V minulé sezoně dotáhla Krempaská volejbalistky Sokola Frýdek-Místek k historickému úspěchu, do finále extraligy. „Zatím ale moc zkušeností nemám, vždyť trénuji teprve třetí rok,“ říká sama o sobě.
Jak jste se vůbec k reprezentaci dostala?
Oslovil mě pan Lébl (šéf volejbalového svazu - pozn. red.). Vzala jsem si měsíc na rozmyšlenou, a pak jsem mu zavolala, že za určitých podmínek bych to zkusila. Vůbec mě ale nenapadlo, že by mě správní rada schválila.
O jaké podmínky šlo?
Chtěla jsem, aby asistentem zůstal Tomáš Kulhánek, který byl u reprezentace už se Stanislavem Mitáčem.
Jak se v nové roli cítíte?
Mám teď hlavu plnou starostí, jak všechno zvládnu.
Povedete dál i Frýdek-Místek?
Na tom se nic nemění. Už jsem se o tom bavila s šéfem klubu i s hráčkami. Slíbila jsem, že do konce sezony u družstva zůstanu a pokusím se s ním dosáhnout co nejlepšího výsledku. Pak ale nebudu moci obě funkce dělat. Frýdek-Místek vedu skoro sama, bez asistenta, takže pokud bych byla s reprezentací, neměl by mě kdo zastoupit.
Už víte, co vás v nejbližší době s národním týmem čeká?
Na jaře bude kvalifikace mistrovství Evropy, která se losuje tuto sobotu. Nyní budu především chtít navázat kontakt s hráčkami v zahraničí. Budu se snažit přemluvit je, aby se vrátily do reprezentace, aby jí pomohly k návratu do Evropy.
Co podle vás nejvíce chybí českému ženskému volejbalu?
Hráčkám scházela motivace reprezentovat. Ty nejlepší se z národního týmu omlouvaly. Ráda bych, aby se jim zase chuť reprezentovat vrátila. Neříkám, že v domácí soutěži nemáme volejbalistky do národního týmu, také tady jsou, jenže ještě nemají dostatek zkušeností.
A herně? V čem české volejbalistky zaostávají za světem?
Viděla jsem letošní mistrovství Evropy a jsem přesvědčena, že náš volejbal není o tolik horší, než ten, co předvádějí nejlepší celky. Chybí nám větší kolektivní pojetí. To je to, oč se snažíme i ve Frýdku-Místku.
