"Díky novým technologiím se nemusíme spoléhat na tradiční organizace, jako je stát nebo firma," zdůrazňuje spisovatel a odborný poradce Don Tapscott. Podle něj totiž internet není jen souhrn stránek, aplikací, kliků, videí a obrázků. "Internet je globální platforma, která radikálně snížila náklady na vzájemnou spolupráci. To podle nás vede k ohromné změně v tom, jak se buduje jakákoli moderní organizace." Na toto téma napsal Tapscott spolu s Anthony Williamsem v roce 2006 knihu Wikinomika: Jak masová spolupráce změní úplně vše.
Ale podle Tapscotta už jsme dnes dále. Dnes už se nemluví jen o tom, jak internetové nástroje změní podnikání. "Po ekonomické krizi už se mluví o chybách v samotném systému, ve státech, v bankách, v samotném kapitalismu. Ptáme se špatné otázky. Samotnému průmyslovému věku došlo palivo," zdůraznil Tapscott na své přednášce na letošní Campus Party, kterou v Berlíně pořádala firma O2 pro mladé lidi se zájmem o inovace.
Vlády a autority bývají obvykle nejpomalejší, když přijde na adaptaci se novým technologiím
"General Motors, firma zosobňující zlatý věk průmyslového věku, málem zkrachovala. Finanční instituce jako Wall Street málem přivodily pád celého monetárního systému. Papírové noviny po celém světě krachují. Všechno, co je masové a nepřizpůsobivé, je dnes zastaralé." Tapscott rigiditu klasických institucí ilustruje na současných univerzitách: "Uvědomte si, že dnes máme ten nejlepší vzdělávací systém, jaký si lidé v 17. století uměli představit."
Internet umožní úplně nové principy a revoluční řešení
Virální šíření videí (viz předchozí článek o "Kony") nebo systémy jako Wikipedia ukazují, že staré struktury v nich nutně nehrají velkou roli. "Je to dobře? Je to špatně? Je to jinak. Dnes už se nehraje na poli národních států, ale na globálním poli," tvrdí Tapscott. A globální problémy je podle něj velmi těžké řešit národními nástroji, a dokonce i mezinárodní organizace. "OSN, G8 a další jsou sice nutné, ale čím dál více nedostačující."
Čím se vyznačuje nový web zaměřený na vztahy mezi lidmi? (Don Tapscott, autor bestelleru Wikinomics na Campus Party 2012)
A jaké jsou nové trendy a nástroje, které Tapscotta opravňují domnívat se, že revoluce je za dveřmi?
- Internet věcí - počítač už dávno není jediný nástroj pro přístup na internet. Kromě mobilů a tabletů to jsou i přehrávače, auta a brzy i domy a další přístroje. Nástroje jako Square a Stripe umožňují platby kdykoli a kdekoli.
- Rychlý internet - vytáčené spojení je minulostí, dnes je rychlý a mobilní internet samozřejmostí v čím dál více státech.
- Služby pracující s lokalitou - i když zatím se může zdát, že jde jen o "hry" typu FourSquare nebo utilitky typu Google Goggles, ale brzy půjde o mainstreamové nástroje proměňující naše chování.
- Webová platforma a její integrace - celé to obepíná a umožňuje web: "globální stroj, který nám umožňuje úplnou integraci všeho, co děláme."
To celé se setkává s demografickou revolucí. Dospěla generace dětí, které vyrůstaly celý život s digitální technikou. "Napřed jsem si myslel, že moje děti jsou geniální, jak snadno se naučily se všemi těmi digitálními vymoženostmi. Ale ony to zvládají skoro všechny. Říkám jim, že digitálština je jejich mateřským jazykem, zatímco já se ho musel doučit," vtipkuje Tapscott.
Globální touha po inovaci
Lidé narození mezi roky 1978 a 1997 mají touhu po inovované budoucnosti. "Neexistuje silnější síla, která by mohla nastolit globální změnu, než globální nástup digitální generace," říká Tapscott. "Už dávno nejde jen o randění na internetu. Jde o produkci a sebeorganizaci prostřednictvím internetových nástrojů."
Částečně to dokázal využít Barrack Obama při své první prezidentské kampani. "Navždy změnil způsob, jakým se vede politická kampaň. Ale dokázal sociální sítě využít také k tomu, aby změnil systém vládnutí, který jsme zdědili z 19. století," pokračuje Tapscott. "Ale to, co dřív trvalo celá desetiletí a století, to se teď může stát během měsíců." Na rozdíl od Malcolma Gladwella si Tapscott myslí, že sociální média skutečně mohou způsobit, nebo spíše kritickým způsobem podpořit reálné revoluce, nejen virtuální podporu. Sociální média podle něj sice nezpůsobila revoluci, kterou nazýváme Arabské jaro, ale urychlila a podpořila ji, dala mladým lidem nástroje srovnatelné s nástroji dostupnými dříve jen armádě.
Poučit se můžeme u ptactva - řídí se jednoduchými pravidly a výsledkem je neuvěřitelná míra spolupráce
Tapscott zdůrazňuje, že vlády a autority jsou obvykle ti poslední, kteří se změně poddají, chtějí totiž co nejdéle žít ve starém světě, ve kterém mají své jistoty a moc. To ale podle něj nebrání vzniku stovek a tisíců platforem, které umožňují spolupráci všech zúčastněných, bez ohledu na jejich národní příslušnost, majetek nebo organizační začlenění. Určující je jen ochota účastnit se. "Tohle není informační věk. Je to věk, ve kterém dokážeme propojit lidskou inteligenci a vytvořit globální vědomí." Podobně jako hejno špačků (video), i lidé podle Tapscota dokážou díky novým technologiím, otevřenosti a spolupráci dosáhnout nádherných výsledků.
Rozhovor: revoluce přijde, ale ozbrojené povstání nechci
S Donem Tapscottem jsem si po jeho přednášce sedl a položil mu pár otázek týkajících se revolučních možností nových technologií:
Zmínil jste, že tyto změny musejí přijít z pozice revoluce. Co tím myslíte?
Chci říci, že ty změny jsou revoluční, tedy velice zásadní. Nejsem ale zastáncem ozbrojeného převratu, jestli se tedy ptáte na toto.
Don Tapscott, autor bestelleru Wikinomics
Všechny tyhle technické vymoženosti a inovace jsou do značné míry podmíněné ekonomikou. Je jasné, že ne každá země si může dovolit investice do výzkumu, vše hodně závisí na armádním a korporátním výzkumu apod. Myslíte si, že skutečně může dojít k zásadní změně systému, když všechny tyto nástroje změny vycházejí tak silně ze současného systému?
Rozumím. Podle mého musí průmyslový věk skončit. Vše se nevyhnutelně musí proměnit na základě nově dostupných možností: vzdělání, vláda, ekonomika, řešení globálních problémů, demokracie. A v každém paradigmatu vždy platilo, že ti, co jsou u moci, odporují inovacím. Ale to neznamená, že by různé instituce nemohly prodělat změnu, nebo ji alespoň nějakým způsobem podporovat.
Například Evropská unie ukazuje, že ji toto téma zajímá. Už jenom tím, že podporuje akce jako Campus Party, to je skvělý krok pro podporu a stimulaci nadcházejících změn.
Je možné, že ti, kteří ze současného systému těží, doufají v částečnou, netransformativní změnu? Že doufají, že když změnu částečně podpoří, tak je nesmete a oni ji naopak mohou vytěžit? Takové to "tady máte píseček, hrajte si a nemluvte dospělákům do vládnutí"?
Je to možné. Jeden z důvodů, proč velké instituce podporují inovace, je rozhodně jejich obraz na veřejnosti (public relations). Dalším důvodem může být třeba zvědavost nebo důvěra ve změnu. Někdy se dokonce podporou mohou snažit o jejich zneškodnění. Motivací je mnoho.
Ale mně je úplně jedno, jaké jsou jejich motivace. Chci, aby udělali tu správnou věc a aby ji udělali v reálném světě, ne jenom naoko.
Zmínil jste transparentnost a dostupnost informací jako klíčový princip toho, jak může inovace změnit svět k lepšímu. Transparentnost jako taková ale může mít nepříjemný vedlejší efekt: zahlcenost informacemi. Vnímáte to jako potenciální problém?
Pro mě transparentnost znamená přístup ke smysluplným, důležitým informacím. Je třeba zpřístupnit informace těm, kterých se týkají, všem, kdo jsou zainteresovaní: zákazníci, občané, partneři, akcionáři apod. Klíčové je, aby to byly informace relevantní, takové, které mi pomohou, nebo takové, jejichž absence mi může uškodit.
To, co měl ministr k večeři, mě nezajímá, není to pro občana relevantní informace. To, že ho na tu večeři pozval lobbista, je. Takže rozhodně rozlišuji mezi transparentností pravou a falešnou.
Můj oblíbený autor, Neil Postman, který…
(přeruší mne) Ano, znám ho, a nesouhlasím téměř se vším, co kdy napsal. (směje se)
Výborně. Postman říká, že bychom měli být opatrní, když naše životy svěřujeme technice, protože technika může přinést víc problémů, než kolik jich vyřeší, a může celý proces neprůhledným způsobem odlidštit a vytvořit virtuální realitu.
Ano, rozhodně přináší technologie mnoho problémů. Ale s Postmanem mám zásadní problém. On totiž srovnává televizi a počítač. On zkrátka říká, že bychom měli trávit méně času před obrazovkami. No a já říkám, že televize je pravý opak počítače. Televize nabízí stejný program všem, neumožňuje interakci, je pro pasivního příjemce. Internet z vás ale dělá iniciátora, aktivního účastníka, spolupracovníka, uživatele. Postman se tomuto rozdílu bránil celých dvacet let.
Technologie samozřejmě řadu věcí narušuje. A to je pravda o jakékoli inovaci. Technologie se dá zneužít mnoha způsoby. Jedním z prvních využití řady nových médií ve své době (už od tiskařského lisu) byla vždy pornografie. První vědecký časopis vyšel až víc než 150 let po vynálezu knihtisku, ale sexu byly už tehdy letáky plné. Videokamera byla poprvé využita pro natáčení nahého těla. A s internetem je to stejné. Ale když se na to podíváme celkově, tak je internet neuvěřitelná a úžasná struktura pro vzdělávání, společenský rozvoj, sociální spravedlnost a proměnu celého světa.
Zmínil jste také, že systém vědy a výzkumu je dnes ve špatném stavu. Čím konkrétně?
Dám vám příklad. Farmaceutický průmysl dobře ilustruje, v čem spočívá problém současné vědy. Všechny společnosti za chvíli dojedou na něco, čemu se říká patentový útes (patent cliff). Ztratí čtvrtinu svých příjmů, protože jim vyprší mnohé patenty. A co mají dělat? Mají šetřit na papíru? Propustit třetinu lidí? Ne! Je potřeba změnit způsob, jak věda funguje. Je potřeba, aby výzkumná pracoviště mohla sdílet řadu prostředků, a také společně dělat řadu výzkumů.
Vědci by měli sdílet svá data, měli by sdílet i neúspěšné pokusy, to všechno může ostatním pomoci a celkově posunout poznání kupředu. Firmy a ústavy tak mohou sdílet základní výzkum a mezi sebou soupeřit až v tom pokročilém. To je změna, která musí nastat.
A to, jak vlády podporují vědecký výzkum, je také špatně. Řekněme, že jsem vláda a přerozděluji padesát milionů eur. Vyberu si jednoho ze stovek uchazečů a tomu dám obrovský grant. "S nikým nespolupracuj," řeknu mu. "A až dokončíš výzkum, nic nepublikuj, ale pěkně mi dej zpátky výsledky a já rozhodnu, co se může uveřejnit ve vědeckém magazínu. A ten to prodá univerzitám, které já jako vláda sponzoruji." Co je na tom špatného? Skoro všechno.
Podle mého je potřeba častěji využívat metodu soutěží a výzev (challenges). "Chci, abyste vyřešili tenhle problém. A kdokoli ten problém vyřeší, tomu dáme odměnu."
Co byste vzkázal našim čtenářům, kdybyste jim mohl vzkázat cokoli?
To je jednoduché. Kupte si moji knihu, kupte si jich co nejvíc. (směje se)
To jsem si naběhl. Děkuji za rozhovor.
