Jsem naštvanej, ale zároveň na sebe pyšnej. Odcházím s hlavou vzhůru, protože jsem zahrál fantastický zápas. Tahal jsem se s hráčem, který nedávno porazil Federera, Nadala a Roddicka na jednom turnaji. Jsem smutnej, ale se říká: Vlci vyjí, karavana jede dál.
Jakého momentu nejvíc litujete?
Jsou dva. Zaprvé tie-break druhého setu, kde jsem měl šanci a mohl mít dva sety v zádech. Zadruhé začátek čtvrtého setu, kdy jsem soupeři sebral servis, ale hned si čistou hrou během třiceti vteřin prohrál svůj. Tím jsem ho dostal do zápasu a tahali jsme se až do posledního míče.
Zápas vypadal místy hodně opatrně. Plno dlouhých výměn, jako byste oba čekali na chybu toho druhého.
Vezměte si, jak se na kurtu oba pohybujeme. Zabít si navzájem balon bylo hrozně těžké. Djokovič dosáhne téměř na všechno a já taky neběhám špatně. Takže jsme logicky nebláznili. Byly to šachy, vyrovnané do posledního tahu.
A diváci byli z těch šachů nadšení.
Byli skvělý, nabití energií. V takové atmosféře jsem ještě nehrál a právě pro takové chvíle člověk hraje tenis. Proto jsme tam oba nechali všechno.
Až tak, že jste se oba dali ošetřovat. Hlavně Djokoviče chytaly křeče a několikrát měl na kurtu doktora.
Asi si potřeboval dáchnout. Já se taky nechal ošetřit, protože jsem u doskoku jednoho servisu ucítil úpon u svalu. Ale křeče mě nechytaly. Teď jsem se byl ještě půl hodiny vyšlapat na kole a cítím se fyzicky v klidu. Je to pro mě signál, že mi tělo funguje a vrací se na úroveň, kde bylo. Jsem na tom asi dobře, když jsme donutil třetího hráče světa, aby si sáhnul na dno. Ale musím ještě přidat, abych ho příště porazil.
Co jste si s Djokovičem řekli u sítě? Objali jste se, což není příliš obvyklé.
Taky to nebyl obvyklý zápas. Bylo to dnes něco speciálního a s Novakem se navíc dobře znám. Hráli jsme spolu letos čtyřhru, navíc má slovenského kouče Mariana Vajdu. U sítě jsem mu musel jako vítězi pogratulovat a popřál jsem mu štěstí do dalších kol. On mi poděkoval za fantastický zápas a řekl, že vyhrát musel bohužel jen jeden.
Co vám dnešní zápas ukázal?
Že jsme znovu schopen se rovnat s těmi nejlepšími. Ale půl roku mi ujel vlak a bude chvíli trvat, než to zpoždění doženu. Na tenis se po dlouhé pauze dívám jinak než dřív a taky cíle si kladu jiné. Jsme pětatřicátý a chci být teď čtyřiatřicátý.
Mluvil jste už po zápase s Petrem Kordou, který je tu s vámi?
Mluvil. Muselo to pro něj být hrozné, sedět tam pět hodin. Říkal mi, že má žaludek na vodě, protože se od rána nestihl najíst. Pak mi samozřejmě vytkl chyby, které jsem udělal. Hezké reakce ale byly v šatně.
Jaké?
Potkal mě tam John McEnroe a říkal, že takové nadšení na kurtu dlouho neviděl. Poděkoval mi za super zápas. To mě zahřálo, ale bohužel se počítá výsledek.
Na US Open se jako na jediném grandslamu hraje v pátém setu tie-break. neštve vás, že jste to zrovna vy odnesl?
Teď mi právě telefonoval brankář Petr Čech. Říkal, že se čtyři a půl hodiny díval a přišlo mu divné, že jsme si za stavu 6:6 po prvním míči hned vyměnili servis. Tak jsem mu to vysvětlil. Kdyby se tie-break nehrál, možná jsme tam ještě hodinu. Jeho začátek mi hrozně rychle ujel. I tak ale platí, že jsem delší zápas v životě nehrál. Čas 4:44 je hezké číslo.
Co vás teď čeká?
Jeden den dovolené v New Yorku, kdy se půjdu podívat do města. Zítra na mě určitě padne únava a nechci v ní cestovat. V neděli se přesunu na Floridu, kde budu s Petrem Kordou zase trénovat. No a Davis Cup klepe na dveře.
Těšíte se?
Hrozně se těším. Tři roky jsem ho nehrál a přijede Švýcarsko s Federerem, což je obrovská motivace. Když to zvládneme, může to být ještě hezčí než tady.