Kanon umí pálit míče do různých směrů, s různými rotacemi či odlišným důrazem. Pro libero, což je post, na kterém byla Chlumská (tehdy pod dívčím jménem Tomanová) ve své době špičkou v celé Evropě, je reakce na podání prakticky klíčovou dovedností.
„Ve volejbalu je přihrávka (dříve příjem) nejtěžší herní činností,“ říká trenér Miroslav Čada, který Chlumskou dříve dlouho vedl v KP Brno a později v Prostějově.
Pro mrštnou hráčku nebylo odehrání soupeřova servisu nikdy problémem. Potřebuje si však zajistit, aby tomu tak bylo i nyní, kdy se do hry vrací po tříleté pauze a devět měsíců po narození syna.
A tak na sebe brzy 36letá Chlumská, jejíž první část kariéry se uzavřela v roce 2015 a nová teď začíná, nechá střílet jeden míč za druhým.
„Ta jistota tam úplně hned být nemusí,“ říká Čada o někdejší juniorské mistryni Evropy, která má za sebou dva extraligové zápasy. Vzhledem k tomu, že Chlumskou zná jako žádný jiný trenér, však věří: „Cit pro míčové hry měla Markéta vždycky, postavu má výbornou. Její zapojení do hry bude rychlejší, než by bylo u ostatních po takové pauze.“
Přesně to si od Chlumské slibuje i brněnský trenér Marek Rojko. Poprvé se s bývalou desetinásobnou vítězkou extraligy bavil o jejím případném návratu vloni v listopadu; to měla za sebou nejen porod, ale i prvních pár nabídek.
„V těhotenství mi chyběl pohyb. Měla jsem čas přemýšlet. V tom mě oslovilo několik trenérů, což mě překvapilo, že zájem i po pauze a přes můj věk tam je. Vnímám to tak, že v extralize je teď asi větší problém na postu libera, tak se trenéři snažili tuto díru zalepit. Mě to motivovalo. Řekla jsem si, že se rozhodnu to vyzkoušet,“ ohlíží se Chlumská.
Trénovat začala napřed sama, poslední dva měsíce už je i s KP Brno. Tedy s družstvem, v němž v roce 2015 končila.
„Oproti tomu týmu, který zde byl před třemi lety, je tento ambicióznější. Hráčky jsou cílevědomé, což se mi samozřejmě líbí,“ usmívá se.
Jak říká Rojko: „Díkybohu je tu ten dar u hráček, které něčeho ve sportu dosáhly, že nechtějí jen hrát, ale stále i být úspěšné.“ Což je přesně příklad Chlumské. Patnáct let byla zvyklá hrát na vysoké úrovni, ať už v Brně, v Nizozemsku, nebo v Prostějově. Do horních pater českého volejbalu by se ráda vrátila.
První předpoklad je splněný, KP Brno je v extralize třetí. Ten druhý je sice dílčí, ale taky důležitý: krátce po návratu už Chlumskou čekají vrcholné partie, napřed ve finálovém turnaji Českého poháru a pak v Poháru CEV s Jekatěrinburgem.
K zařazení do provozu jí nahrává i znalost míčů, s nimiž se hraje. Ačkoliv i volejbal jde cestou, kterou se s „plachtícími“ balony vydal třeba fotbal, a snaží se špičkovým hráčkám přihrávku ztížit, typ míčů je v extralize stejný jako dřív.
„Zvykla jsem si na ně rychle,“ soudí Chlumská.
Dobře je však na tom hlavně fyzicky. Což může být pro někoho tak brzo po porodu překvapení. „Tělo ženy se přece jen mateřstvím hodně změní,“ upozorňuje zkušená volejbalistka. Když však v týdnu absolvovala povinné zátěžové testy na kole, překvapila sebe i ostatní. Výsledky byly lepší než dřív.
„Když si nastavíte nějaký řád, začne vás tělo poslouchat dost rychle,“ ověřila si.
