Kolikrát se už hraje a Šodek pracuje schovaný v útrobách stadionu za vyplétacím strojem. Tleská se pak jiným.
Přitom jeho profese je svým způsobem umění. I sám Šodek žertuje, že mu říkají Picasso. "Pro mě je Richard spíš taková moravská klidná síla," tvrdí Radek Štěpánek.
Zrovna s českou jedničkou někdy Šodek jezdí po turnajích. A teď s ním má nejvíc práce. "Radek má na servis specifické požadavky.
Seriál k finále DCUž vyšlo: – Lékař týmu Vlastimil Voráček |
S ním se zkraje týdne rakety dovažují, přidávají se závažíčka. Do středy to všechno musí být hotové." Pořádně se zapotil především při Štěpánkově semifinálovém duelu s Chorvatem Karlovičem.
Byla to nekonečná pětisetová bitva. Štěpánek k ní měl připraveno šest raket, ale hrálo se tak dlouho, že mu jich Šodek musel pět přidělávat. Dřina ho čekala i v Barceloně.
Zkraje týdne byla v Palau Sant Jordi zima, což je pro vyplétače nepříjemnost navíc. "Každý vyplétač vám řekne, že velké horko nebo naopak velká zima je jeho největší noční můra. Měnili jsme kvůli tomu rakety, i tuhost rámu je pak jiná. Míváme o tom dlouhé debaty."
S tenisty neklábosí jen o práci, ale třeba i o hudbě. V kabině je tím, kdo ji pouští z přehrávače. Neříkejte mu "diskžokej", to mu nevoní. "Já jsem rockžokej!" S hudebním vkusem to má podobné jako hráči. Kabinou teď nejvíc zní Divokej Bill.
