Co jste prožíval při sledování Ligy mistrů na dálku?
Já jsem říkal vždycky, že je horší se na volejbal dívat, než ho hrát. Samozřejmě jsem měl u televize obrovský stres, protože všechny ty chyby, které se dějí, si víc uvědomujete a vidíte jich víc než na hřišti. A hlavně jsem měl hrůzu z těch chyb, které jsme dělali, takže jsem se chytal za hlavu… sprostý jsem samozřejmě nebyl, ale myslím, že jsem to s klukama prožíval víc, než kdybych byl sám na hřišti.
Čím vás hráči Karlovarska potěšili a v čem měli rezervy?
Gratuluji klukům k tomu prvnímu setu v soutěži, to je jasné. Potěšilo mě, že se vyhrál v každém zápase aspoň jeden set. Na druhou stranu nejsem žádný fanoušek, který by s tím byl spokojený.
Co konkrétně vás trápilo?
Přišlo mi to málo, protože všechny ostatní týmy byly oslabené. Například Trento bylo bez nahrávačů, univerzál hrál na nahrávce, na jeho postu pak nehrál ten hráč, který měl. Proti nim se mělo urvat mnohem víc, ale my jsme se nedostali ani do vyrovnané koncovky setu, o to víc to bolí. A začátek proti Friedrichshafenu, tam se podepsala obrovská nervozita všech hráčů. V půlce setu dostat pět es a asi sedm nevynucených chyb, takhle se zápasy nezačínají.
Dovolte mi otázku na tělo: Jak kvalitní by byl výkon Karlovarska, kdybyste nahrával vy?
Je úplně jedno, jak by to vypadalo, kdybych tam byl já. Byl tam Holanďan, který je hvězda národního týmu, z mého pohledu je to posila pro klub. Hrál v Modeně v nejlepší lize světa. Teď dostane trochu času, ta Champions League se hrála po jeho týdenním trénování s týmem, takže se nějaké věci z jeho strany daly omluvit. Ale teď už by to mělo být stoprocentní. Ten tým se nemůže cítit oslabený, v lize by teď měli kluci všechno vyhrávat. A jestli ne, tak ode mě dostanou pokuty (úsměv).
Do Trenta vás nepustilo zranění. Jakého je charakteru?
Jde o natržený lýtkový sval. A z jedné čtvrtiny poškozený, to je podle doktora docela dost.
Jak probíhá léčba?
Rekonvalescence je dlouhá. Podle lékaře potřebuje svalové zranění čas, nedá se to zrychlit. Je potřeba mít minimálně šest týdnů klidu, aby to srostlo, aby se tam vytvořila jizva, která bude pevná, protože každé její narušení vytvoří další jizvu a už to nebude tak pevné a pružné.
Co nastane po těch šesti týdnech?
Teprve potom se začíná cvičení, zatěžovací rehabilitace, takže myslím, že začnu až od nového roku nějakým klusáním, pobíháním. Do posilovny samozřejmě chodím, můžu normálně posilovat horní část těla, břicho, záda, v tom problém není.
Kdy vás tedy volejbalový fanoušek zase uvidí?
Já jsem na hale skoro pořád, na zápasy taky chodím. Takže kdo bude chtít, ať přijde, až nám zase vláda dovolí, že lidi budou moct přijít do haly, můžeme se tam vidět.
A kdy budete hrát?
To nechám na doktorovi. Uvidíme, jak se to bude rychle hojit, jestli tam nebude nějaký problém. Nebudeme si dávat časové limity, abychom to nezakřikli.
