Při loňském angažmá v brněnském KP poznala Kristýna Boulová na vlastní kůži, jak náročné je spojit roli matky a vrcholové volejbalistky. Zvlášť, když balon přes síť „práská“ i její manžel Ondřej a babičky mají stovky kilometrů daleko.
„Přišla chvíle, kdy jsme začali padat na ústa,“ neskrývá Boulová. „Profesionální sportovci potřebují nějaký režim a odpočinek, což je s dítětem těžké skloubit. Oba jsme byli dost zapřažení.“
A tak jí v hlavě začala hrát myšlenka, že by to třeba šlo zařídit jinak. Že by se hráčky nemusely přizpůsobovat týmu, ale tým jim. „Většina holek, co začnou pracovat nebo mají dítě, se k volejbalu vrátí. Ale už ne do extraligy, kde po vás každý chce, abyste byli nastoupení každý den, což jde těžko splnit,“ popisuje 33letá blokařka.
Spojila se proto s dalšími hrajícími matkami a společně vytvořily ženskou složku Volejbalu Brno, který dosud měl pouze muže. „O ženském týmu jsem uvažoval tři čtyři roky, ale pořád mi to nedávalo smysl,“ líčí manažer klubu Martin Gerža. „Když jsem zjistil, že jsou tady holky připravené se o to starat, tak jsem jim dal impulz. I proto, že Volejbal Brno bude mít příští rok dvacet let od založení a cítil jsem, že je potřeba to posunout o krok dál. Ale moje role je jen vedlejší, tu hlavní hrají holky.“
Ty si samy doplnily do názvu termín šelmy. „Protože když jde do tuhého, ženské v sobě mají šelmu. Zvlášť, když se jim narodí dítě,“ osvětluje Boulová.
Tyhle šelmy daly dohromady kostru, která by pár let zpátky klidně mohla tvořit páteř české reprezentace. Třicátnice Boulová (dříve Pastulová), Markéta Chlumská (Tomanová), Tereza Matuszková Rossi, a dokonce čtyřicátnice Soňa Nováková (Dosoudilová) za sebou mají hromadu úspěchů i zahraničních angažmá. K nim se připojila současná reprezentantka Simona Janečková a nedávno se do hry zapojila i Milada Bergrová (Spalová).
Ostřílené jádro doplnily mladé hráčky ze zaniklého Fénixu Brno, který roky paběrkoval na dně extraligy. „Přišly ty, co byly ochotné přistoupit na tenhle model,“ upozorňuje Gerža.
Samy si řeknou, jak hrát
Příprava šelem je totiž specifická. Velká část probíhá individuálně, aby co nejvíc vyhovovala potřebám hráček. „Jde o to, abychom měly chuť a sílu a zvládaly to kombinovat s rodinou a pracovními povinnostmi. Mladé holky, které studují, si přijdou zatrénovat víc, protože to potřebují. U nás starších ročníků je to spíš udržovačka,“ usmívá se Boulová.
Na hřišti to ovšem jako sraz volejbalových „důchodkyň“ rozhodně nevypadá. Šelmy díky svým zkušenostem a umění, které nezapomněly, už krátce po svém vzniku vylétly mezi nejlepší extraligové celky. Po třinácti kolech drží 4. pozici. „To je krásné místo. Každá z nás má v sobě, že chceme vyhrávat, jinak by to nešlo. A jednoho krásného dne bychom rády porazily i ty první tři týmy, touha je veliká,“ připomíná Boulová zatím suverénní trio Olomouc, Liberec, Prostějov.
Právě v Prostějově ve čtvrtek Brňanky padly 1:3. „Poslední měsíc se potýkáme s marodkou. Doufám, že si přes Vánoce odpočineme, ještě víc se sehrajeme a pak jednoho z těch nejsilnějších porazíme. V zápasech je cítit, že stačí málo a šlo by to, ale pořád to nemůžeme zlomit,“ sděluje Boulová.
Při přípravě šelmy využívají realizační tým brněnských mužů, na lavičce je pak koučuje manažer Gerža. „V plánu jsem to neměl. Ale za stanovených podmínek se nepodařilo sehnat trenéra, tak tam sedím já,“ vysvětluje Gerža. „Je to hodně o tom, že si zkušené hráčky řeknou, jak to chtějí hrát, není třeba do toho tolik zasahovat. A když nemůžeme najít cestu, je tam trenér, který řekne, jak to bude,“ přibližuje Boulová.
Ta si působení v novém kolektivu užívá. „Tím, že je nás tam víc zkušených holek, se zodpovědnost rozloží na celý tým a není na nás takový tlak. U mladých holek se mi zase líbí jejich pokora a přístup,“ chválí Boulová. „Naší snahou je, aby projekt fungoval dlouhodobě. A byly bychom rády, abychom byly úspěšné i nadále.“
