Místo domovského Bělehradu cestoval o 250 kilometrů západněji, organizátoři Serbian Open totiž chystají vylepšení, která by v srbském hlavním městě umožnila pořádat turnaje vyšší kategorie. Volné místo v kalendáři zaplnila akce v sousední zemi, Djokovič tak o nadšenou diváckou kulisu nepřišel.
I Banja Luka, druhé největší město Bosny a Hercegoviny, světové jedničce zajišťuje přátelskou atmosféru, kterou během složitého přechodu na antuku bezesporu potřebuje.
V Monte Carlu se trápil, skončil už v osmifinále s Italem Lorenzem Musettim a ani tentokrát nepůsobil proti talentovanému soupeři jistě. „Nemohl jsem se dostat do hry, každý míček mi s lehkostí vracel. Rytmus jsem chytil až na konci druhého setu,“ vysvětloval.
Navíc mladičký Francouz statečně bojoval, odvracel brejkboly i setboly a neuvěřitelně vyrovnanou úvodní sadu, v níž si oba hráči přivlastnili shodně 44 výměn, opanoval v tiebreaku.
Jenže fanoušci hnali Djokoviče za obratem „na nejpomalejším kurtu, jaký kdy viděl“. Ve druhé sadě se Srb rychle dostal do vedení 3:1. Vyrovnání slavil až poté, co proměnil pátý vybojovaný setbol v zápase.
V rozhodujícím dějství ještě nachystal divákům strhující podívanou, když hned v úvodu přišel o podání. Nezpanikařil, ovládl následující čtyři hry a slibné vedení přetavil po dvou hodinách a 42 minutách ve vítězství.
Monacká antuka není pro Djokoviče. Emotivní vítězství, radoval se Musetti |
„Jsem šťastný, že jsem zápas zvládl,“ radoval se po výhře 6:7, 6:3 a 6:2.
Většinu pochvalných slov pak směřoval během řeči na kurtu k fanouškům: „Atmosféra byla fantastická, jsem vděčný všem, kteří mě přišli podpořit.“
„Hráli jsme skoro tři hodiny, vy jste zůstali a kvůli vám jsem dnes vyhrál,“ děkoval.
Sám ví, že letošní výkony na antuce ho k přesvědčivým triumfům jen tak nedovedou. Obzvlášť pokud mu v cestě stojí namotivovaný soupeř, jakým Van Assche bezesporu byl.
V prvním kole vyřadil velezkušeného Švýcara Stana Wawrinku a toužil přidat i skalp další legendy. „Přiznám se, že soupeře jsem neznal. Rozhodně je to nadějný hráč,“ chválil Djokovič.
Po vítězství si pořádně oddychl, že může formu na antuce dál ladit v soutěžních kláních, a ne pouze na trénincích. „Zápasy jsou úplně jiná disciplína,“ připomínal už v Monaku.
A tak není divu, že během pozápasových rozhovorů z něj čišela dobrá nálada. „Můžu soupeři děkovat, že nechal vyhrát dědu,“ smál se.
O odchodu do sportovní penze nemůže být řeč. „Věnoval jsem hodně úsilí tomu, abych ještě několik let hrál,“ vysvětloval svou narážku. Ovšem při sledování svých největších rivalů Rogera Federera a Rafaela Nadala poznává, že zdravotní problémy můžou s plány pořádně zamávat.
„Ve skutečnosti v životě nikdy nevíte, co se může stát zítra nebo za rok. V pětatřiceti už každý turnaj znamená dvakrát tolik,“ zvážněl na chvíli.
Na dlouhé přemýšlení ovšem nemá čas. Už v pátek dopoledne ho čeká další zkouška na neoblíbené antuce a opět se bude moct spolehnout na bouřlivou podporu fanoušků.