Na lednový triumf z Australian Open navázal v neděli na Roland Garros, kde ve finále porazil Caspera Ruuda 7:6, 6:3 a 7:5 a slavil rekordní, už 23. grandslamovou trofej.
Ještě před mačem prohlásil: „Kalendářní Grand Slam je pořád daleko. Teď nad ním nepřemýšlím, ale pokud zvítězím, tak vzdálený nebude.“
Šampion grandslamů. Djokovič si z Paříže odváží historickou 23. trofej |
Nyní už ví, že si může zabarvit zelenou fajfkou dvě políčka ze čtyř. I když před Paříží nezažíval povedenou antukovou sezonu, jako už mnohokrát v kariéře se na nejhodnotnější akci vybičoval ke strojovým výkonům.
„Jakmile jsem sem přijel, najel jsem na pozitivní vlnu. Vím, že většina soupeřů cítí tlak, když proti mě hrají na grandslamu na tři vítězné sety, což je přesně situace, do které je chci dostat,“ přiblížil na tiskovce po finále.
A k tomu stále drží zdravý a motivovaný.
„Myslím, že hraje líp než kdy dřív, což je vzhledem k tomu, že mu je 36 let, celkem děsivé,“ oceňuje ho bývalý čtvrtý hráč světa a expert Eurosportu Tim Henman. „Nedělá nevynucené chyby, lépe se hýbe.“
„I když to zní jako klišé, věk je v mém případě opravdu jen číslo,“ hlásí Djokovič a toto tvrzení zároveň podporuje činy.
Za letošní svátek na oranžových dvorcích povolil soupeřům jen dvě sady, v ostře sledovaném semifinále vyřadil i světovou jedničku a největšího favorita Carlose Alcaraze, byť dvacetiletý Španěl doplatil na křeče, které mu způsobila nervozita ze zápasu.
Na Djokoviče bučeli, Alcaraz se třásl v křeči, vzdát nechtěl: Styděl bych se |
A v neděli zkrotil i žhavého Ruuda, jenž ani ve třetím grandslamovém finále kariéry neuspěl. „Je svým způsobem symbolické a ještě sladší, že jsem historický 23. titul vyhrál zrovna tady, protože tenhle turnaj pro mě představuje nejtěžší horu, na kterou jsem v kariéře musel lézt,“ dojímal se.
Roland Garrospříloha iDNES.cz |
Narážel tím samozřejmě na dominanci svého největšího rivala Rafaela Nadala, čtrnáctinásobného šampiona Roland Garros, který ale letos v pavouku kvůli zranění kyčle chyběl.
Srb tak zužitkoval příznivé konstelace a právě antukového krále číslem 23 předstihl v rekordním závodě. Vedení na svou stranu strhl nejspíš nadobro, jelikož Španěl se bude do konce sezony zotavovat, načež se v příštím roce s tenisem pravděpodobně rozloučí.
Naopak Djokovič přesně za tři týdny vyrazí nahánět další pohár. Do Wimbledonu se vydá jako vítěz posledních čtyř ročníků a bez debaty coby hlavní kandidát na další prvenství.
„Už se těším,“ prohodil jen pár hodin po nedělním triumfu.
Že by snad doplatil na úbytek sil, nehrozí, po Melbourne a Paříži si Londýn podmanil už v roce 2021. Následně v New Yorku sahal po zmíněném kalendářním kousku, jenže ve finále s Daniilem Medveděvem neustál tlak.
Loni o US Open přišel kvůli opatření tamní vlády, která pro vstup do země vyžaduje očkování proti covidu. Tato podmínka však před měsícem skončila, takže po Nadalovi mu letos odpadla i druhá hrozba.
Na šestatřicetiletého Srba tak mává velmi slibná možnost uzmout ozdobu, kterou se v otevřené éře, která se píše od roku 1968, smí chlubit jen Rod Laver, Margaret Courtová a Steffi Grafová.
 |
„Ani zdaleka nevypadá, že by hodlal končit. Rád bych věděl, kde se zastaví, protože se může dostat i na 26 nebo 27 titulů,“ přiznává vítěz sedmi grandslamů a rovněž expert Eurosportu Mats Wilander.
„Když stále vyhrávám grandslamy, proč bych přemýšlel nad koncem kariéry, která trvá dvacet let,“ ptal se Djokovič řečnicky.
Po neděli už pevně třímá mužský rekord, Courtovou s absolutním maximem 24 zářezů brzy taktéž pokoří. A pokud by snad přidal i kalendářní Grand Slam, bude nezpochybnitelně nejlepším tenistou všech dob. On sám se tomuto označení brání a apeluje na zachování respektu k dřívějším generacím a dalším velikánům, nicméně čísla hovoří jasně.
