Pravý Ital je ochoten jet za dobrou večeří i přes padesát kilometrů a to nemluvím o pozdních hodinách, kdy se taková večeře servíruje.
Občas přijde některý z mých italských spoluhráčů s tím, že slyšel o výborné pizzerii: "tady kousek, jen půl hodinky cesty autem." Vždycky se nadchnu, že vyzkouším a uvidím něco nového v blízkém okolí. Po chvíli mi sice dojde, že kousek a půlhodinka neznamená pro každého to samé, a že pokud se domluvíme na půl osmou, tak vyjedeme nejdříve tak ve čtvrt na devět, nicméně lákadlu výtečné večeře stejně neodolám.
Když se nám tedy podaří vyjet po deváté večer a klikatými serpentinami mezi umbrijskými pahorky bloudíme potmě jenom hodinku, můžeme si být jisti, že o půl jedenácté budeme mít večeři na stole.
Pro italské stolování je typické větší množství chodů o menších porcích, které ovšem nikdy nevynechává jeden chod "pasty", neboli těstovin. Ty jsou nejčastěji v úpravě "arrabbiata", což je trochu podobné v Čechách známým boloňským těstovinám.
Ale abych nepředbíhal; začínáme vždycky "antipastem", neboli předkrmem.
Jako milovník masa si téměř pokaždé objednám talíř různých salámů "affettati misti", nebo fantastické čerstvé "prosciutto crudo" někdy v kombinaci s výbornými sýry, ale ty většinou nechávám své přítelkyni.
Pak by měla správně následovat porce těstovin v jednoduché úpravě, případně taky "riso", což se dá trochu srovnat s českým poněkud rozvařeným rizotem.
Ovšem pak už následuje hlavní chod "secondo". Pokud zrovna nejsme v nějaké vyhlášené rybí restauraci, tak si nechám udělat "fileto", neboli bifteček, pěkně "a sangue", neboli krvavý.
Masa tu připravují většinou s přílohou čerstvé, vařené nebo grilované zeleniny, nebo s překvapivě jednoduchými výtečnými omáčkami. Takže můj oblíbený bifteček si dávám nejčastěji s omáčku s balsamikovým octem a když mi zrovna jako příloha nestačí znamenitá grilovaná cibule, objednám si obyčejné pečené brambory.
Abych trochu zklidnil chuťové buňky, musím si na závěr dát zmrzlinové "tartufo bianco", krémovové "tiramisu" nebo smetanovou "panna cotu".
Během celé večeře pochopitelně popíjíme výborné červené víno. Loni jsem holdoval především toskánskému Chianti, ale letos už ochutnávám více značek z nejrůznějších oblastí. K mým oblíbeným momentálně patří sicilské Nero d´Avola. Nicméně k běžnému obědu v naší oblíbené restauraci si dávám dobré místní stolní víno.
To musím Itálii rozhodně taky přičíst k dobru, že jsem si odvykl popíjet pivo ve větším množství. Ne, že by víno bylo zrovna dietní nápoj, ale faktem je, že se po něm netloustne tak, jako po pivu.
Neznamená to ale, že bych zanevřel na dobré české pivo, možná právě naopak. Vychutnávám si ho v menším množství při zvláštních příležitostech.
Líbí se mi tu velký výběr různých typů restaurací, pizzerií nebo osterií. Podle toho, na co máme zrovna chuť vyrážíme buď do nějaké výborné restaurace v centru, do sympatických pizzerií, kde dělají pizzu většinou neapolského typu, do čínsko-japonské restaurace, kde si přítelkyně pochutnává na sushi, a nebo taky do McDonalds, když mám potřebu pořádného hamburgeru.
Nejvíce času ovšem trávíme v docela obyčejné restauraci "Orto del Frate", která jako by patřila perugijským volejbalistům a fotbalistům. Majitel, vášnivý fanoušek snad všech sportů, nám udělal sympatické ceny na veškeré jídlo a pití, takže tam chodíme vlastně všichni skoro každý den na oběd a někdy i na večeři.
Ale abych nevyvolal mylný dojem, že si tady pořád užíváme. Během týdne je to pochopitelně trošku volnější, ale jakmile se blíží zápas, obědváme, svačíme a pak i večeříme všichni společně, a to pokrmy dobře kaloricky a nutričně vyvážené.
Většina hráčů má také trochu hrůzu z našeho atletického trenéra. Pravidelně nám totiž měří hmotnost a procenta tuků v těle. Když někdo o pár kilo vybočí, chystá se na něj výživnější trénink v posilovně a hlavně nepříjemná zónová dieta.
V listopadu jsem se ocitl v ohrožené skupině i já. Nechtěl jsem věřit svým očím, když jsem dostal rozpis diety sestavené přesně pro mé potřeby. I když jsem už loni uměl italsky docela dobře, musel jsem si vzít k ruce slovník, abych se zděšením zjistil, že mám jíst oves, ječmen, pohanku a spoustu dalších divných věcí. Naštěstí jsem tuto nepříjemnou dietu nemusel dodržovat dlouho.
|
reklama |
Za dva roky jsem si oblíbil nejvíce rockový klub Rock Castle, kde každé úterý hrají dnes již moji kamarádi, a kde se vždycky spolehlivě odreagujeme.
Jestli občas vyrážíme se spoluhráči, tak skoro pokaždé vítězí v Perugii oblíbený Velvet Fashion Café, kde to většinou připomíná módní přehlídku. A tak i díky návštěvám klubů jsem se začal zajímat o módu a kvalitní oblečení. Protože móda je vedle jídla rovněž nesmírně důležitou součástí každodenního života v Itálii.
