Spíš plachá dívka se po spanilé jízdě po pařížské antuce mohla stát celebritou. Grandslamovou finalistku lákali do televizních talk show. Ozývali se zájemci o reklamní spolupráci. Kdekdo by si po pronikavém úspěchu užíval opojného závanu slávy na večírcích. A Vondroušová?
„Chtěla jsem hlavně být doma, zavřela jsem se v baráku a nikam nechodila,“ řekla v pondělí s uplakanýma očima po porážce s Američankou Madison Brengleovou 4:6, 4:6.
ZPRAVODAJSTVÍz prvního dne Wimbledonu |
Vyprávěla, kterak při sobotním tréninku s krajankou Karolínou Muchovou ucítila píchnutí v hřbetu ruky. Jak si levačku nechala vyšetřit bez zjevného nálezu. A jak ji potom v utkání bolel každý forhend, do kterého jí sokyně chytře posílala co nejvíc míčů, jelikož si všimla jejích potíží.
„Odhlásila jsem se ze čtyřhry a hned letím domů za doktory, snad to není něco vážného.“
Zatímco po Roland Garros ji v Praze na Štvanici čekalo velkolepé přivítání, tentokrát se vrací bez jakéhokoliv humbuku. Tomu se ostatně taky po Paříži dovedně vyhýbala.
„Na Štvanici jsem dostala velkou kytku. Po tiskovce jsme chvíli poseděli, ale brzo jsme se sebrali a odjeli domů do Sokolova.“
Budoucí superstar, nebo zázrak jedné akce? Vondroušová nehodlá zhasnout |
V rodném okresním městě, jak už bylo zmíněno, našla především klid a soukromí. Po několika dnech se pustila do tréninku v Praze, podstoupila pár rozhovorů.
Magazínu MF DNES řekla, že se za kariérní průlom odměnila novou kabelkou a že rodičům pořídí bavoráka. Na obrazovkách se však neobjevila. Odmítla například pozvánku do Show Jana Krause.
„Před kamerami se necítím úplně pohodlně. Hlavně u Krause bych nevěděla, co můžu čekat. Ještě bych z toho byla vystresovaná. Takže jsem si tenhle zážitek radši nechala ujít.“
Žádná revoluce se v jejím životě neodehrála. Zůstala obklopena stejnými lidmi. Zaznamenala ovšem zájem firem, které by s jejím jménem a tváří rády spojily své produkty.
„Řeší to mí agenti Honza Koukal a Katka Stecová z Octagonu. Vyjednávají a mně jen předávají informace. Nějaké nabídky se objevily, ale myslím, že je to běh na delší trať.“
Jen jedné zásadní změně se během pobytu v Londýně ubránit nemohla. V pátek přestala být teenagerkou, čerstvě je jí dvacet let.
Ani narozeninový den nestrávila nějak okázale. Podstoupila dva tréninky, s kamarádkou na chvilku vyrazila do centra na nákupy, dala si večeři.
„Nic extra,“ pravila.
Jak jinak, že?
