V Barceloně ve středu chyběl jediný set k historické události: Nadal ještě NIKDY v profesionální kariéře neprohrál dva antukové duely za sebou, do čehož se počítají i začátky na challengerech a turnajích futures.
Po každé z 45 porážek ve svém oranžovém panství se zmobilizoval, což není vůbec samozřejmá věc. Znamená to zvládat po zaváhání „jen“ první či druhá kola (pokud máte volný los), ale samotnému Rogeru Federerovi se to jen loni na jeho tak silném tvrdém povrchu přihodilo, když prohrál finále v Indian Wells a následně 2. kolo v Miami.
Nadal měl k nemilé premiéře blízko - a zrovna tady! Minulý týden zcela senzačně prohrál semifinále v Monte Carlu, na akci, z níž má 11 titulů. To je nejvyšší počet vítězství jedince na jednom turnaji v open éře: Nadal tento rekord drží hned třikrát, neboť radostnou jedenáctku zvládl i v Barceloně a na grandslamovém Roland Garros.
Jenže on sám teď nabídl (minimálně dílčí) vysvětlení.
„Tohle je problém: jsme až příliš zvyklí na to, že jsme pořád tak vyrovnaní,“ použil Nadal množné číslo, nejspíš jako narážku na podobně skvělé souputníky Federera či Novaka Djokoviče. „Jenže taky se vracíme po zraněních, pauzách. Výhry, výhry, výhry... Není to vůbec tak snadné, jak se někomu zdá.“
I proto ho v Barceloně ve 2. kole tolik potrápil vytáhlý Argentinec Mayer, jenž první set urval v tie breaku. Španělský antukový král ovšem předvedl takřka nadalovský obrat: právě on dovádí k dokonalosti oblíbenou trenérskou poučku o tom, že se hráč(ka) má soustředit jen na další míč. Nadal ve vrcholné formě a obzvláště na antuce je robotem, strojem. Ani za stavu 5:0 v rozhodujícím setu neslevuje. Své soky drtí.
Nebo snad drtil? Že by tenisová jistota začínala korodovat?
Mayera ubil 6:7, 6:4, 6:2, ale v Monte Carlu podlehl Italovi Fogninimu ve dvou setech, načež upřímně líčil: „Byl to můj nejhorší zápas na antuce za 14 let. Je tak těžké si neustále držet úroveň. Neříkám, že hraju pokaždé na 90 či 100 procent, ale 70 tam bylo vždy. Proto jsem dokázal tolik věcí, a na antuce obzvlášť,“ říkal před startem turnaje v Barceloně s tím, že cílí hlavně právě na stabilitu svých výkonů. Úvod přesvědčivý nebyl.
„Barcelona je součástí mého života. Patří do mé historie,“ popisoval vášnivě. Dějiny jsou všude: historický moment v podobě navazujících antukových proher odvrátil, teď zaútočí na vylepšení vlastního rekordu a zkusí získat v Katalánsku dvanáctou trofej do tuctu. Tedy pokud bude oranžová zase jeho barvou - dalším sokem v cestě je ve čtvrtek krajan David Ferrer.
