Holubec, velká letní posila volejbalistů Dukly Liberec, vkročí se svými spoluhráči do závěrečného turnaje ME v pátek v 17.30 důležitým zápasem proti Slovensku, dále na ně čekají ve skupině B ve Štětíně favorizované týmy Německa a Itálie.
„Všechno jsme směřovali k tomu prvnímu zápasu proti Slovákům, s nimi to bude nejspíš pade na pade o ten postup ze skupiny, protože dál jdou tři ze čtyř. Bude to klíčové utkání a na něj nejvíc sázíme,“ tvrdí 33letý a 198 centimetrů vysoký reprezentační veterán Aleš Holubec, jenž po dlouhé době nepovede český národní tým v roli kapitána.
A co další soupeři?
Když porazíme Slovensko, čímž bychom si asi zajistili postup, tak budeme proti favoritům mnohem uvolněnější a stát se může cokoliv. Když se to nepovede, tak to bude složité si ten postup zajistit v dalších zápasech. I když Němci jsou letos trochu přijatelnější než jindy, neuspěli v kvalifikaci na mistrovství světa a poslední dva roky mají trochu šedivku. S Italy to ale bude určitě hodně těžké.
Pojďme k utkání se Slováky, jak je máte přečtené?
Hráli jsme s nimi letos ve Světové lize, vyhráli jsme tři nula, ale oni tam ještě nebyli v nejsilnější sestavě. Celkově je známe dobře, protože se s nimi potkáváme dlouhodobě, někteří kluci je znají z české extraligy a jsme na ně připravení. Ale to samé samozřejmě platí i o slovenských hráčích, takže se asi nemůžeme nějak zvlášť překvapit a bude to fakt hodně vyrovnané.
Ve fotbale nebo v hokeji bývají derby se Slovenskem hodně ostrá a vyhecovaná, jak je to v nekontaktním volejbalu?
Je to určitě jiný zápas hlavně tím, že si dobře rozumíme a člověk má blízko k tomu, aby si na někoho za sítí nějak otevřel hubu. A teď to bude ještě vyhecovanější, protože půjde opravdu o moc.
První vrchol sezony jste v květnu nezvládli a nepostoupili z kvalifikace na mistrovství světa, jak jste na tom před další vrcholnou akcí?
Tehdy jsme si představovali, že budeme předvádět lepší výkony, doufám, že jsme z toho poučili a že nás to dostatečně varovalo, protože šance postoupit minimálně z druhého místa aspoň do baráže tam určitě byla. Podle mě jsme na Evropu připravení určitě líp než na tu kvaldu, protože jsme teď měli na přípravu mnohem víc času. Zapracovali jsme hlavně na zlepšení týmovosti a v kolektivním pojetí hry se to pohnulo dopředu.
Po Světové lize nečekaně skončil španělský trenér Falasca a tým převzal jeho asistent Michal Nekola, kouč Dukly Liberec. Jaká to byla změna?
Trenér Nekola víceméně pokračuje v nastavených pravidlech, i když mu to spadlo do klína asi trochu dřív, než sám předpokládal. Změnilo se to hlavně co se týče komunikace. Zahraniční trenéři nám přece jen jazykově nerozumějí, takže když na hřišti štěbetáme o hloupostech, tak většinou jen odhadují, co se zrovna děje. Český kouč na vzniklou situaci zareaguje mnohem rychleji, když se někdo hádá nebo má blbé poznámky a do týmu tak vidí mnohem víc.
To by měl mít na starosti i kapitán mužstva, kterým jste byl dlouhá léta, ale Nekola to změnil a kapitánem určil nahrávače Jakuba Janoucha. Jak jste to vzal?
Nebylo to tak, že by mi to prostě jen oznámil. Trenér za mnou přišel a normálně jsme se domluvili. Spíš chtěl posunout roli toho kapitána tak, že Kuba Janouch je nahrávač a hlavní dirigent hry a že by chtěl tu zodpovědnost vést tým dát spíš jemu. A také trenér Nekola preferuje to, aby kapitán byl na hřišti co nejvíc, což u nás blokařů nejde, protože se střídáme s liberem, takže jsem to vzal normálně.
Český volejbalista Aleš Holubec smečuje v utkání s Kanadou.
Po minulé sezoně jste se stal posilou liberecké Dukly. Jenže kvůli reprezentaci jste se stejně jako spoluhráči Janouch a Galabov i trenér Nekola s klubem vůbec nepřipravovali. Extraliga startuje na konci září, kdy se zapojíte?
Bude se to samozřejmě odvíjet od toho, jak na mistrovství Evropy dojdeme daleko. Pak si dáme asi chvilku volno a minimálně tři týdny před začátkem sezony začneme naplno v Liberci. Mám výhodu, že jsme s nahrávačem Kubou Janouchem v nároďáku společně, takže ohledně souhry jsme v pohodě. Kuba se bude muset hlavně rychle sehrát s univerzálem Honzou Štokrem, který přišel do Dukly se mnou, ale už se předtím potkali v reprezentaci, takže si myslím, že to také žádný velký problém nebude.
S rodinou jste se vrátili do Česka po dlouhých letech ve Franci, už jste se zabydleli?
Jo, od začátku srpna už bydlíme v Liberci, kde máme část příbuzenstva a díky tomu si můžeme dovolit takový komfort, že moje žena Laura bude také moct hrát extraligu v Dukle, kde vznikl nový tým žen. Ve Francii to bylo tak, že i když tam syn chodil do školky, tak jsme s ním zároveň chtěli být co nejvíc i doma, aby nebyl od rodiny úplně odstrčený na úkor naší kariéry, takže Laura nehrála úplně na nejvyšší úrovni. Teď si malej užije babiček, tetiček a dětí z rodiny, o což ve Francii přicházel, a my můžeme ještě hrát volejbal.
