A vykoledoval si otázku: Ve čtvrtfinále tedy nenastoupíte? „Když postoupíme, tak samozřejmě jo,“ rychle se opravuje. „Ale teď se snažím užít si každý zápas. Myslím na to, že to může být konečná, takže je motivace ještě větší.“
ME volejbalistůPolsko 2017 |
Blokař Aleš Holubec je v Kristových letech ve finální části kariéry. Po jedenácti letech se vrátil ze zahraničí, loučí se s reprezentací a plánuje už sloužit jen liberecké Dukle.
Pondělní utkání proti Itálii ukázalo, že se loučí ve výborné formě. Dřel ve prospěch týmu. Získal tři body blokem, dva útokem a odvedl spoustu práce, kterou statistiky nepostihnou. Četl italské nahrávky, zmenšoval útočníkům prostor, nadrážel míče pro obranu v poli.
Zápas skončil prohrou 0:3, ale zanechali jste dobrý dojem. Souhlasíte?
Vyzkoušeli jsme si, že můžeme hrát i s papírově podstatně silnějšími týmy. Snad nás to mentálně připravilo na ten nejdůležitější zápas. Měli bychom si udržet entuziazmus a nadšení, abychom odcházeli spokojení, ať už vyhraje kdokoliv.
Vyhovuje vám Francie jako soupeř v osmifinále?
Radši bychom Turky, se kterými jsme v přípravě hráli vyrovnané zápasy, věřili bychom si na ně víc. Francouzi jsou obhájci evropského titulu, a tak je překvapení, že nešli dál z prvního místa. Měli trochu zraněného hlavního smečaře Ngapetha, který měl bolavé záda. Do play-off už budou zase silnější, přesto doufám, že je potrápíme.
Trenér říkal, že čím větší soupeř, tím větší výzva a motivace. Vnímáte to tak na hřišti?
Asi jo. Ve Francii jsem osm let hrál, a tak se moc těším a budu se snažit připravit úplně maximálně. Myslím, že i pro ostatní to může být mimořádný zápas a krůček dopředu v kariéře. Všichni, kdo ještě nejsou venku, by měli mít dostatečnou motivaci se předvést. Pro kluky z českých klubů je francouzská liga je optimální, aby se v kariéře posunuli o úroveň výš. Dobrý výkonem se tam mohou prodat.
Vy se naopak z ciziny vracíte, a také končíte v reprezentaci. Kdy se rozhodl skončit?
Plánoval jsem to už před dvěma lety, protože na to trošku doplácí rodina. Přes rok jsem byl v zahraničí, přes léto v nároďáku, a tak jsme se pořádně neužili. Pak před dvěma lety přišel k reprezentaci trenér Falasca, což mě zajímalo. Je to osobnost. Věděl jsem, že nás může zase trošičku posunout a chtěl jsem vidět styl, jak bude trénovat. Rozhodl jsem se tedy ještě pokračovat. Teď jsem si řekl, že Evropa bude třešinka na dortu. Je to mé páté mistrovství v řadě, a pak už bych měl dát šanci jiným. Už toho bylo dost. Chci se soustředit na Duklu a na rodinu.
S kolika reprezentanty Francie se znáte?
Známe se víceméně se všemi. Teď už jsou všichni v zahraničí, ale francouzskou ligou prošli všichni. Mají relativně mladý tým a tím, že já už jsem starší, tak jsem je jako mlaďáky v lize zažil.
Takže by před vámi mohli mít respekt?
No, to nevím. Francouzi jsou takoví evropští Američani. Mají sebevědomí, že by ho mohli rozdávat. Jestli něco mají, tak to je mentální síla. Nemají respekt a vůbec si nepřipouštějí, že by mohli prohrát. Pochybuju, že zrovna já pro ně budu strašák.