Začínáte v Jihostroji třetí sezonu, což u vás není běžné, většinou v jednom klubu tak dlouho nezůstáváte. Dalo by se říct, že už jste tu zakotvil?
Tak bych to neřekl. U toho se mi vybaví, že bych měl někde zůstat delší dobu, a tak já to zatím necítím. I když si myslím, že pro týmy i hráče je obecně lepší, když hrají na jednom místě delší dobu. Já jsem však v žádném klubu nehrál déle než dva roky. Jenže tím, jak naše uplynulá sezona v Jihostroji byla úspěšná a vedení bylo asi se mnou spokojené, protože z jejich strany přišel návrh na prodloužení smlouvy, nebyl důvod tentokrát nic měnit. Ale jako zakotvení to neberu, protože si myslím si, že ještě nejsem v tom věku, abych už mohl pomalu dohrávat kariéru.
V budějovickém týmu budete tedy už „přesluhovat“. Proč zrovna na jihu Čech?
Už od doby mých začátků u volejbalu byly Budějovice týmem, kam jsem se chtěl dostat. Ale přišel jsem do Jihostroje až potom, co jsem si prošel řadu jiných klubů a získal nové zkušenosti. Po mé první nepovedené sezoně naopak přišla ta, ve které jsme vyhráli skoro všechno. Možná bych se rozmýšlel jinak, kdybych třeba nedostával prostor na hřišti.
U týmu zůstal i talentovaný univerzál Marek Šotola, se kterým jste se na postu střídali. Možná se dá předpokládat, že Šotola bude v další sezoně hrát ještě více, než tomu bylo doposud.
S tou situací, že budeme dostávat plus minus stejný čas na hřišti, jsem byl seznámený už před začátkem tohoto ročníku. Byly tam určité věci, se kterými jsem nesouhlasil. Občas podle mého nehrál ten, který byl zrovna lepší. Ale musel jsem to přijmout, i když to bylo pro mě hodně psychicky náročné. Pokud bych hrál jinde, tak bych zřejmě neslezl celou sezonu ze hřiště, ale tady máme výborného mladého univerzála. Ať je to, jak chce, tak jsme konkurenti, bereme tomu druhému práci, i když si samozřejmě v týmu pomáháme třeba tehdy, když se jednomu z nás opravdu nedaří. A to vytváří zdravou konkurenci v mančaftu, ale to není jen o mě s Markem, ale i o blokařích nebo smečařích.
Vyhráli jste Český pohár, extraligový titul a v sezoně jste prohráli celkem jen šest zápasů. Dalo by se na uplynulém ročníku najít něco negativního?
To asi ne, ale už se koukám dopředu. Vyhráli jsme desátý titul v historii klubu, ale nesmíme zpohodlnět. Pořád bychom měli na sebe klást ty největší nároky.
Už máte za sebou angažmá v Turecku a Belgii. Jak na ty roky v zahraničí vzpomínáte?
Do Belgie jsem šel poměrně mladý. Tehdy jsem si myslel, že volejbal hrát umím, ale hned jsem zjistil, že to je velká dřina. Ten, kdo si cizinu nezkusil, tak si myslím, že nemůže mít ponětí o tom, co sport opravdu znamená. Mně to dalo hrozně moc. Být v zahraničí je náročné i na psychiku, jste tam vlastně pořád sám. Ale na druhou stranu, dostat se do zahraničí byl můj sen a za ním by si měl jít asi každý hráč. Možná se ještě pokusím se do ciziny dostat.
Filip Křesťan (31 let)Volejbalový univerzál, který měří 202 centimetrů, se narodil v Příbrami. Na střední škole vystudoval obor mechanik a elektronik se zaměřením na zabezpečovací zařízení. Už v 17 letech podepsal první profi smlouvu a v tom samém roce si v Příbrami odbyl první extraligový zápas mezi dospělými. Odtud se stěhoval do týmu do Prahy, následovalo roční angažmá v Belgii a následně v Turecku. Před příchodem do Českých Budějovic hrál dvě sezony v Kladně. Na kontě má tři reprezentační starty a jeho největším sportovním úspěchem je extraligový titul s Jihostrojem. |
Navíc život v Turecku je také odlišný od toho, na co jsme ve střední Evropě zvyklí.
Člověku to dojde až ve chvíli, když zjistí, jaké věci jsou pro nás běžné. Třeba internet na pokoji. Samozřejmě, že o mě bylo dobře postaráno, ale hodně jsem toho v Turecku procestoval a viděl jsem, jak tam někteří lidé žijí. Na dovolenou je Turecko asi fajn, ale život tam bude těžký.
Mistrovská sezona vám skončila sice před pár týdny, ale vy sám už opět trénujete. Máte rád posilovnu, což není mezi profesionálními sportovci zase tak časté.
Je to věc, ke které si každý musí najít kladný přístup. Samozřejmě mě baví i jiné sporty, v létě jsou to různé volejbalové turnaje, kolo, nebo teď se chceme s přítelkyní vrhnout více na tenis.
Individuální příprava dnes už k vrcholovému sportu patří. Dokážete si bez ní představit volejbalovou sezonu?
Spousta hráčů to nevidí, ať už je fáze dovolených, nebo přípravy, musí se něco dělat. Řada sportovců nemá takový luxus jako my volejbalisté, kdy máme dva měsíce volno a bez tréninků. Ze začátku kariéry jsem si myslel, že si fakt můžu odpočinout, ale pak mě to vytrestalo. Po dvou měsících bez tréninku a volejbalu jsem pomalu nemohl přelézt přes síť. Pokud se chtějí sportovci někam posouvat, měli by makat i v létě. Já začal už teď, abych znovu posílil svalové partie, které mě trápily ve finále. Byli jsme v posilovně třeba i teď na dovolené.
Vděčíte své cílevědomosti za to, kam jste se dostal?
Určitě ano. V některých věcech jsem byl na sebe až moc tvrdý, ať už to bylo třeba jídlo, nebo životospráva. Snažil jsem omezit alkohol úplně na minimum a myslím si, že mě tehdy měli někteří kluci možná i za vyvrhele. Jenže já to dělal jen kvůli tomu, abych se cítil pohodlně. Možná to bylo i tím, že po mojí první a neúspěšné sezoně v Jihostroji jsem chtěl hodně věcí změnit, aby to pak fungovalo lépe.
Jak se vám žije v Českých Budějovicích? Sledujete události ve městě a další sporty?
Budějovice jsou asi nejhezčí město, kde jsem kdy hrál. Lidé jsou tu fantastičtí. A samozřejmě, že se o spoustě dalších věcí v šatně bavíme, ať už to byly události okolo nové haly, a podobně. Sledujeme i jiné sporty, fotbal, a chodili jsme také na hokej. Nesnažíme se s přítelkyní sedět jen doma, rádi vyrážíme do města a poznáváme kavárny a podobně. Tu další sezonu tady se budeme dál snažit objevovat nová místa, nejen v Budějovicích ale i v celém kraji.
