Mohlo být opravdu veselo v pronajatém domku, který Vondroušová sdílí s trenérem Hernychem, deblovou parťačkou Kolodziejovou, jejím přítelem, sestrou a otcem. „Herňa má narozeniny, snad jsem mu dala aspoň trochu hezký dárek,“ vykládala vesele čtyřiadvacetiletá Vondroušová po dalším znamenitém vystoupení v All England Clubu.
S gratulací přikvačil krátce po proměněném mečbolu Jan Kodeš, od jehož wimbledonského triumfu právě v pátek uplynulo přesně padesát let. „Vídáme se na Štvanici, hodně tenis prožívá. Bylo hezké, že za mnou přiběhl. Viděla jsem ho, až když jsem vyrazila směrem k šatně.“
Bouzková si vydřela osmifinálový duel s Vondroušovou, Kvitová je ve třetím kole |
Kodeš do Londýna přiletěl ve čtvrtek navečer. Krajanky i krajany bedlivě sleduje, náruživě jim fandí a někdy pošle zprávu s dobře míněným tipem. „Byl nadšený. Vnímám ho jako velkou osobnost, rozumí tenisu fakt extrémně a každá rada od něj je skvělá,“ prohlásila Vondroušová.
Do úvodu týdne se mohla chlubit jedinou wimbledonskou výhrou. V následujících dnech ukořistila další tři. Bez ztráty setu. Nejprve si poradila s Američankou Stearnsovou.
Pak z kurtu číslo 15 pestrou směsí kraťasů, čopů i nezvyklých pumelic vypoklonkovala rozjeté sokyně Kuděrmětovovou a Vekičovou, která ještě půl hodiny po utkání na lavičce na jedné z teras v areálu usedavě plakala. „Na patnáctce se mi zalíbilo. Doufám, že mě na ni teď budou dávat pořád,“ líčila Češka.
Česká tenistka Markéta Vondroušová na Wimbledonu.
I na finále? „Přesně!“ žertovala Vondroušová, načež pokračovala o kapku vážněji. „Trošku mě nabilo, když jsem šla na kurt, na kterém jsem předtím vyhrála. Z pověrčivosti jsem si vybrala taky stejnou lavičku.“
Jako by v ní najednou bouchla jiskra. Přenastavila si mysl. Tryská z ní sebedůvěra. Výtečně podává. První set s Vekičovou, finalistkou nedávného podniku v Berlíně, vyřídila za 20 minut. „Můj vztah k trávě se zlepšuje každým dnem, za což jsem vážně vděčná. Ten svůj odpor jsem zlomila, cítím se na ní dobře, jsem klidná.“
Wimbledon 2023příloha iDNES.cz |
„Dřív mi přišlo, že na ní holky nepřetlačím, že nemám dost síly. Teď si dokazuju, že to jde. A když připojím čopy a zlepšený pohyb, všechno do sebe zapadá.“
Zvládla i malou vzpouru Vekičové v úplném závěru. Jedinkrát si nechala vzít servis. Vzápětí ji ovšem znovu umravnila: 6:1, 7:5.
Vždy působila spíš drobně. V razanci úderů poněkud zaostávala za špičkou. Nyní však chvílemi pálí nevídané „šlupky“. „Trochu jsme ubrali na tvrdosti výpletu,“ vysvětluje. „Zkoušeli jsme, s čím ještě udržím balón v kurtu. Míče jsou těžší, takže vyplétám na míň kilo. V dnešním teple balóny letěly ještě víc.“
Vnějších důvodů našla hned několik, než nakonec pravila: „Jo a na kondici pracuju poctivě, což je teď vidět.“
Stejně jako svaly teď bude potřebovat vhodné duševní naladění. Přispívá k němu milá společnost v dočasném domově. „Jakmile si začnu připouštět, že by se mohlo povést něco většího, tlak strašně naroste. Ale já si užívám pohodu v kruhu mých oblíbených lidí, v bublině je mi fajn. Je nás plný barák, což mi vyhovuje mnohem víc než být sama zavřená v hotelu.“
