Zároveň ji rmoutí dění na Ukrajině. Její ruská trenérka Jevgenija Manjukovová mnohdy netuší, zda k cestě na daný turnaj dostane víza. Lekla se prvního vážnějšího zranění, jež ji na jaře notně přibrzdilo, neblaze ovlivnilo její singlové výsledky a v pořadí WTA Tour ji v červenci ponořilo na 96. místo.
Proto ji tak dojaly události minulých dnů ve slovinské Portoroži, kde působivé tažení pavoukem zakončila zdoláním wimbledonské šampionky Rybakinové z Kazachstánu 6:7, 7:6, 6:4.
„Vlastně ani nevím, jak jsem vyhrála, protože jsem hrozně unavená,“ prohlásila při ceremoniálu na betonovém dvorci. „Prostě jsem nepřestávala bojovat. Titul jsem nečekala, i proto se teď ve mně mísí spousta pocitů.“
Sedmnáctiletá Fruhvirtová získala první titul, slaví i Siniaková a Martincová |
Nejenže byla její řež s Rybakinovou druhým nejdelším utkáním sezony na WTA, Siniaková navíc musela v sobotu kvůli vrtochům počasí zvládnout čtvrtfinále s Paoliniovou (6:2, 3:6, 7:6) i semifinále s Friedsamovou (6:1, 7:5).
„Maso!“ poznamenal Petr Pála, kapitán národního týmu, jenž ji s nadšením sledoval a už při US Open si všiml jedné změny.
„Z její hry zmizely výpadky v koncentraci,“ říká. „Rozčílí se, flákne raketou, ale to patří k její povaze i ke sportu. Emoce se v ní vaří. Hlavní je, že se nenechá rozhodit. Dřív ztratila lamentováním tři gamy a pak bylo na dohánění pozdě.“
Sama výbušná blondýnka v New Yorku popisovala, jak se s vlnobitím mozku v žáru bitvy vypořádává: „Nemůžu tam chodit zplihle a říkat si: Ono to nějak dopadne... To nejsem já. Potřebuju se vyburcovat, abych se naštvala a předvedla lepší výkon. Samozřejmě musí mít moje chování nějaké rámky. I když mám nějaký výlev, musím se zkoncentrovat na další míč.“
Než aby se krotila a měnila se v ledovou sfingu, upouští mezi výměnami páru, načež se rychle uklidňuje. Pála potvrzuje, že se její válečnická duše v soukromí neprojevuje: „Mluví potichu, je velice milá a příjemná holka.“ Jakmile ale jde o fiftýny, z holubičky je ďáblice, ženská verze Johna McEnroea.
Siniaková po deblovém triumfu na US Open přeletěla rovnou do Evropy a zazářila navzdory zátěži i časovému posunu. Dokázala, že se zotavila ze svalových potíží v oblasti žeber, které ji znepokojovaly.
„Nemohla jsem makat naplno a nevěděla, jaký pohyb si můžu dovolit. Zranění jsem vzala jako výstrahu, abych přibrzdila a své tělo šetřila. Už nejsem nejmladší,“ pronesla šestadvacetiletá tenistka.
V „přístavu růží“ na břehu Jaderského moře se dočkala odměny za vytrvalost. Po pěti letech získala trofej na okruhu WTA. Na žebříčku poskočila na 49. místo, mezi grandslamové šampionky Ósakaovou a Stephensovou.
Není pochyb, že poslední dobrodružství včetně finálové otočky ji může povzbudit k dalším velkým činům.