Jen dva čeští hráči za posledních deset let semifinále grandslamu okusili: Jiří Novák a Nicole Vaidišová. Dál nepronikl nikdo. Změní to rodák z Valašského Meziříčí? Jeho finále by bylo vedle loňského finále Davis Cupu největším úspěchem českých tenistů v 21. století.
Však by také pondělní světový žebříček Berdychův postup patřičně ocenil. Za účast ve finále může získat 1 200 bodů a vyšplhat ze 17. místa na 10. či 11. příčku na světě. Pokud Söderlingovi podlehne, bude třináctý.
Výrazné změny dozná i cifra na jeho bankovním kontě. Zatím v letošní Paříži vydělal 280 000 eur (7 milionů korun). V případě postupu do finále tu částku zdvojnásobí!
Pro tenisový svět by byla výhra nad Söderlingem i vzkazem: „Dávejte si na mě pozor!“ Dosud to byl pro mnohé „Berdych, dobrý hráč pro menší turnaje“. Během své kariéry vyhrál v Mnichově, Palermu, Tokiu, Halle či v pařížské hale, ale na grandslamech je jen mužem druhé vlny, který příliš často končí ve 3. či 4. kole. Finále Roland Garros mu zaručí slávu i popularitu.
Reportér Eric Fosio, pracující pro internetové stránky rolandgarros.org, jej zatím charakterizuje takto: „Dobře vypadá, má modré oči a výbušnou hru. Jeho umístění je úctyhodné a je přítelem světové pětadvacítky Lucie Šafářové. To však není dost, aby si fanoušci Berdycha pořádně všimli. Přestože v roce 2010 už porazil Federera, Verdaska i Söderlinga, nepohybuje se v centru zájmu.“
Český tenista si s tím těžkou hlavu nedělá. „Nesnažím se být kdovíjak populární,“ říká. „Nestarám se o to. Je hezké být na titulu novin, je to pěkné ocenění za všechnu tu práci a oběti, ale nehledám uznání za každou cenu. Zůstávám sám sebou. Když mě lidé mají rádi, je to fajn, když ne...“
V uplynulých letech zkritizovali jeho chování na dvorci Francouzi Santoro a Llodra, v roce 2006 mu vytkl nedostatek respektu Španěl Nadal. „Nevím, co říkali, musí to být nedorozumění,“ tvrdí Berdych. „Ale nepotřebuju mít na okruhu velké přátele. Všichni jsme soupeři. Bavím se s ostatními, ale opravdové kamarády mám doma.“
Ani postupem do finále nezíská náklonnost v tenisovém společenství, zato respekt si dobude. Grandslamoví finalisté už nejsou hráči z davu.
Mé dva týdny v Paříži s BerdychemTomáš Berdych se divil: „To jste tu pořád ještě sám?“ Pár minut po svém prvním postupu do semifinále Roland Garros viděl při tiskovce jediného českého novináře. „To víte, krize,“ říkám, než položím v setmělé a liduprázdné místnosti první otázku. Být jediným novinářem na tenisovém grandslamu, to má své výhody i nevýhody. Nemůžete si od nikoho „vypůjčit“ výpovědi svých krajanů, kteří vám kvůli nabitému programu utečou. Na druhou stranu se mě – i po deseti letech praxe – zmocnil ten úžasný pocit exkluzivity. A když se český hráč dostane mezi poslední čtyři na grandslamu, je to hodně výjimečná věc. S Berdychem si vykám, nikdy jsem s ním nezašel na pivo a na Václavském náměstí by mě určitě nepoznal. Přesto je to člověk, s nímž jsem v Paříži v uplynulých dvou týdnech mluvil česky nejvíc. První týden tu skoro nikoho nezajímal. Po utkáních jsem ho o rozhovor žádal jenom já. Scházeli jsme se na nepohodlné dřevěné lavičce před místnostmi, v nichž seděly a trpělivě odpovídaly na otázky novinářů ty největší hvězdy. Nás si nikdo ani nevšiml. Až od osmifinálové výhry nad Andym Murraym je vše jinak. Berdycha zvou do takzvané „main interview room“, kde čelí nejprve anglickým a až pak českým otázkám. Jak se tenisté chovají na dvorci, vidí každý. Ale často byste nevěřili, jak rychle se ze sebevědomých Söderlingů a Nadalů stanou před novináři zjihlí beránci. Berdych takový není. Své odpovědi formuluje i v angličtině jasně a zřetelně. Když na tiskovku Novaka Djokoviče nedorazila moderátorka, srbský šoumen neváhal. Naklonil se k mikrofonu, nasadil oficiální tón a povídá: „Prosím vaše otázky, nejprve v angličtině.“ Ani tohle by asi Berdych neudělal. Navenek působí uniformním dojmem. Ale i to je známka toho, že dospěl. Mí rozhlasoví kolegové mu ještě před pár dny nevěnovali pozornost. Teď už je zajímá velikost jeho boty nebo to, kolik dětí plánuje se svou přítelkyní Lucií Šafářovou. Vedle sedící reportér ze Švýcarska dokonce vymyslel popěvek s berdychovskou tematikou, kterým mě denně dopoledne vítá. Připomíná mi to „tsongomanii“ z předloňského Melbourne. K dokonalosti chybí jen to, aby se novináři jméno české jedničky naučili správně vyslovovat. Marně jim opakuji, že nikdo jako „Berdyk“ nebo „Berdyč“ v Paříži nehraje... Berdych to bude mít v semifinále těžké. Čeká ho stejně tuhá bitva, jakou svádějí francouzští žurnalisté s výslovností jeho „ch“. Snad bude český tenista úspěšnější. Vojtěch Bidrman, Český rozhlas 1 Radiožurnál   |
Kdo vyhraje semifinálový zápas Roland Garros mezi Tomášem Berdychem a Robinem Söderlingem?
Hlasování skončilo
Čtenáři hlasovali do 13:00 pátek 4. června 2010. Anketa je uzavřena.
