V neděli mohla třiadvacetiletá ranařka zacloumat s dějinami. Kdyby porazila Němku Kerberovou, stala by se osmou Češkou v Top 10 na žebříčku WTA. A přidala by se v ní k Petře Kvitové a Lucii Šafářové. Tři krajanky se ještě v elitní desítce v jednu chvíli nesešly.
„Já tohle moc nevnímám,“ říká.
Postup do finále je jistě úspěch. Jak moc jste zklamaná po výsledku 7:6, 3:6, 6:7?
Mám za sebou dobrý týden. Když jsem sem jela, tak jsem s finále nepočítala. Ale teď mě prohra samozřejmě mrzí.
Bitva s Kerberovou byla vyrovnaná. Co ji rozhodlo?
Závěrečný tie-break už je o náhodě. Ona zahrála líp a zasloužila si to. Já měla šanci na začátku druhého setu - při svém podání jsem měla výhodu na 2:0. Kdybych potvrdila brejk, tak se všechno mohlo vyvíjet jinak. Ona potom hrála moc dobře a v nedělala tolik chyb. Musela jsem zahrát vítězné míče, nebo eso, abych si něco uhrála. Závěr byl dost těžký.
Už jste kamarádky s trávou?
Doufám, že jo! (smích) Po letech, kdy jsem na ní skoro nevyhrála zápas, tak je tohle snad průlom. Cítila jsem se dobře herně i mentálně. Teď ještě Eastbourne a pak Wimblas. Doufám, že mám nahrané zápasy a budu na to moct navázat.
Trénovali s koučem Vaňkem speciálně na trávu?
Ne, klasicky na betonu na Spartě. Nehrotila jsem sto. Jela jsem o trošku dřív do Birminghamu s tím, že to nějak dopadne, a brala to hlavně jako přípravu. Na Birmingham jsem se extra nepřipravovala. Hlavní koncentrace je na Wimbledon.
Na Roland Garros jste působila unaveně, už jste zase v pohodě?
Moc jsem po Paříži neodpočívala. Byla jsem dva týdny doma. Trénovala jsem, což mi moc pomohlo. Už se to projevilo a doufám, že se to ukáže hlavně ve Wimbledonu.
Jste ráda, že jste se vrátila na vítěznou vlnu?
Jsem. Pro mě je nejdůležitější hrát zápasy. Když prohraju v 1. kole, tak to je těžké. Zato když jsem na vlně, hraju a hraju, tak hraju nejlíp. Antuka nebylo tak dobrá, ale získala jsem titul v Praze. Vzal mi hodně sil. Potom to nestálo za moc. Je fajn, že se zase povedl nějaký výsledek.
Věděla jste, že hrajete o místo v Top 10?
Jo, věděla. Existují hodně lidí, kteří mi to řeknou, i když to vědět nechci. Ale já to nevnímám. Už asi tolik nezáleží, jestli jsem desátá, jedenáctá, nebo dvanáctá. Každé místo je dobré. Ale já chtěla hlavně vyhrát titul.
V Birminghamu vás provázela máma. Jak jste si to s ní užila?
Vládla taková rodinná atmosféra. Byla jsem spokojená, že tu někoho mám, protože na turnajích jsem nerada sama.
Nechtěla jste si maminku zavolat na kurt na poradu?
Ona o tenisu ví hodně. Viděla nás hrát milionkrát, ale je netenista. Byla to pro mě hlavně mentální podpora, velice příjemná.
