce Cameron provozoval Balonklub Praha od roku 1978, pozn. red.). Druhým zdrojem bylo to, že oni byli natolik drzí, že přes železnou oponu oslovili všechny tehdejší výrobce balonů a poslali jim žádost o plány. A kupodivu ti výrobci jim odpověděli. Byli tak ohromeni, že někdo za železnou oponou se chce věnovat jejich sportu, že je prostě podpořili. No, a třetí zdroj byl vlastní výzkum. Nejdřív si postavili model, nějak ho zkoumali a dali se dohromady s matematikem Milošem Puldou, který pomohl tátovi vytvořit základní teoretický model. Mimochodem z rovnic matematika pana Puldy vycházíme dodneška. A pomáhala jim i celá řada nadšenců.
Při stavbě balonu bylo ušití obalu jen jednou výzvou z mnoha. Na snímku členové Aviatik klubu testují ventilátor, který je potřebný pro naplnění balonu studeným vzduchem před zažehnutím hořáku a následným plněním vzduchem teplým. Brněnští aviatici využili ventilátor z chladiče nákladního automobilu IFA.
Jak se podařilo získat povolení pro stavbu balonu?
Nevím, jestli je to pravda, ale táta mi jednou vyprávěl, že jim všechno zamítli. Nabízeli třeba, že otevřou nový turistický segment, že to bude sportovní aktivita a nové vyžití mládeže, apod. Ale pak vymysleli, že budou cvičit parašutistické výsadky dětí z balonů. Protože letadlo je drahé na provoz, létá vysoko a rychle. Navíc je hlučné a toho se ty děti bojí, té výšky, hluků a rychlosti. To byl samozřejmě naprostý nesmysl, ale údajně to povolení na toto dostali.
Není bez zajímavosti, že matematik a programátor Miloš Pulda využil pro modelování balonu jeden z prvních počítačů na VUT Brno. Aleš Kubíček nakreslil první plány balonu v roce 1981 a následující rok se stal dokonce zaměstnancem Aviatik klubu, kde se konstrukcí balonů mohl věnovat naplno. V prostředí organizací Svazarmu šlo o velmi vzácnou anomálii. Aviatik klub byl činorodou organizací, která si na sebe dokázala vydělat např. mytím fasád či jinými výškovými pracemi. Aleš Kubíček také neváhal do kolonky účasti na politickém školení vyplnit účast 115 %, čímž zanechal politické pracovníky Svazarmu v němém úžasu. Klub z vlastních prostředků dokonce zakoupil starý mlýn v Sudicích u Boskovic, kde v roce 1982 probíhalo první testování modelu balonu, včetně tajných letových zkoušek na jaře 1983 bez vědomí příslušných úřadů. |
Model balonu o objemu 80 m3 na zahradě sudického mlýna. Za pozornost stojí i důmyslné lešení ze žebříků, jež dokládá praxi ve vykonávání výškových prací...
K čemu všemu sloužil model balonu, který známe z fotografií?
Na to já neumím odpovědět tak, abych nespekuloval, ale očekával bych, že potřebovali znát rozložení teploty po výšce, rozložení tlaku po výšce, protože to jsou věci, které potom potřebujete pro výpočet tvaru toho balonu. Aby nebyl nikde vrásčitý, aby se síly přenášely, jak se přenášet mají. Takže si myslím, že to později využili to, co naměřili na tom modelu. To byly hodnoty, které použili jako vstup do matematického modelu pana Puldy.
Jak dokázali dát dohromady takové množství výrobního materiálu?
V té době byla látka jen jeden ze zásadních problémů, protože nebylo nic. Ale tedy konkrétně látku vymysleli tak, že skoupili látku, určenou pro výrobu vojenských padáků. Ale tu, která neprošla vstupní kontrolou, čili pro výrobu padáků byla vyřazena jako nepoužitelná.
Stavitelé balonu museli vyřešit celou řadu problémů. Vedle samotného balonového obalu to byl především hořák, dále pak plynové láhve, ventilátor pro prvotní napuštění balonového obalu studeným vzduchem a samozřejmě koš.  První textilie, ze které brněnští aviatici začali šít balony byla na bázi nylonu. Navíc nekvalitního nylonu východní provenience. Někde zde leží kořeny toho, co dnes brněnské výrobce horkovzdušných balonů staví před světovou konkurenci - výroba vlastní balonová textilie, ovšem na bázi polyesteru se zátěrem vlastní receptury. |
Byla tato látka pro balony dostatečně kvalitní?
Pro aviatiky na zájmové létání to jakžtakž stačilo, tam si ušili další balon. Ale prodávat to jako regulérní výrobek to by nešlo. A tehdy došlo k tomu osudovému setkání, kdy se táta potkal s Mirkem Keslarem. Keslar byl vývojář padákových tkanin v Hedvě (národní podnik Hedva v Moravské Třebové, pozn. red.) a on tehdy tátovi řekl, zkus polyester. No a tak spolu vyvinuli první tkaninu, která se vyráběla v té Hedvě na bázi polyesteru. S Mirkem pak založili vlastní výrobu textilie. Mimochodem Miloš Pulda a Mirek Keslar, to jsou jména v balonářské komunitě naprosto neznámá, a přitom díky nim my vlastně létáme úplně stejně jako díky bratrům Kubíčkovým. (Alešovi a Ivanu Kubíčkovi, kteří společně konstruovali první balon OK-3010 pozn red.)
Balon OK-3010 První a před úřady utajené nafouknutí balonu OK-3010 v Sudicích u Boskovic v květnu 1983 Typ: AB1 Max. průměr: 16 m Celková výška: 22 m Objem: 2 200 m3 Vzletová hmotnost: 760 kg Užitečné zatížení: 280 kg (za podmínek MSA 10 stupňů Celsia) Dostup: 6 000 m Max. doba letu: 5 hod Letové omezení: lety dle VFR do rychlosti přízemního větru 7 m/s zdroj: archiv Kubíček Factory s.r.o. |
