„Bohužel jsme doplatili na zdravotní problémy klíčových hráček, bez nich moc nešlo pomýšlet na úspěch,“ připomíná trampoty dvojice Doležalová, Měrková. Kromě nich připomínal brněnský celek školní soubor. A to bez nadsázky. „Hráčky byly z velké části středoškolačky,“ podotýká Wiesner.
Čekání na návrat na „bednu“ se tak protáhlo na pět let. Brňanky zatím na dřívější pozice nedovedli ani koučové z ciziny – na práci Američana Andrého Gonzáleze v uplynulé sezoně navázal Ital Bruno Napolitano.
„Je pravda, že zahraniční trenéři to mají v Česku těžké, a nejde jenom o problémy s komunikační bariérou. Oba dva jsou odborníci a naše výsledky ne úplně odpovídají jejich kvalitám,“ oznamuje Wiesner.
Experty z ciziny podle něj limitují skromné tuzemské podmínky. „Jsou zvyklí se soustředit jen na volejbal, což jim umožňuje kvalitní zázemí a realizační tým. U nás je volejbal pouze poloprofesionální. Ale jsem strašně rád, že můžeme představy zahraničních trenérů poznat a zkusit s tím něco udělat. Navíc progres mladých hráček ukázal, že pan Napolitano kvalitní trenér opravdu je, budeme jednat o další spolupráci,“ sděluje královopolský šéf.
K vytouženému průlomu je však třeba namíchat ideální směs také na hřišti. „V poslední době se nám nedaří udělat ten správný mix, pokaždé se nám vymstí nějaká slabší pozice. Dvě sezony zpátky nám chyběla úderná síla, tu jsme letos s Měrkovou získali, ale postrádali jsme zase větší kvalitu a zkušenosti na rozehrávce,“ bilancuje Wiesner.
Přesto věří, že k medaili schází Brnu jen kousek. „Chceme tým víc zprofesionalizovat, aby se opíral o víc hráček,“ nastiňuje plán.
