Kdyby si nejlepší česká triatlonistka posledních let Vendula Frintová nyní šla jen lehce zatrénovat a spíše by odpočívala, nikdo by se jí nedivil. Hlavně ze dvou důvodů.
Zaprvé: před měsícem si v kanadském Edmontonu zajistila konečné 12. místo v seriálu mistrovství světa, což je pro český triatlon zdaleka nejlepší výsledek v historii šampionátu, navíc pro ni samou po loňském 23. místě výrazné zlepšení.
Zadruhé: týden poté v závodě německé bundesligy v Hannoveru spadla na kole tak nešťastně, že si vedle klasických odřenin nepříjemně narazila žebra a pár dnů nemohla trénovat.
Místo toho ale sedne do letadla a zamíří si to do Kolumbie na další závod Světového poháru. „Občas jsem těžko hledala motivaci absolvovat závěr sezony tak, jak jsme si ho naplánovali,“ netají jedenatřicetiletá sportovkyně z Náchoda, která už řadu sezon závodí za brněnský Ekol team.
Nakonec ji našla a vyplatilo se jí to. Z turecké Alanye si minulý týden ze závodu Světového poháru přivezla stříbrnou medaili. O to lépe se jí pocestuje směrem Kolumbie. Po víkendovém závodě se na den vrátí a vydá se opačným směrem, místem, kde sezonu velkých světových závodů zakončí, bude Jižní Korea.
Jak po takovém úspěchu a nepříjemném zranění bylo těžké ještě se přemluvit?
Chvílemi ano, protože zranění bylo nepříjemné, víc než týden to hodně bolelo a omezovalo v tréninku. Raději bych asi opravdu odpočívala, jenomže už jsem měla zaplacené letenky na všechny tři závody a bylo v tom hodně peněz, takže jsem jela. I s vědomím, že asi připravená nejsem nejlépe.
Ale byl z toho skvělý výsledek, vlastně ve vaší kariéře druhý nejlepší ve Světovém poháru. Před čtyřmi lety jste vyhrála, loni jste byla také druhá.
Byl, ale je pravda, že závod nebyl zase tak skvěle obsazený, některé špičkové závodnice z elitní desítky po mistrovství světa sezonu už ukončily.
Průběh byl velmi zajímavý a o všem rozhodoval až běh. Jak k tomu došlo?
Mile mě překvapilo, že jsem se v plavecké části udržela v čelní skupině, což bylo nadějné. Jenomže na kole se jelo pomalu a všechno se sjelo, takže z toho nakonec byl běžecký závod.
Věřila jste si?
Tempo se mi dařilo držet a nakonec jsme zůstaly v čelní skupině čtyři s tím, že vpředu běžela pozdější vítězka. Takhle jsme také finišovaly, byly jsme na dvě medaile čtyři a já si po tom, co jsem měla v předcházejících týdnech za sebou, zase tak nevěřila. Ale vyšlo to nejlépe, jak mohlo.
Zdá se, že vám turecká Alanya přináší štěstí, loni jste tam na mistrovství Evropy získala bronz.
A teď mi to možná i trochu pomohlo, protože jsem znala trať a letošní závod se vyvíjel hodně podobně jako loni.
V sobotu vás čeká závod v Kolumbii, což je pro sportovce dost exotická země. Máte s ní nějaké zkušenosti?
Před třemi lety jsem v Kolumbii závodila, ale v jiné destinaci.
Kolumbie nebudí příliš důvěru kvůli bezpečnosti, nemáte s tím problém?
Když se jméno země vysloví, tak to člověka napadne, ale Cartagena je přímořské letovisko, kde by mělo být bezpečno.
Po závodě se vrátíte a druhý den odlétáte do Jižní Koreje, kde se závodí hned o týden později. Vzhledem k cestování to je hodně náročný program, dá se zvládnout tak, abyste dosáhla dobrých výsledků?
Trochu risk to je, ale nešlo to jinak udělat. Letenky jsou extrémně drahé, musím to absolvovat jinak.
Korejský Tongyeong asi také patří k vašim oblíbeným závodním místům.
Je pravda, že se mi tam daří, už před deseti lety jsem tam byla čtvrtá, loni dokonce druhá. Snad to potvrdím.
Dáváte si v této fázi sezony ještě výkonnostní cíle?
Určitě by bylo fajn, kdyby z toho ještě nějaká bedna byla, a třeba to vyjde. Ale budu ráda, když přijedu zdravá. Letos se mi naštěstí vážná zranění vyhýbala a když nějaké přišlo, tak jen mojí vinou, ale naštěstí nic zásadního. Jak to je důležité, ukázalo mistrovství světa, jsem maximálně spokojená. Když se ještě něco podaří, bude to příjemná nadstavba.
