Tenkrát se po úspěšném putování kvalifikací také utkala se sokyní z Ukrajiny. Taťjaně Perebijnisové v sedmnácti podlehla 4:6, 7:5, 9:11. „Zápas si nevybavuju, možná jsem ho vytěsnila z paměti,“ pravila kdysi.
V dalších ročnících na nejslavnějším tenisovém podniku zažila spoustu krásnějších chvil. Na trávě sestříhané na osm milimetrů zdolala Danielu Hantuchovou, Caroline Wozniackou, Li Na či Světlanu Kuzněcovovou.
Před pěti lety se drobná bojovnice v All England Clubu prosmýkla do čtvrtfinále. Taky letos se sem těšila. A třebaže z turnaje v Eastbourne odstoupila kvůli pošramocené achilovce, o vynechání Wimbledonu nepřemýšlela ani vteřinu.
Dřív se před úvodními grandslamovými koly hodně stresovala. Časem se naučila nervozitu zahnat. „Už ji umím krotit,“ tvrdí.
ZPRAVODAJSTVÍz druhého dne Wimbledonu |
Krátce před úterní partií s Curenkovou se dokonce kochala prostředím, v němž se ocitla.
„Šla jsem ze šatny a uvnitř jsem se smála té nádheře... Kolik je kolem lidí, jaká vládne atmosféra, jak svítí slunce a jak dokonale jsou připravené kurty,“ líčila nadšeně. „Radovala jsem se, že jsem tady a pořád hraju. Tyhle chvíle mě neskutečně nabíjejí. Vnímám je mnohem víc než v pětadvaceti.“
Na zářivě zelené scéně skutečně působila až nezvykle pohodově a klidně. „Jindy bych první zápas chtěla hlavně přežít, ale dneska jsem nepřežívala a snad jsem hrála celkem dobře.“
Ano, prosím. Velmi dobře. Curenkovou, nasazenou jako číslo 32, nepustila k jedinému brejkbolu. Chytře volila údery - tu kraťas, tam čop svištící těsně nad sítí, případně přesný volej.
Po povedených trénincích si věřila. Libuje si v úhledném a prostorném domku kousek od areálu, který si pronajala už pošesté za sebou. Ani ji nenapadlo, že si na dvou předchozích grandslamech nepřipsala ani jedno vítězství. Váží si toho, kde se právě nachází a co zrovna dělá.
„Jednou mi tenisový život bude hrozně chybět. Až skončí, budu smutná. Proto si ho chci užít do posledního dechu.“
V pokročilém věku příliš neplánuje. Když se při setkání s českými žurnalisty stočila řeč na olympiádu v Tokiu, vyhrkla jen: „Ta je strašně daleko. Za rok. Vždyť já nevím, co bude za dva měsíce. Doklepu sezonu a uvidím.“
Soustředí se hlavně na další rivalku, Němku Lauru Siegemundovou, s níž má bilanci 1-1.
„Umí všechno. Hraje hodně kraťasů, které na trávě hodně platí. Ale nechám na kurtu všechno, to je jasná věc.“
