"Je pravda, že já jsem takovou situaci pěkně dlouho nezažil," usmívá se 31letý člen slovenské reprezentace, který v minulých pěti letech posbíral s Českými Budějovicemi čtyři mistrovské tituly. "Ale pořád věřím, že můžeme Liberec ještě pořádně potrápit. Nedělní zápas bude v televizi, přijde hodně lidí. Chceme si to užít."
Jste ze stavu 0:2 na zápasy, který jste si přivezli z Liberce, rozčarovaní?
To ani ne. Bez Mira Čajana, který je naší velkou údernou silou, jsme to měli hodně složité. Rozčarovaní jsme spíš z toho, že onemocněl. Vypadl nám ze sestavy v tu nejnevhodnější chvíli. Na konci základní části jsme totiž hráli dobrý volejbal.
Jak velká je šance, že se Čajan na smeč už v neděli vrátí?
V pátek už začal trénovat, tak uvidíme, zda se dá stoprocentně do pořádku. Měl chřipku, vysoké horečky. Už podruhé za poslední dva týdny bral antibiotika, předtím nemoc asi úplně nevyléčil.
Oba liberecké zápasy skončily 1:3 na sety. Ale dá se říct, že v prvním utkání jste byli k vítězství blíž?
Vím, že na kdyby se nehraje, ale věřím, že s Čajanem bychom jej možná vyhráli.
V čem jste za favoritem zaostávali?
První den nám moc nevycházela podání, přišli jsme do haly teprve hodinu před zápasem a bylo to znát. První set jsme si pokazili sami. Vyhráli jsme jen ten třetí, ale porazit jsme je mohli i ve druhém a čtvrtém, které skončily nejtěsnějším rozdílem.
Druhý zápas byl horší?
Se štěstím jsme zvládli první set, ale pak už jsme platili daň za to, že dostali víc prostoru mladí kluci, aby si osahali play-off. Liberec začal dobře a my jsme se nedostali do tempa. Měli jsme jednatřicet nevynucených chyb, kdy jsme míče zahráli do autu. A Liberec měl dvojnásobný počet úspěšných bloků. To všechno se projevilo.
