Stahování hudby do mobilů a přenosných audio (MP3) přehrávačů se pomalu, ale jistě stává většinovou záležitostí. Platí to především na západ od Aše, nicméně i u nás se tu a tam blýskne na lepší časy. Letos by měl otevřít internetový obchod s hudbou - iTunes Music Store. Tuzemský fanoušek může některé internetové hudební obchody využívat již nyní. Jak na to? To si přečtěte na Technetu v tomto článku. Otázku legálnosti kopírování hudebních nosičů jsme zodpověděli v tomto článku.
Podle mezinárodní organizace IFPI (International Federation of the Phonographic Industry) stoupl počet legálně stažených hudebních souborů nad 200 miliónů kusů za rok 2004. V roce 2003 přitom počet stažených tracků dosáhl pouze 20 miliónů kusů. Podle předběžných propočtů dosáhl trh s digitální hudbou hodnoty 330 miliónů dolarů a předpokládá se, že v letošním roce se jeho cena zdvojnásobí. Výroční zpráva IFPI uvádí, že počet internetových stránek nabízejících legální hudbu prudce stoupá. Oproti 50 jich je letos k dispozici již 230. Podle údajů Pew Inetrnet and American Life Project national survey také stále stoupá počet uživatelů, kteří již nakupují nebo nakoupili hudbu legálně. V USA je to 43 % z celkového počtu zákazníků stahujících hudbu z internetu. V roce 2004 to přitom bylo pouze 23 %.
Na internetu je téměř miliarda nelegálních skladeb
Přestože počet legálních downloadů roste, digitální pirátství zůstává podle IFPI, nahrávacích studií a filmových studí stále velkým problémem. Celkový počet skladeb nelegálně umístěných na netu ke stažení, oproti minulému roku mírně poklesl a to i přes masivní rozšíření kvalitního připojení k internetu. Odhaduje se, že na internetu se nachází 870 miliónů nelegálně nasdílených skladeb.
Zpráva IFPI dále uvádí, že sedm z deseti uživatelů (potencionálních zákazníků hudebních obchodů) si uvědomuje rozdíl mezi legálním a nelegálním opatřováním hudby. Bylo zahájeno 7000 akcí proti uživatelům, kteří domněle porušují zákon uploadováním souborů ke sdílení. Tyto procesy probíhají v Rakousku, Kanadě, Francii, Něměcku, Itálii, Velké Británii a v USA. V letošním roce má být tlak na domnělé piráty ještě větší.
Stahování hudby z P2P sítě není trestné
odpovídá JUDr. Dagmar Hartmanová - odbornice na autorské právo
1) Je samotné nabízení dat ke sdílení nelegální? Mohu např. nabízet ke sdílení mnou zakoupené hudební CD.
Ano, jedná se o porušení autorského práva a práv souvisejících. Pokud si pořídíte rozmnoženinu alba, kterou nabídnete ke sdílení ostatním uživatelům P2P sítě, pak není rozmnoženina pořízena v režimu rozmnoženiny pro osobní potřebu (§ 30 Autorského zákona - dále již jen AZ). Jedná se o neoprávněné rozmnožování a sdělování veřejnosti. Z pohledu autorského zákona se jedná o obdobu umístění rozmnoženiny na internetový server, jenom okruh možných návštěvníků je menší.
2) Je legální hudbu stahovat? Jsem povinen si předtím ověřit zda hudbu stahuji legálně ?
Ano, je to legální, pokud si tak pořizujete rozmnoženinu pro svou osobní potřebu (§ 30 AZ). Je-li otázka míněna tak, zda jste povinen si ověřit, zda ten, kdo hudbu zpřístupňuje, tak činí legálně, pak odpověď zní: ne.
3) Mohu být odsouzen jako „pouhý“ uživatel sítě P2P?
Je otázka, co rozumíte pojmem „pouhý“. Pokud si v rámci P2P sítě budete pouze stahovat pro svou osobní potřebu soubory, které budete ukládat na nesdílenou část disku počítače, pak se ničeho protiprávního nedopouštíte, protože pouze pořizujete rozmnoženinu pro svou osobní potřebu. Pokud ale v rámci svého sdíleného disku nabízíte ostatním účastníkům hudební soubory, pak neoprávněně užíváte (rozmnožováním a sdělováním veřejnosti) autorská díla (výkony výkonných umělců a zvukové záznamy).
Jsou P2P sítě legální?
Nejvyšší soud ve Spojených státech nyní rozhoduje o tom, zda odpovědnost za nelegální obsah ponesou přímo tvůrci jednotlivých P2P sítí. Kdo se zasazuje o to, aby trestně odpovědní byli programátoři, kteří vytvoří software prostřednictvím něhož je nelegálně sdílena hudba, filmy, hry a další data? Jsou to především nahrávací a filmová studia. Značně by se jim tím zjednodušil případný postih viníka a následné vymáhání škody. V současnosti je situace komplikována telekomunikačním tajemstvím. Studio zjistí nanejvýš IP adresu piráta, ale jeho totožnost nikoliv. Tu totiž zná pouze provozovatel sítě, který je, ale vázán mlčením dle telekomunikačního tajemství. Za prozrazení hrozí vysoké pokuty. Totožnost uživatele může tedy provozovatel sdělit až na příkaz soudu.
Požadavek, aby trestně odpovědný byl tvůrce sítě, však také není zcela na místě. Myšlenka sdílení dat je zcela legální a legitimní. A je samozřejmě věcí diskuze zda lze ve fázi vzniku sítě, nebo při jejím provozování účinně zabránit nelegálnímu sdílení dat.
Zda je legální vyrábět software určený k provozu P2P sítě, prozradila JUDr. Dagmar Hartmanová, odbornice na autorské právo:
"Samotná výroba softwaru nelegální určitě není. Pokud se týká šíření takového softwaru, pak samo o sobě také nebude porušením autorského zákona. Z USA jsou známy dvě na první pohled rozporná rozhodnutí, a to jednak ve věci „Aimster“, kdy bylo šíření software označeno za nepřímé porušení autorského práva, a jednak rozhodnutí ve věci „Kazaa“, kde naopak soud shledal, že šířením software ani k nepřímému porušení autorského práva nedošlo. Jedná se ale o případy dvou rozdílných typů P2P sítí. Z členských států EU je známo rozhodnutí nizozemských soudů ve věci Kazaa, kde šíření software nebylo posouzeno jako porušení autorského práva. "
Jak je z předchozího odstavce patrné, odpověď na otázku legálnosti P2P sítí není zdaleka vyřešena.
Empétrojky a jiná data nejen přes P2P
P2P také nejsou jediným místem, kde lidé sdílejí soubory. Celkem 36 miliónů američanů využívá P2P sítě, ale více než polovina z nich získává hudbu i např. prostřednictvím e-mailu nebo instant messaging programů (např. ICQ). Tento způsob využívá až 20 % zákazníků. Další cestou, jak získat či vyměnit hudební a jiné soubory, je kopírování z přenosných audio (MP3) přehrávačů (19 % uživatelů). Tímto způsobem jsou také eliminována nebezpečí spojená se sdílením dat přes P2P.
Situace u nás: Pirátství stále bují
Na situaci v ČR jsme se dotázali JUDr. Jaromíra Soukupa zástupce ředitele ČNS IFPI (Mezinárodní federace hudebního průmyslu - Národní skupina České republiky).
V ČR bylo k dnešnímu dni evidováno 1582 případů hudebního pirátství. Trestně stíháno bylo 246 pachatelů pro trestný čin porušování autorského práva dle § 152 trestního zákona. Zabaveno bylo na 800.000 kusů hudebních nosičů.
Soukup potvrzuje, že počet případů hudebního pirátství stále stoupá: "Dlouhodobě zaznamenáváme meziročně vzestupný trend a to ve všech sledovaných ukazatelích. Dlouhodobě zaznamenáváme meziročně vzestupný trend a to ve všech sledovaných ukazatelích. V roce 2003 to bylo 971 případů a v letošním prvním čtvrtletí již evidujeme již 435 případů."
Do popředí se dostává pirátství páchané prostřednictvím P2P sítí. Soukup k tomu dodává: "Lze s vysokou mírou jistoty předpokládat, že aktivity P2P pirátů mají v poslední době větší dopady na legální trh se zvukovými nosiči než ony klasické pirátské způsoby zejména hmotného rozšiřování pirátských rozmnoženin."
Můžete si kopírat hudební CD?
O hmotném rozšiřování a pořizování hmotných rozmnoženin jsme psali v článku: Můžete si kopírovat hudební CD pro vlastní potřebu?
"Vysoká míra latence této činnosti (P2P sítě ) bohužel neumožňuje shromáždit verifikovaná data. Nicméně předpokládáme, že ilegální stahování prostřednictvím P2P sítí může reprezentovat až 60 % pirátských aktivit vůbec a tomu odpovídá vliv této činnosti na legální hudební trh." upřesňuje Soukup.
Přesné údaje nejsou k dispozici, ale škody známe
Na otázku, kolik hudby se u nás z internetu stáhne ať legálně, či nelegálně, nedokázal Soukup odpovědět: "Hodnověrné údaje nejsou k dispozici, a to ani v celosvětovém či evropském měřítku. S ohledem na specifiku těchto pirátských aktivit, jejich vysokou latenci a s ní související relativní obtížností jejich odhalování, lze velmi obtížně stanovit konkrétní vliv a dopady na legální trh."
Je zajímavé, že přestože IFPI nedovede kvantifikovat počet nelegálních downloadů hudby, dokáže vyčíslit odhadované škody způsobené hudebním pirátstvím: "V roce 2004 byla statisticky vykázaná škoda bez mála 212 miliónů korun, v roce 2003 to bylo 174 miliónů korun," říká Soukup.
Příčiny hudebního pirátství spatřuje Soukup zejména v touze po zisku a v jisté neúctě k právu: "Příčiny hudebního pirátství v ČR jsou stejné u nás jako všude jinde na světě. Tou hlavní obecnou příčinou a kardinální motivací pirátů je vytváření nelegálního zisku pro pirátské výrobce a obchodníky relativně snadným způsobem. Ke specifickým příčinám pak patří nepochybně rozdílná úroveň obecné právní kultury a právní úpravy v jednotlivých zemích v oblasti autorského práva. V našich podmínkách přistupují některá česká národní specifika, jako je např. obecná neúcta až pohrdání právem, rozdílné fungování státních exekutivních orgánů při vynucování práva, v neposlední řadě pak je to i typicky české experimentátorství a kutilství."
Pirátství není jen o penězích
Značná část těch, kteří šíří nelegální hudební a filmové kopie, však není vedena touhou po finančním zisku. Zcela běžným jevem je bezplatná výměna či prosté darování filmů, hudebních nahrávek nebo programů. "Mezi mladými lidmi kolují stovky hudebních alb a filmů. Přitom nevím o nikom, kdo by za ně někomu platil," uvedl na naši otázku uživatel P2P sítě.
Velké části skutečných pirátů, tedy těch, kteří se organizují a aktivně podílí na šíření hudby, filmů, programů, nejde vůbec o peníze. Nelegální získaný obsah šíří například pro nabuzení svého ega. Usilují o to, aby film uvedli na internetu o měsíc dříve, než je jeho oficiální celosvětová premiéra. Ostatní šíří data prostě proto, že je to baví nebo to považují za jistý druh revolty. Nemalá skupina je i těch, kteří poskytují nelegálně získaná data prostě jen "z dobrého srdce".
Peníze hrají hlavní roli zejména v první fázi, při samotném získávání dat. Například ve chvíli kdy je potřeba zaplatit členovi štábu nebo akademikovi, který film ukradl za účelem zisku. Další šíření po internetu mezi hudební a filmové fanoušky je většinou bezplatné.
Situaci s rozšířeným pirátstvím u nás zhoršuje i fakt, že velká část hudebních alb a filmů není na našem trhu vůbec případně pouze se značným zpožděním, dostupná.
