První, čeho si na Zune všimnete, jsou na dnešní dobu poněkud robustnější rozměry. V ruce působí trochu jako cihla, čemuž kontrastuje příjemně nízká hmotnost (byť i tak je o 22,7 gramu těžší než 30GB iPod Video). Mohutnost je však spíše domnělá, dle mého ji vyvolávají ostřejší hrany přístroje. Ve skutečnosti je jen o málo větší než zaoblený iPod - konkrétně Zune nabyl o 8 mm na výšku a 3 mm na šířku. Hardware vyrobila společnost Toshiba, jde o modifikaci přehrávače Gigabeat S.
Seznamte se, Microsoft Zune
Tělo přístroje je zcela hladké, plast působí bytelně a odolně proti poškrábání - což by bylo oproti iPodu značné plus. Obslužné prvky se sloučily do kruhového křížového přepínače (nejde tedy o kolečko, ale šipky nahoru, dolů, doleva a doprava pro pohyb v menu), uprostřed je tlačítko „OK“. Po stranách tohoto centrálního ovladače jsou další dvě tlačítka: jedním spouštíte a zastavujete reprodukci, druhým „hopsáte“ o úroveň výš v menu či mediální knihovně.
Plochý multifunkční konektor na spodní straně přehrávače obstará nabíjení vestavěného akumulátoru a propojení s počítačem i domácím kinem.
Posledním ovládacím prvkem, který naleznete prakticky umístěný na vrchní straně vedle sluchátkového 3,5mm konektoru Jack, je posuvný spínač Hold, který uzamkne všechny ovládací prvky proti nechtěnému stisku.
Příjemná obsluha, bleskové reakce
Navzdory „cihloidnímu“ tvaru padne dobře do ruky, šikovně se pracuje i s ovládacími prvky, ani tlustší prsty nebudou mít problém.
Pozitivním zjištěním byly naprosto bleskové reakce přístroje na jakékoli pokyny. Procesor Freescale i.MX31L s architekturou ARM poskytuje dostatečný výkon pro všechny úkony přehrávače a ani elegantní „smooth“ grafika mu nečiní potíže.
Ovládání: co a jak
Logika ovládání vychází z rozhraní Windows Media Center a nutno podotknout, že i v tomto kapesním provedení je práce s ním přehledná a přímočará.
Všechny multimediální soubory jsou rozřazeny do knihovny a vyhledatelné podle jména autora či interpreta, názvu alba, žánru a dalších atributů. Videa jsou rozdělena na filmy a hudební klipy.
Přehrávání hudby
Pojďme se podívat, jakým způsobem se u Zune pracuje s hudební knihovnou a multimédii. Displeje jsem fotil z ruky, v nepříliš příznivém osvětlení, omluvte proto prosím sníženou kvalitu snímků.
K počítači se Zune připojuje pomocí USB rozhraní (protokol MTP). Předpokládá se použití Zune Software, Windows Media Playeru, případně Windows Media Center. Více o spojení s počítačem až v podrobném testu, který připravíme, jakmile se nám přehrávač podaří získat na delší dobu.
Přehrávač se dodává ve třech barevných provedeních - bílém, černém a hnědém. V prvních dvou vypadá velmi dobře, hnědá však patří na záhon či podlahu, nikoli na přehrávač. Aktuálně je k mání i limitovaná růžová edice (zřejmě pro pravé blondýnky).
1) Výchozí menu přehrávače. Vybrat si můžete hudební knihovnu, seznam videozáznamů, katalog fotografií, FM rozhlasový přijímač, sdílení hudby s jinými uživateli Zune a nastavení.
3) Během přehrávání zabírá většinu displeje grafika bookletu. Ve spodní části jsou informace o interpretovi, albu a názvu skladby z ID3 tagů a graficky znázorněné aktuální místo reprodukce. Přehrávač si poradí s formáty MP3, AAC, WMA a WMA Pro (jen dvoukanálová verze).
Muziku půjde nakupovat i v microsoftím hudebním obchodě Zune Marketplace.
2) Abecedně řazený seznam alb, doplněný o miniaturu fotky bookletu. Stačí najet na příslušnou položku, potvrdit a zahájí se přehrávání.
4) Přehrávací režimy jsou standardní (náhodný výběr, opakování, playlisty), netradiční je možnost odeslat skladbu do jiného přehrávače.
Poslech rádia, zobrazení fotek
1) Rozhlasový přijímač funguje v pásmu VKV, oblíbené stanice lze uložit do pamětí. V kategorii přenosných přehrávačů je nadstandardní funkce RDS - povšimněte si textových informací o stanici na displeji.
3) ... hledání konkrétních snímků usnadní i řazení dle data pořízení fotek (chronologicky).
2) Obrázky ve formátu JPEG můžete vyhledávat podle adresářů, ve spodní části displeje jsou k dispozici náhledy...
4) Slideshow s volitelným časováním lze pustit i ve „fulscreen“ režimu, plocha displeje je optimálně zaplňována.
Přehrávání videa
1) Abecedně řazený seznam hudebních klipů (případně jiných videí v záložce „movies“) obsahuje informace o názvu a autorovi. Přehrávač si poradí jen s WMV soubory, nicméně jeho software dokáže do tohoto formátu zkonvertovat leccos (MPEG4, H.264 ...).
2) Po jeho rozkliknutí se objeví podrobnější informace a lze spustit přehrávání klipu.
Přenášení souborů přes Wi-Fi
1) Velká inovace, od které si Microsoft hodně slibuje, je skryta po záložkou „community“. Zde si můžete s jinými uživateli Zune posílat přes Wi-Fi (ad-hoc) hudbu - tedy jen to, co DRM dovolí (zpravidla jde o omezení časové, počtu přehrání, některé skladby nelze nakupovat vůbec). Při rozhovorech s pracovníky Microsoftu jsem se dozvěděl, že nyní pracují i na nové specifikaci DRM, která by měla účinně chránit práva umělců, ale zároveň méně limitovat uživatele. Pokud se má opravdu rozjet komunitní sdílení hudby mezi Zune přehrávači, bude to více než nutné. Na snímku přehrávač vyhledává jiného Zune.
3) ... poté proběhne jejich „spáření“
5) ... po potvrzení proběhne samotný přenos.
2) Druhý přehrávač nalezen...
4) ... přehrávač příjemce multimediálního obsahu je dotázán, zda ho chce přijmout...
6) Ten je poměrně rychlý, po jeho dokončení je uživateli oznámeno buďto úspěšné uložení, případně odmítnutí zařazení do knihovny (pokud již soubor v přehrávači je).
Zvuk
Pro posouzení zvukové kvality jsem do přehrávače zapojil vynikající Koss KSC-35 a vypnul ekvalizér. Protože jsem neměl možnost naplnit přehrávač svými naposlouchanými skladbami, musel jsem se spokojit s demonstračním obsahem, který byl v showroomu Microsoftu připraven - a kupodivu nebyl vůbec špatný.
Zvuk lze označit jako vynikající. Byl frekvenčně vyvážený, bohatý, barevný, dynamický a plný. Rozhodně se řadí ke špičce v nabídce, patří do podobné skupiny jako Cowon D2 či Sony NW-A800.
Přehrávání videa je zcela plynulé, displej zobrazuje kvalitně, jen s trochu hrubší strukturou a méně saturovanými barvami. 320 x 240 pixelů opravdu není mnoho, dvojnásobek by přístroji slušel podstatně více. Je to škoda a jednoznačně slabé místo.
Podle informací ze společnosti nebyl v případě Zune kladen na hardware zásadní důraz - Microsoft chtěl především zkusit, jak na nové GUI budou reagovat uživatelé. A zatím jsou prý ohlasy velmi příznivé.
Celkově příjemné překvapení
Navzdory počáteční nedůvěře mne Zune během krátkého úvodního seznámení příjemně překvapil. Hezky se mi s ním pracovalo a potěšil mne výborným zvukem.
Žádný radikální soud a verdikt však zatím nevynáším - těch několik málo minut v redmondském showroomu rozhodně nestačilo na podrobné seznámení se všemi potencionálními nedostatky a problémy. Ty očekávám především při spolupráci s počítačem.
Pokračování snad příštěPokoušíme se do redakce získat jeden testovací vzorek, jakmile ho budeme mít k dispozici, připravíme podrobnou recenzi. |
| Microsoft Zune (oficiální údaje) | cena: cca 249 USD |
|---|---|
| kapacita: | 30 GB (1,8" HDD) |
| rozměry (š x v x h): | 61 x 112 x 14 mm |
| hmotnost: | 158,8 g |
| displej: | 3" (7,6 cm), 320 x 240 pixel, QVGA, 65 tisíc barev, 16bit rozlišení |
| normy TV výstupu: | PAL, NTSC, ACP |
| baterie: | 800 mAh, 3.7 V, Li-ION |
| výdrž na baterie: | 13 - 14 hodin hudba (kombinovaně s Wi-Fi), 4 hodiny video |
| nabíjení na 90%: | 2 - 3 hodiny |
| CPU: | Freescale i. MX31L |
| RAM: | 512 MB Mobile SDRAM 133 MHz |
| D/A převodník: | 24-bit, 48 kHz |
