„Ani jsem nečekal, že Dukla bude ještě shánět na příští sezonu blokaře, a když se tahle příležitost naskytla, tak jsme z toho byli nadšení. Navíc v Liberci je ideální prostředí pro můj volejbal i pro moji rodinu,“ tvrdí 33letý Aleš Holubec, jehož do Liberce zlákal i jeden důležitý fakt. V Dukle bude zároveň i kondičním trenérem týmu, přičemž s touto ojedinělou dvojrolí má velké zkušenosti ze sedmiletého působení v Nantes.
Po jedenácti letech jste zvolil návrat do Čech. Co bylo důvodem?
Bylo to víc okolností. Sami jsme s tím ani nepočítali, protože fyzicky jsem se ještě necítil na to, že bych si to musel namířit zpátky do Čech. Ale v Nantes už nechtěli českému trenérovi Martinu Démarovi prodloužit smlouvu, trošku se to tam zamíchalo i co se týče finanční stránky na příští sezonu a tím pádem tam najednou nebyl hráč, který by měl něco jistého. Vzhledem k tomu, že už mám rodinu, tak jsem se začal porozhlížet jinde.
Kam nejdříve?
První na řadu přišlo Karlovarsko, protože bývalý volejbalista a můj spoluhráč Kuba Novotný, který to tam vede a z Francie má všechno z první ruky, mě oslovil s tím, že bych tam mohl být třeba tři roky. No, a to už mi začalo trochu šrotovat v hlavě a říkal jsem si, že se asi ten návrat do Čech blíží a na tom jsem postavil další otázky ohledně mého působení.Jednal jsem i s Kladnem, se kterým jsem získal v roce 2005 titul a k dohodě bylo už velmi blízko, ozvaly se i České Budějovice. Pak ale i Dukla a mě to tak nějak táhlo sem do Liberce.
Proč?
Protože zároveň s tím, že budu v Liberci jako hráč, tak jsem tady dostal možnost dělat zároveň kondičního trenéra. To je velká výzva, protože i posledních sedm let ve Francii v Nantes jsem byl zároveň blokař a týmový kondičák. A to byla jedna z podmínek mého návratu do českého klubu, abych se pomaličku začal připravovat na budoucnost po ukončení hráčské kariéry. A vyšlo to tak ideálně, že Dukla zrovna sháněla někoho k hlavnímu trenérovi Nekolovi na tenhle trenérský post ohledně kondice. Navíc mi Dukla vyšla i vstříc i pokud jde o delší smlouvu na dobu tří let, což jsem chtěl.
Jak jste se dostal coby aktivní volejbalista k tomu, že jste spoluhráče vedl jako kondiční trenér?
Já jsem se už dlouho předtím začal věnovat zdravému životnímu stylu hlavně okolo jídla. Ale tam se to už víceméně moc nikam nehýbe dopředu, protože když člověk začne znát ty zdravé potraviny, tak už není kam se posouvat. Proto jsem si na to začal nabalovat tu posilovnu a kondiční přípravu.
V čem je to jiné oproti zdravému životnímu stylu?
V té kondici je to naopak hodně pestré. Každý rok se to obměňuje a ve světě v tomhle směru pořád nějaké novinky, takže už asi osm let se zaobírám spíš tou posilovnou a kondicí a mám na to i certifikát. V tomhle vidím svoji budoucnost, protože pokud jde o to jídlo, tak se rozhodně nepovažuju za žádného dietologa nebo zdravotního poradce.
V Liberci jste se upsal na tři roky, znamená to, že už s cizinou nepočítáte?
Vždy je to otevřené. Speciálně v té Francii, kde jsem byl osm sezon, jsem už braný jako Francouz a ne jako cizinec, což by pro mě bylo kvůli kvótě cizinců v klubu dobré. Věková hranice, kdy sportovec může být profesionál, se posouvá a je klidně možné, že se v šestatřiceti budu ještě cítit na to si na rok dva k francouzské lize čichnout. Ale asi spíš ne, protože dlouhodobě už se chci věnovat tomu kondičnímu bloku.
Dukla skončila po dvou předchozích titulech letos třetí, s jakými ambicemi přicházíte?
Možná to ode mě teď bude znít trošku podle, ale jsem rád, že jdu do týmu, který teď nebude obhajovat titul.
Jak to myslíte?
Tak, že se to bude v Liberci zase mít kam zvedat, že ta výzva tady je a všichni hráči budou zase hladoví po zisku titulu. Prostě když si vezmu, jak do sebe ta mozaika mého příchodu do Dukly zapadá, tak je to pro mě fakt ideální stav. Dlouhodobě finančně stabilní top tým české extraligy, tříletá smlouva, možnost být zároveň kondiční trenér, osoba hlavního trenéra Michala Nekoly, který je pro mě persona, známe se i z reprezentace, kde je asistentem, a vize pracovat s ním v klubu mě hodně lákala. Je komunikativní typ a myslím, že by naše spolupráce měla fungovat. A k tomu všemu máme s manželkou a malým Adámkem rádi horské prostředí v jakém Liberec leží. Budeme tady bydlet, abychom byli plnohodnotní Liberečáci a nemuseli sem jen dojíždět.
Přicházíte z Francie v pozici české hvězdy a kapitána reprezentace. Počítáte s velkým tlakem na svoji osobu v boji o titul?
Já to mám založené na fyzické stránce. Vím, že nejsem žádný volejbalový šikula, ale věřím, že se fyzicky dokážu na tu sezonu stoprocentně připravit a když se kondičně cítím dobře, tak ten tlak nějak nevnímám. Navíc už na to mám léta, abych si to nepřipouštěl a svoje si odehrál i v Liberci tak, jako tomu bylo po ty roky ve Francii. Deka, že se vracím do Čech a musím někomu něco dokazovat, na mě nepadne. Naopak jsem si hodil do hlavy novou velkou motivaci.
