Do reprezentačního výběru se vrátila po více než pěti letech. A počínala si mistrně. V pondělní partii s Německem zaskočila za unavenou Barboru Krejčíkovou a po boku Kateřiny Siniakové přidala rozhodující bod.
„Ani jsem si nemyslela, že to ještě zažiju,“ přiznala.
Jenže kapitán Pála tušil, že jeho mladé družstvo bude potřebovat stmelit protřelou matadorkou s deblovými zkušenosti. A tak se ozval 36leté pohodářce, která mu prokázala cenné služby už při triumfech v ročnících týmové soutěže 2011, 2012, 2014, 2015 a 2016.
Úspěšný start BJK Cupu. Češky díky Vondroušové a čtyřhře uspěly proti Němkám |
„Když mi napsal, jestli jsem ready hrát, že by mě chtěl zpátky, hned jsem odpověděla, že budu moc ráda,“ povídá Hradecká.
V rozhodujících týmových čtyřhrách jste si v pondělí proti Němkám vylepšila bilanci na 4:0. Jaký z těchto zápasů se vám vybaví nejsilněji?
Určitě ten první ve finále roce 2011. Tak to v životě chodí, že poprvé je to nejlepší a nejvíc se vám to zapíše do paměti. Hrály jsme v Moskvě, atmosféra byla neskutečná, vlastně poprvé po strašně dlouhé době byla šance vyhrát Fed Cup. Bylo to pro nás úplně něco nového, nikdo nevěděl, jaké to jsou pocity. Takže určitě nejsilnější je ten první debl s Květou (Peschkeovou) v Moskvě.
Ale víte, že to byl váš až druhý?
Fakt? Aha, vlastně jo. První byl rok předtím proti Německu (ve čtvrtfinále). To byl můj vůbec první fedcupový týden, hrála jsem v Brně i singl a rozhodující debl s Květou. Ještě, že jsem si to cestou v autě na tiskovku všechno rekapitulovala, abych to řekla správně… (smích)
Teď jste naopak nejzkušenější z týmu vy a dáváte moudra ostatním.
Nevím, jestli dávám moudra, zatím nikdo nepřišel, takže holky jsou asi spokojené. Spíš na kurtu se snažím působit jinak než dřív. Vím, že člověk musí být pozitivní, neměl by padat do negativity a frustrace. Když v tenise něco zkazíte, pořád máte dost šancí, abyste to mohli napravit.
To jste říkala i v pondělí parťačce Siniakové?
Kačka je hodně emotivní, lítá emocemi nahoru dolů. Když jsem viděla, že zkazila úder, ještě víc jsem se ji snažila podpořit. Kačka má takové zápasy ráda, a když ji ještě podpoříte, přináší to ovoce.
Rozhodující čtyřhra, chvíle pro hrdinky. Jak Češky čelí naléhavosti okamžiku |
Za jedenáct let jste potkala mnoho spoluhráček. Zavzpomínáte na ně?
Vystřídalo se nás tam opravdu hodně. Těch jedenáct let je až neuvěřitelných. S holkama se potkáváme i na turnajích, známe se docela dobře. Na mém prvním Fed Cupu byla Péťa Kvitová, Lucka Šafářová a Květa Peschkeová, která tam právě byla v roli mentorky.
Co vám třeba radila?
Jako dneska si pamatuju, jak jsem jí jako nováček říkala: „Hele Květi, já budu asi hrozně nervózní.“ A ona na to: „Vůbec se toho neboj, vlez na kurt, starej se jen o naši lavičku a ničeho jiného se nevšímej.“ Byla to krásná zkušenost v téhle soutěži a hezká vzpomínka na Květu. Pamatuju si, jak mi pak v Moskvě na banketu po prvním titulu oznámila, že končí s Fed Cupem. Byla to škoda, ale pak přišly nové a nové hráčky. A ke každé něco říkat je těžké, to bychom tu seděli dlouho.
Lucie Hradecká
|
Tak co povíte o kapitánu Pálovi, který je u týmu celou dobu?
Ten se nemění a je úžasný. Je to muž na pravém místě. Nesnaží se do týmu vnést svoji vizi: hele holky, teď to bude tak a tak. Spíš se snaží udržet pohodu v týmu, všem vychází vstříc.
Jak se to projevuje?
Hráčky, které nerady vstávají, nenutí, že musí jít ráno v osm na trénink. Snaží se to poskládat tak, aby měl každý v týmu pohodu. To je hlavní důvod, proč máme v týmu takovou pohodu a každý člen týmu má svůj klid.
Na většinu deblových úspěchů jste dosáhla po boku krajanky z Česka, tvoříte fungující páry nehledě na styl. Dokážete říct, čím to je?
Dobrá otázka. Je fakt, že největší úspěchy mám většinou s někým z Česka. My máme českou náturu, svůj jazyk. Zkombinovat to s angličtinou je někdy dost těžké. Když něco řeknete česky, je to jasné, kdežto v angličtině to tak nemusí vyznít. A než si na sebe lidi zvyknou, může tam být chvilku bariéra. Kdežto když hrajete s krajankou, máte podobnou povahu, podobné zázemí, v němž jste vyrostly. Prostě k sobě máte blíž. To je asi hlavní důvod.
 |
Letos hrajete hlavně s Marií Bouzkovou, ovládly jste turnaje v Birminghamu a Praze. Jak moc bolí se ve 36 letech udržovat ve formě?
Každý rok víc a víc, co vám budu povídat. Snažím se být fit, dělat všechno správně. Ale třeba v pondělí jsem celý večer seděla, pak jsem si prakticky bez rozhýbání šla rychle ťuknout a pak hrát. Není to úplně ideální příprava v mém věku, jsem zvyklá se dýl rozhýbat, ale beru to tak, že to k tomu patří. Když se člověk ráno probudí a něco ho bolí, tak ví, že je živý. (smích)
Když jste v úvodu zmínila Květu Peschkeovou, která i ve 46 letech pořád hraje, budete jako ona?
Ne! Je hezký hrát takhle dlouho, ale myslím, že já takhle určitě nevydržím.
Máte to tedy nějak nastavené v hlavě?
Nechávám tomu volný průběh. Letos jsem si prošla zdravotními problémy, ale když jsme se daly dohromady s Maruškou, zase mě to bavilo, měly jsme úspěchy a je to fajn. Co přijde, to přijde. Neplánuji dopředu, že třeba určitě příští sezonu odehraju až do konce. Dám na své pocity. Když se bude chtít, vydržím hrát. Když ne, tak řeknu, že už toho bylo dost.
